Takoví muži se pak na ženu při orgasmu dívají a se zadostiučiněním si sami pro sebe říkají: „To jsem ale dobrý, co jsem dokázal!“ A jsou, neboť žena, která prožije s mužem orgasmus, má chuť se s ním milovat i příště. Proto pánové bádají a hledají místa vně stejně jako uvnitř ženského těla, která spouštějí ten úžasný ohňostroj vjemů i rozkoší.

V průběhu staletí se přední lékaři, a později rovněž anatomové, setkávali s útvarem, který má v řečtině příhodný název kleitoris. To slovo znamená klíčník, neboli ten, co hlídá vchod. A je to právě klíčník, který dokáže otevřít všechny zámky ženské rozkoše.

Už v prvním století našeho letopočtu píše řecký lékař Rufus: „Na ženině těle je kousek svalnaté tkáně zvaný klitoris.  A slovo klitorisovat znamená lascivně se dotýkat tohoto orgánu.“ Muži i ženy se ho tajně dotýkali a zjišťovali, jaký má význam pro sexuální vzrušení.

V literatuře celého světa se tato část ženského těla střídavě vynořovala a mizela v zapomnění jak Bludný Holanďan. Za definitivního znovuobjevitele klitorisu považují odborníci italského anatoma Realda Colomba (1516-1559). Ten totiž po dlouhé době opětovného pátrání objevil, popsal a pojmenoval tento „nový kontinent“ žen, podobně jako se to v případě Ameriky podařilo jeho jmenovci, slavnému mořeplavci Kryštofu Kolumbovi.

Realdo Colombo mimo jiné napsal: „Když se ho dotknete, zjistíte, že poněkud ztuhne a prodlouží se. Tím připomíná mužský úd. Nikdo dosud tyto výběžky a jejich funkce nerozlišil. Pokud je přípustné, abych pojmenoval věci, které jsem objevil, měl by se tento orgán jmenovat Láska Venušina.“

Klitoris se dočkal i odborného zmapování

Holandský anatom de Graff ho zakreslil a s velkou přesností ukázal i to, že viditelná část klitorisu je jen špičkou ledovce. Největší část, tedy ramena klitorisu, je totiž skryta. Celkově nákres poštěváčku připomíná známé dvoukřídlé semeno javoru.

V minulosti byl klitoris obviňován, že je příčinou mravního úpadku slabšího pohlaví. Zhýralé ženy si s ním totiž hrají, což je odvádí od povinností a dobrých mravů. Například v Anglii devatenáctého století jim ho chirurgové odstraňovali.

Lékaři jim také doporučovali, aby si ho polily kyselinou karbolovou, což byl podle nich lék na to, aby si samy nepůsobily slast. Tu totiž chtěli mít muži pouze pod svou kontrolou. Ještě dnes, v době, která si říká moderní, žije asi 140 miliónů žen, kterým zmrzačila genitálie ženská obřízka.

Muži, kteří s tím souhlasí, se klitorisu zřejmě bojí. Nebo jim vadí, že ho žena může ovládat bez jejich pomoci. Nakonec i Sigmund Freud označil klitoridální orgasmus za nezralý. Normální zralá žena mívá podle něj většinou orgasmus vaginální. A tak milovníci ženské rozkoše hledají místa slasti uvnitř vaginy.

Došlo i na bod G, který objevil a odborně popsal doktor Gräfenberg. Bývá označován za knoflík lásky a údajně leží uvnitř vaginy 3 až 5 cm od poševního vchodu za stydkou kostí. Dodnes se však o něm vedou spory. Ti, kteří ho na ženině těle našli, se dušují, že existuje, ti ostatní ho popírají.

Střed ženského sexuálního vzrušení

Na konci minulého století se však klitoris opět vynořil v celé své velikosti. Postarala se o to uroložka Helen O´Connelová z Melbourne. V roce 1998 popsala klitoris jako orgán, který co do velikosti můžeme srovnat s mužským penisem.

Jde podle ní o citlivou uzlinu složenou z asi 8000 nervových buněk. To je prý největší koncentrace nervových zakončení na lidském těle. Zhruba dvojnásobně větší než na penisu. Tímto tvrzením klitoris plně rehabilitovala. Tvrdí, že je středem sexuálního vzrušení ženy.

Vědkyně také podpořila hypotézy těch, kteří se domnívají, že při souloži dochází ke stimulaci pouze vnitřní části klitorisu. Tu můžeme ztotožnit se vzpomínaným bodem G. Klitoris se stal na konci 20. století orgánem hodným vzývání.

Současná věda se však začala zajímat i o jiný orgán, který hraje hlavní roli v procesu sexuálního uspokojení ženy. Spousta mužů však o něm nechce při sexu ani slyšet. Jde totiž o ženský mozek. Co říct závěrem těm, kteří se spokojí s hledáním svalnatých tkání a bodů G? Nezbývá než citovat bývalého ředitele IBM Toma Watsona: „Jestli chceš uspět, zdvojnásob míru neúspěchů.“