Pokud začnou nemocné trápit problémy v sexu, čekají je brzy obtíže ve vztahu s partnerem. A funguje to i naopak, potíže ve vztahu torpédují intimní soužití. Že nejde o záležitost nijak zanedbatelnou, ukazují statistiky.

Tři čtvrtiny nemocných přiznávají, že mají sexuální potíže. Spoustě z nich se navíc rozpadne i manželství. Nemoc a drsná onkologická léčba nabourávají erekci, zvlhčení pochvy, ale také sebevědomí pacientů. Snadno také v člověku vzbudí pocit, že už není atraktivní, stejně jako další negativní emoce, které pak významně snižují schopnost užít si něžnosti v ložnici a mít na ně vůbec chuť. Ve většině případů však jde o problémy řešitelné. Bývá ovšem nutné vyhledat pomoc psychologa nebo sexuologa.

Všem se zdá, že ve chvíli, kdy jde o život, je nepatřičné mluvit o něčem tak přízemním, jako je milování.

S něčím může pomoci i onkolog. Většinou však kvůli vytíženosti nemá na pacienta tolik času, kolik by si sám přál. Navíc mu musí sdělit spoustu informací souvisejících s jeho léčbou. Nelze proto očekávat, že se sám od sebe pustí do řešení těchto citlivých otázek. Také neví, jestli by se tím nemocného nedotkl. Pacienti se navíc ostýchají mluvit o těchto pro ně choulostivých věcech. Podobně to mohou vnímat i jejich partneři. Všem se zdá, že ve chvíli, kdy jde o život, je nepatřičné mluvit o něčem tak přízemním, jako je milování.

Odborníci však dobře vědí, že tady nejde o pouhé pohlavní spojení. Jde také o to, aby nemocné někdo objal, pohladil a řekl jim, jak jsou úžasní. Měli by cítit blízkost partnera i jeho porozumění. V jejich těžkých chvílích to pro ně může být jeden ze zdrojů pozitivních zážitků, které jim pomůžou lépe zvládat drsnou léčbu rakoviny a všechno, co s ní souvisí. Intimní zpověď pětačtyřicetileté Terezy to dokládá víc než výmluvně.

Pomáhají mi doteky, ale také objetí a vášeň

Sex mě vždycky bavil. Před nemocí i teď, když se léčím. Milujeme se sice méně často, protože chemoterapie, hormonální léčba a jejich vedlejší účinky mě trochu zmáhají. Přesto pořád vnímám sex jako velkou radost. Jen si víc uvědomuji, jak je teď pro mě důležité být milovaná a milovat. Navíc toužím po lásce duševní, stejně jako fyzické.

Nechci, aby mě manžel litoval nebo se mě bál dotknout. Naopak chci, aby mě miloval takovou, jaká jsem, a dával mi to najevo. Vím, že mě má rád, ale musím to i slyšet, cítit a být v tom ujišťovaná.

Zvedá mi to nabourané sebevědomí a dodává energii. Ty potřebuji, abych co nejlépe čelila chorobě a nepřestávala se i v tomto těžkém životním období radovat z těch věcí, ze kterých se radovat můžu.

Platí to také naopak. Dávám partnerovi najevo, že ho miluji a jsem tu pro něj. Může se mě dotýkat a říkat mi svá přání. Pokud můžu, splním mu je. Není to tak jednoduché, jako když jsem byla zdravá. Ne vždy skončí milování vyvrcholením, ale to nevadí. Důležité je, že jsme spolu a prožíváme společnou slast i vzájemnou lásku. Někdy jsem moc unavená na to, abych se soustředila na své pocity. Tak si aspoň užívám partnerovy.

Po chemoterapii mi vypadaly vlasy, ale já se za svou pleš nestydím. Chmýřím, které mi na hlavě narostlo, šimrám svého muže po celém těle a zvlášť na intimních místech. Jeho vzrušené reakce jsou mi odměnou. Má větší potřebu fyzické lásky a já ho ráda uspokojím nejrůznějšími způsoby. V těchto chvílích zapomínám na to, že jsem nemocná, a cítím se zase jako žena.

Po operaci prsu se asi budeme trochu ostýchat a obávat se vzájemných dotyků. Ale máme za sebou dvě těhotenství, porody a šestinedělí. A pokaždé jsme začali spokojeně sexuálně žít. Teď to bude stejné. Věřím tomu. Manžel mi říká, že jsem pro něj krásná a přitažlivá, i když nemám vlasy, i když jsem po hormonech trochu oteklá a po léčbě bývám často unavená. Mně jeho tvrzení dělají dobře, a proto jim věřím.

Fungovat zase jako chlap

Ve velmi podobné emoční situaci se ocitne i muž, kterému lékaři diagnostikují zhoubný nádor. Zejména pak u rakoviny prostaty. Onkologové se často setkávají s tím, že daleko víc než nemoc a hrozbu smrti řeší jiné, „závažnější“ problémy. Hrozící neplodnost, možnou ztrátu ejakulace při orgasmu a případně neschopnost dosáhnout erekce.

V těchto případech je dobré navštívit urologa nebo sexuologa. Ne každý má totiž to štěstí, že si dokáže pomoct sám jako šedesátiletý Karel: „Po operaci jsem nedostal žádný návod na rehabilitaci erekce,“ říká. „Začal jsem tedy trénovat ochablá topořivá tělesa penisu sám. Po dvou měsících se objevil první náznak erekce, po dalších dvou týdnech dosud neznámý suchý orgasmus. Při prvním milování jsem byl trochu nervózní, ale dosáhl jsem svého vytouženého cíle. Začal jsem zase fungovat jako chlap.“

Užitečná kniha
V knize sexuoložky Laury Janáčkové Život je boj (nakladatelství Grifart) najdete spoustu užitečných rad, jak efektivně čelit chorobě a nenechat se připravit o radosti sexu. Naleznete v ní rovněž hodně praktických informací, jak posílit své sebevědomí, komunikovat s partnerem a co nejlépe zvládat těžké situace. V intimním životě, stejně jako během celé léčby a po ní. Tento praktický průvodce rakovinou může pomoci nejen nemocným, ale i jejich blízkým. Ti budou více rozumět tomu, čím jejich partner prochází a jak ho můžou efektivně podpořit.