„Spousta lidí uvažuje o mužích a ženách, jako by to byly dva zcela odlišné živočišné druhy,” říká hlavní autor studie Harry Reis, profesor psychologie v Centru medicíny Rochesterské univerzity v New Yorku. „Chtěli jsme tuto domněnku podrobit velmi přísnému drobnohledu,” dodává.

Se svými spolupracovníky analyzoval 122 různých fyzických a osobnostních rysů u více než 13 tisíc osob. A o jaké vlastnosti šlo? U fyzických zkoumali váhu, výšku, šířku ramen a tělesné míry. Z povahových rysů se zaměřili na schopnost empatie, míru strachu z úspěchu, vztah k intimním otázkám, způsoby výběru partnera či partnerky nebo sexuální postoje a chování.

Potvrzení některých stereotypů

Co z toho vyplývá? Muži a ženy se pochopitelně fyzicky liší - rovněž z hlediska pohlavních orgánů, výšky, hmotnosti i zdatnosti (zvláště ve sportovních výkonech, dobře porovnatelné je to např. u atletických disciplín jako hod oštěpem nebo skok do výšky, které jsou obecně lepší u mužů).

Některé ženy mají více testosteronu a agrese než většina mužů.

Potvrdily se i mnohé stereotypy ohledně koníčků a volnočasových aktivit. U žen bude pravděpodobně větší zájem a psaní deníčku, pedikúru a sledování televizních talk show, zatímco muži nasměrují svůj zájem spíše k boxu, videohrám a sledování pornografie.

Myšlení všech pozemšťanů se překrývá

Tím však dle profesora Harryho Reise rozdíly končí. Z hlediska psychologie má myšlení obou pohlaví silnou tendenci se překrývat, zvlášť co se týká běžného života. S nadsázkou řečeno, muži mohou být z Marsu i Venuše a ženy rovněž, tudíž daleko přesnější je, ač to může znít směšně banálně, že obě pohlaví jsou zkrátka ze Země.

„Jsme zvyklí, že muži mají penis a ženy vagínu, a všechny další atributy tomu přizpůsobujeme. Ve skutečnosti něco jako ženské či mužské charakteristiky neexistuje,” prohlásil newyorský psychiatr T. Byram Karasu a pokračoval: „Mužství je spektrum, ve kterém najdeme jedince, kteří jsou de facto více ženami než ženy samotné, pokud hovoříme o tzv. typicky ženských vlastnostech jako schopnost empatie a soucitu. Ženskost je také jistým pestrým spektrem. Na jeho konci jsou některé ženy, které v sobě mají více testosteronu a agrese než většina mužů.”

Jde jednoduše o lidské odlišnosti - tedy vlastnosti, které někteří lidé mají více a někteří méně.

I tyto ženy jsou ve svém ženském spektru. Tak proč mají lidé tendenci rozdělovat muže a ženy do takových samostatných „stratosfér”? „Jedná se o hraní dramatu, což máme rádi," vysvětluje Karasu. „Jsou to role, které nám byly přiděleny k hraní.”

Automatické přisuzování rolí může být škodlivé

Podle profesora Reise však může být toto přiřazování rolí ve skutečnosti škodlivé. Kupříkladu pokud omlouváme nějaké pro nás nepříjemné chování partnera (jedno jakého, zda životního partnera, nebo i kolegy či kolegyně v práci) tím, že jde o neměnné genderové specifikum, on nebo ona nebude mít žádný důvod ke změně.

Autor studie Harry Reis dodal, že by ho potěšilo, kdyby lidé začali vnímat tyto různé vlastnosti jednoduše jako lidské odlišnosti - tedy vlastnosti, které někteří lidé mají více a někteří méně. Vliv toho, kdo jsme, je na to jen malý. Vše je individuální. Pokud je nám někdo sympatický a někdo ne, jde také o soubor všemožných faktorů.