Jak ukázal průzkum společnosti Sapeli, každý druhý Čech by si přál mít doma místnost, kde by se mohl zavřít alespoň na hodinu denně před světem a věnovat se jen svým zájmům. Bohužel ne všichni mají to štěstí, že ve svém bytě mají dostatek prostoru, kde by je nikdo nerušil a neotravoval, a tak se mnohdy zavírají v ložnicích, obývacím pokoji či na toaletách, což není vždy ideální řešení. V daný okamžik jde ale mnohdy o jediné možné řešení.

„Odstřihnout se od okolního světa a zajistit si chvilku jen pro sebe je pro Evropany čím dál tím těžší. Zavřít za sebou dveře je pro dnešního člověka stejně vzácné jako vypnout mobilní telefon. Paradoxem však zůstává, že ve skutečnosti je oboje velice snadné,“ upozorňuje renomovaná psycholožka Marta Boučková, která se specializuje na sociální psychologii a oblast mezilidských vztahů.

Kontrolovaná samota je pro duševní zdraví prospěšná. „Jedná se o jednu z nejúčinnějších zbraní proti tolik zákeřnému stresu pramenícímu z našeho každodenního života,“ vysvětluje Boučková.

Bohužel ne všichni partneři pro ni mají ale pochopení. Čím více lidé tráví během dne příliš mnoho času v otevřeném prostoru, o to více vyhledávají tišší místo nabízející soukromí. A naopak, kdo je příliš dlouho osamocen v uzavřených prostorech, upřednostňuje posléze společnost druhých i v rámci načerpání síly z otevřeného prostoru.

Proto i v mnoha domácnostech vzniká řada problémů po příchodu z práce. Zatímco partner je celý den mezi lidmi a těší se domů na svůj klid, partnerka to může mít přesně naopak, a ani jeden z nich tak doma nenalezne to, co očekává.

Dveře v životě člověka hrají velkou roli

Větu „zavírej za sebou dveře“ rodiče vštěpují dětem od malička. „Pokud děti vyrůstají v rodinách, kde se dveře běžně otvírají i zavírají, naučí se je postupně také využívat ve svůj prospěch. Když se dítě naučí být nějaký čas samo, je schopné využít svou fantazii a zároveň rozvíjet kreativitu.“

Dveře obrazně slouží také k vymezení určitých hranic lidského života, k jakémusi vytyčení veřejného a soukromého prostoru.

„Ložnice představuje místo, které nabízí možnost klidného spánku i ty nejintimnější prožitky. Zavření dveří tak není pouze praktickou záležitostí, ale obrazným oddělením toho, co je veřejný a co už velmi osobní prostor,“ poukazuje Marta Boučková.