Zeptala jsem se proto své známé, jak to vlastně myslí. Mají to dnes ženy těžší v porovnání s jejich muži? Nebo to snad mají současné ženy ještě těžší, než to měly jejich mámy? „Cítím se pod tlakem,“ řekla mi. Myslela tím tlak současné společnosti na vzhled žen, jejich výkon, ale třeba i na dosahování orgasmu.

Hned jsem si vzpomněla na klientku Markétu. Neuměla se v sexu uvolnit. Přiznala mi to ona a potvrdil mi to i její manžel. Nikdy neprožila orgasmus. Líčila mi, jak se snaží být ve všem dokonalá. Musím říct, že se jí to dařilo. Byla to krásná, štíhlá, vzdělaná mladá žena.

Při milování chtěla být také dokonalá. Hleděla na to, aby se správně hýbala. Snažila se, aby její nahé tělo vypadalo ze všech úhlů krásně. Při milování vášnivě sténala tak, jak to vídala ve filmech. A souhlasila s jakýmkoli experimentem, se kterým manžel přišel. Byla přece dokonale liberální.

Jenže tahle hra na perfektní milenku a na ženu jako vystřiženou z titulních stránek ženských časopisů přinesla své hořké ovoce. Zvlášť když u ní byla spojena s maximální potřebou sebekontroly. Nebyla pak schopna opravdového, spontánního prožitku.

Orgasmus žena mít nemusí, ale může, pokud chce

Také se mi ale vybavila kamarádka Klára. Znám ji mnoho let a dost toho o sobě víme. Její máma jí kdysi řekla: „Pokud chceš mít spokojené manželství, vyhov manželovi v sexu, kdykoli si řekne. Já to tak dělám celý život, aby byl tatínek spokojený.“

Když se jí Klára zeptala, jestli se jí to vždycky líbí, odpověděla: „Ne, nelíbí se mi to nikdy. Ale vydržet se to dá, uvidíš.“ Klára si nevzala maminčinu radu k srdci. Díky bohu. A pokud vím, žijí s manželem i přesto spokojeně. Klára má na rozdíl od své maminky nejen orgasmus, ale po milování se svým mužem i touží.

Pak jsem si taky vzpomněla na jednu hádku, která ke mně nedávno doléhala od sousedního stolu v kavárně. „No tak jsem byl včera utahanej jako pes, no a co,“ horlil muž středního věku. „Taky bys to mohla pochopit. Já nemůžu vždycky, když si pískneš. Ty si asi vůbec neumíš představit, jak je to pro chlapa těžký. Ty se u toho jen válíš a pak kritizuješ.“

Jeho partnerka mu to ale nedarovala. „Ty jsi asi upadl, ne? Ty si myslíš, že to ženská má nějak snadný? Víš, co mi to vždycky dá práce se udělat? Abys byl spokojenej, jakej seš dokonalej milenec? Nejradši bych se na to vykašlala,“ zasyčela.

Dnešní mladé ženy na rozdíl od svých maminek a babiček si většinou umějí říct o sex a často to také dělají. To je asi dobře, i když ne pokaždé

Tak nevím. Mají to dnes ženy těžší víc než jejich muži? A mají to snad těžší než jejich mámy a babičky? Třeba i kvůli tomu, že se musí co nejvíc přiblížit stereotypním mediálním předobrazům? Řekla bych, že nemusí, ale spíš chtějí. Mají to těžší, protože musejí mít orgasmus? Nemusejí, ale mohou, pokud chtějí.

Kvalitních informací o ženské sexualitě je totiž k dispozici opravdu hodně. Dnešní ženy je díky svému vzdělání a liberálním postojům dokážou používat. Nemusejí se do sexu nutit, když se jim nechce. Podstatné mi připadá i to, že si většinou umí partnerům říci o to, co potřebují a co chtějí. Na rozdíl od svých maminek a babiček. Dokázaly se sexuálně emancipovat a to je fajn. Umějí si říct o sex a často to také dělají. To je asi také dobře, i když zřejmě ne pokaždé, jak vidím ve své sexuologické praxi.

„Moje žena si myslí, že mě vzrušuje, když se přede mnou producíruje nahá,“ řekl mi Jakub, jeden z mnoha mužů, které mi do poradny přivádějí jejich partnerky. „Mně by se ale víc líbily tři spodničky, ze kterých občas vykoukne kolínko. Moje žena si myslí, že může mít sex, kdy se jí zlíbí, a urazí se, když nemám chuť. Po pravdě řečeno, sex s ní mě už moc nevzrušuje a neláká.“ Je jedním z řady mužů, kteří se nedokážou milovat se svými ženami. V posledních letech jich docela přibývá.

Jak vidíte, jednoznačná odpověď na otázku, jestli to dnes ženy mají složitější než před léty, neexistuje. Záleží na úhlu pohledu každé z nich. A vlastně i každého muže.