Článek
Píši údajně, neboť tato fakta vyplynula z odborného průzkumu Vídeňské univerzity.
Nevím, proč se o průzkumu hovoří jako o vědeckém, když vycházel pouze ze srovnání fotografií "dívek měsíce" pánského časopisu Playboy od roku 1953. To, že redakční tým a parta fotografů upřednostňuje nějaký ženský typ přece ještě neznamená, že zbytek mužské populace se s jejich názorem bez výhrad ztotožní!
Je nesporné, že od roku 1953 se na reklamních fotografiích objevují ženy, dívky a děvčátka stále mladší, s postavami čím dál víc podobnými postavě chlapecké. Typ "přesýpacích hodin", jaký reprezentovala třeba Marilyn Monroe, nahrazují útlé, nohaté, bezboké, často i bezprsé modelky zjevu až bezpohlavního. Znamená to ale nutně, že takové ženy se nyní líbí většině mužů?
Osobně o tom pochybuji velice velmi. Vnadná ňadra, oblé boky, hebká stehna a kulatá kolena po staletí, ba tisíciletí, avizovala mužským jedincům přítomnost partnerky vhodné k páření a plození potomků. Takový stereotyp může uměle vnucovaný ideál krásy sotva převálcovat, potažmo během několika desetiletí! Ostatně - stačí se podívat do méně oficiálních časopisů a kalendářů - v takových erotických a pornografických dílech najdete ženy podstatně obdařenější, než jaké nám vnucují dnešní vizážisté. Proč asi?
Jestli už by se měl někdo zaobírat nějakou studií, tak by ji měl zaměřit spíš na otázku, jak vlastně ideál krásy vzniká. Možná by odpověď byla i vodítkem k tomu, proč onen ideál je takový jaký je.
Není tajemstvím, že v oblasti módy a umění pracuje mnoho excentrických jedinců a také nezanedbatelný počet homosexuálů a lesbiček. Takové nevšední osobnosti budou mít jistě i nevšední ideál krásy. Není třeba jim ho vyvracet nebo zazlívat, zrovna jako není nutné bez rozumu podléhat jejich vkusu jen proto, že tito excentrici stojí na výsluní společnosti.
Jenže média a reklamy nás v dnešní době masírují až neuvěřitelně brutálně. Není divu, že mnoho lidí podlehne a svůj ideál krásy podřídí tomu, co je mu vnucováno zvnějšku.
Trápí-li ovlivněný jedinec jen sám sebe, není to ještě tak zlé, i když smrtelné případy anoretiček moc k zasmání nejsou. Horší je, když reklamou poblázněný člověk otravuje své okolí. Takový manžel, který po své statné manželce žádá, aby se nechala "přešít" do podoby krásky z Playboye, je na zabití.
Jedinou obranou je sebejistota a sebevědomí. Krásný může být (třeba jen pro někoho) každý, ať je malý nebo velký, tlustý nebo tenký, ať mu mléko teče po bradě nebo vlasy šediví. Není nutné se trápit nad fotografiemi údajných krasavic a týrat své tělo i duši. Stačí mít sám sebe rád, znát své klady a zápory a dát vyniknout tomu lepšímu, co v nás je. Vždyť kdybychom byli všichni jako ze žurnálu, byla by na světě nebetyčná nuda!