Za našimi konkrétními činy i chováním často stojí závist. Místo toho, abychom usilovali o to, co je pro nás všechny nejlepší, se raději vzdáme vlastního úspěchu, jen aby někdo druhý tratil.

Což potvrdila i nejnovější španělská studie, která sledovala 541 dobrovolníků při hazardních hrách. Vědce zajímalo, zda hráči budou hrát společně, aby dosáhli co největšího zisku, nebo budou hrát sami za sebe a spokojí se s menším ziskem.

Podle toho, jak hráč reagoval, byl počítačem analyzován a rozdělen do čtyř základních skupin. V největší skupině nazvané Lovci jelenů měli hráči lovit jeleny nebo králíky, přičemž jeleni byli cennější, ale nikdy je nemohl lovit jen jeden hráč, na jeho lovu se muselo dohodnout více hráčů. Králíky šlo přitom lovit samostatně.

Až třicet procent hráčů se rozhodlo pro lov králíků, protože nedokázali snést pomyšlení, že by na tom mohl být někdo minimálně stejně jako oni. Ignorovali tak svou vlastní výhru a spokojili se s málem, jen aby snížili šance na výhru druhých.

Podle vědců lidé pohánění závistí často usilují o určité postavení, přitom trpí ale nedostatkem sebedůvěry. Svého úspěchu tak dosahují skrz neúspěchy a slabosti druhých. „Výsledky studie tak jdou proti dosavadním teoriím, že většina lidí jedná čistě racionálně,” uzavírá téma pro Daily Mail profesor Yamir Moreno ze španělské univerzity v Zaragoze.