Vědci z univerzity ve Vídni při výzkumu zaměřeném na vztahy a projevy souznění zjistili, že při vzájemném objímání s partnerem nebo osobou, která je nám vskutku blízká (nejlepší přítel, rodiče, sourozenci), je do krevního řečiště uvolňován hormon oxytocin (často se označuje za hormon lásky, věrnosti či důvěry - zlepšuje sociální chování a sbližování mezi rodiči, dětmi i páry).

Při jeho uvolnění se u jedince, který někoho objímá, v návaznosti na zvýšení hladiny oxytocinu snižuje krevní tlak, zlepšuje se i hladina stresu a může dokonce docházet ke zlepšení paměti.

Aby toto všechno ale mohlo nastat, "musíte" objímat osobu, na které vám opravdu záleží, a máte k ní kladný vztah. "Pokud jde pouze o zdvořilostní objetí, kdy se lidé neznají, nebo k sobě nemají vřelý vztah, může mít takové gesto nulový, nebo dokonce opačný efekt. V takovém případě naopak často stoupá pocit úzkosti," uvedl pro server Daily Mail neurofyziolog Jürgen Sandkühler.

Podle výsledků průzkumu byly nejvyšší hladiny hormonu zjištěny u partnerů ve funkčních vztazích, u žen je také produkován v průběhu porodu a během kojení, kde zvyšuje pouto mezi matkou a dítětem.

Empatičtější chování 

Z výzkumů také vyplynulo, že lidé často objímající své blízké či partnera mohou v určitém smyslu pozměnit i svou osobnost. Takoví jedinci jsou v budoucnu empatičtější, umějí se lépe vcítit do pocitů druhých a také je pochopit.

"Na vzájemném objímání není nic špatného. Je třeba ale umět vyhodnotit situaci, za které můžeme daného člověka obejmout. Kdo je na naše objetí zvyklý, například na uvítanou, nebude se divit, a naopak takové vzájemné gesto uvítá. V opačném případě, kdy nás někdo nezná, nebo si není jistý naším postojem, může takové gesto vyhodnotit jako narušení osobního prostoru, či dokonce jako možnou hrozbu," dodává na závěr Jürgen Sandkühler.