Uběhlo dalších víc než dva tisíce let, než lidé znovu oživili Héfaistův božský nápad. Stalo se tak v renesanční Itálii. Údajným znovuobjevitelem pásu cudnosti se stal padovský tyran Francesco II.

Z Padovy se vynález rozšířil záhy do Florencie. Dobové materiály popisují tento prostředek takto: „Pás cudnosti, nejčastěji železný, zvaný také pásem Venušiným, je sestrojen tak, že mechanicky uzavírá klín ženy. A to takovým způsobem, aby mohla konati své přirozené potřeby, nikoli však pohlavní akt. Zámek bývá vždy velmi složitý. Klíč k němu mívá jen manžel, ženich nebo milenec.“

Dnes už můžeme jen nechápavě kroutit hlavou nad tím, že si tento drastický vynález našel v 16. století cestu do celé Evropy. V jedné španělské vesnici ho používali ještě před 150 lety. Pásy cudnosti se nevyráběly jen ze železa. Někteří renesanční šlechtici nechali vyrobit svým manželkám přepychové pásy, do kterých zamykali přirození svých dam. Výjimkou nebylo ani umělecké tepání, perly nebo drahokamy. Ale také kožené náševky, aby to přece jenom netlačilo tolik do stehen.

Obdivovatelé starých zlatých časů se ještě dnes snaží popírat existenci těchto prostředků. Nebo přiznávají, že pásy cudnosti byly využívány jen v období nejtemnějšího středověku. Tedy v dobách křižáckých výprav, kdy prý rytíři byli nuceni používat tohoto drastického prostředku, aby chránili své ženy před znásilněním.

FOTO: fotobanka Profimedia

Existují však desítky nefalšovaných Venušiných pásů ještě z období renesance. Dnes je najdeme v benátských, mnichovských, madridských, londýnských i pařížských sbírkách. Ale máme je dokonce i v našem Národním muzeu. Jedna autentická francouzská kronika uvádí: „Za doby krále Jindřicha přinesl obchodník se střižním zbožím na trh saint-germainský tucet přístrojů, sloužících k uzavření ženské části pohlavní. Šlo o železné pásy, které se připínaly dolů a na zámek uzavíraly.

Byly tak obratně zpracovány, že si žena jimi opásaná nedokázala opatřit onu sladkou zábavu. V pásu zůstalo pouze několik malých otvorů na přirozenou potřebu.“

Vynalézavé ženy všech dob však často dokázaly přelstít i tento brutální vynález a svého pouta se zbavit. Vtipy o náhradních klíčích k pásu cudnosti patřily ke stálému repertoáru dobových satiriků. A asi na nich bylo hodně pravdy.

Pikantní historky o zručném milenci zámečníkovi jsou náplní soudobé poezie i různých pouťových popěvků. Daleko pravděpodobnější je však jiná varianta. Obchodník, který za drahé peníze prodával mužům pás cudnosti, prodával ještě dráž, a tajně, druhý náhradní klíček jejich ženám.

 -

FOTO: fotobanka Profimedia

V nedávném průzkumu uvedla téměř polovina zkoumaných dvojic, že dávají přednost orálnímu sexu před klasickou souloží.

Americké dívky, které si tak chrání své panenství, přiznávají orogenitální kontakty dokonce s řadou partnerů. Přesto se považují za plnohodnotné panny. Novodobé pásy cudnosti by tedy nesporně musely ochraňovat také ústa. To by však nesvedl ani ten nejzručnější konstruktér, ale ani mytický bůh Héfaistos.