Věčně nespokojený protějšek je obvykle plný ideálů a snů, zatímco ten druhý s kým žije, je realista, který činí věci s logikou a rozumem. Jedná se tedy o dva naprosto odlišné jedince, kteří spolu mohou spokojeně žít, jen s velkou mírou sebezapření. Zatímco pro snílka se může jeho protějšek zdát strnulý, málo akční až nudný a příliš zodpovědný, pro realistu je naopak ten druhý příliš v oblacích, zbytečně riskuje a chová se nezodpovědně.

I tak se většina realistů snaží uspokojit přání svých snílků, zvlášť na počátku, kdy jsou přání ještě trošku reálná. Postupem času k tomu mají ale stále větší odpor a většinu úkolů plní s obrovským sebezapřením. V ten okamžik začne mít pár velké problémy.

Přestože se může zdát, že vina je jednoznačně na straně snílků, není tomu tak. Je důležité se podívat na problém i z druhé stránky.

Snílci to v životě nemají jednoduché. Velmi často jim chybí empatie druhého. Když se cítí nespokojeně, tak očekávají, že ti druzí budou mít starost o to, proč se tak cítí. Budou se skutečně zajímat o jejich pocity a ne, že je usadí věcnými argumenty. I když jim nakonec ti druzí jejich přání splní, tak tím, že je splnili z povinnosti a ne z pochopení, je jednoduše stejně neuspokojí a budou mít další přání, stále náročnější.

Existuje nějaké řešení, jak z toho ven?

Samozřejmě. Jen to vyžaduje čas, trpělivost obou a velkou dávku kompromisu.

Realisté si musí uvědomit, že všechny ty výčitky druhého ve skutečnosti nejsou tím hlavním důvodem hádek a věčné nespokojenosti. Za to může především touha po akceptování a pochopení osobnosti. Pokud se snílek bude cítit pochopen, pak ke svému životu přestane potřebovat všechny ty vzdušné zámky. Vyhovět tedy neznamená pochopit.

A naopak. Snílci si musí uvědomit, že pro jejich partnery je velmi těžké vyjádřit své pocity a mnohem snáze hovoří o konkrétních věcech či situacích. Dát průchod svým pocitům se tak nejprve musí naučit. Snílci jim v tom mohou pomoci třeba tím, že jim začnou více konkretizovat své pocity. Např. Místo obecného - "jsem smutná/ý", řeknou "chybí mi tvé pohlazení" apod. A konečně vezmou svůj život do vlastních rukou, tzn. že všechna svá přání nenechají pouze na realistech, ale sami se do jejich plnění zapojí.