Článek
„Nepamatuji si, kdy to začalo. Mám prostě pocit, že to bylo odjakživa a neznala jsem nic jiného. První zážitek, který si opravdu pamatuji, začal v mém dětském pokoji. Byla noc a on si pro mě přišel. Snažil se mě stáhnout z postele a já se podvědomě bránila. Zřejmě už se to někdy stávalo, ale já to vytěsnila z paměti,“ popisuje své první traumatické vzpomínky Katka, které bylo tehdy pět let.
„Odnesl si mě do ložnice, vyhrnul mi košilku a začal mě osahávat. Kromě toho, že uspokojoval sebe, snažil se rukou uspokojit i mě. Nezmohla jsem se na nic jiného než mačkat plyšáka, kterého jsem si stačila vzít s sebou. Následně se do mě snažil zezadu vniknout, ale vzhledem k mému nízkému věku to moc nešlo. Šíleně to bolelo. Na konci vždy opakoval, že to bude naše tajemství, a za mlčení mi dával sladkosti,“ svěřila se nyní dospělá a silná žena.
V dětství však byla obětí dlouhodobého sexuálního zneužívání vlastním otcem. Akt znásilnění zažila nejméně 380krát.
Nechala se vyfotit, aby pomohla ostatním
„Matka později tvrdila, že o ničem nevěděla, ale nemyslím, že by bylo možné si za ty roky nevšimnout, když mě mnohokrát osahává pár metrů od ní. V dětství jsem nenašla sílu to ohlásit. Otec byl bývalý policista a všichni se ho báli,“ vysvětluje.
„Nakonec, asi v patnácti letech, jsem s tím vyšla na povrch. Proběhl soud, který spíš připomínal frašku, a on vyvázl jen s podmínkou,“ uzavírá Katka a dodává: „Nyní se s rodiči nestýkám a nehodlám to měnit.“
Katka je jednou z hrdinek, které zcela otevřeně popsaly hrůzy, kterými si prošly, ať už byly znásilňovány, nebo fyzicky či psychicky týrány. Společně se sdílením svých nejniternějších pocitů a traumat se nechaly i vyfotit Fotografem bez talentu, který v květnu odstartoval projekt Bý-í-T bez talentu.
„Tento fotoprojekt odhaluje temná zákoutí domácího násilí v jeho plné surovosti. Věřím také, že se podaří prohloubit povědomí o problematice a ženy se budou méně bát o problému mluvit. Kde není tabu, není strach mluvit. A to je klíč. Tento projekt je vzpomínkou na mrtvé, alarmem pro živé i nadějí pro oběti aktuálního násilí,“ svěřil Právu svou motivaci k projektu Fotograf bez talentu.
„Chci tímto uctít památku fanynky mé stránky, která podlehla následkům domácího sexuálního násilí,“ dodal umělec. Díky jeho impulsu ovšem vzniklo i něco dalšího, zcela výjimečného. Ženy, které se nechaly pro tento projekt vyfotit, se spojily a vytvořily komunitu pro pomoc ostatním v podobných nesnázích.
Ročně 20 tisíc znásilnění
Nyní se rozhodly nabídnout svoje zkušenosti, postupy, plné pochopení a pomoc ohroženým ženám. A to i v situacích, které se ostatním lidem zdají být nelogické – například když se ptají, proč oběť neodešla po první facce.
„Nejde o oficiální službu, ale spíše o kamarádství, možnost zajít společně na víno nebo jen o psychickou podporu,“ popsal fotograf spolek, který má své webové stránky nenechme.com i facebookovou skupinu Nenech mě BÝ-í-T.
Zde návštěvníci najdou jejich zcela otevřeně popsané příběhy a po vstupu do skupiny i kontakty na všech sedm odvážných žen. Oběť si tak může vybrat, kdo je jejímu problému nejbližší zkušenostmi, a oslovit pouze onu ženu. Ne lékařku, ne odbornici, ale někoho, kdo prožil to, co ona a dokázal se vzepřít.
V návaznosti zde poradkyně nabízejí zprostředkování pomoci právní, odboru ochrany dětí a dalších pomáhajících organizací.
Podle Amnesty International se v České republice stane 20 tisíc znásilnění ročně, přičemž devět z deseti žen nic neohlásí. V 80 % případů je násilníkem osoba blízká...