Ještě počátkem 50. let jsme měli ve škole povinné i náboženství. Evangelíci ho absolvovali zvlášť, ale k nám katolíkům přišla do školy paní katechetka Anděla Chromečková. Pověsila na tabuli kříž a tu tabuli vytáhla nahoru tak, aby krucifix visel výš než Gottwald se Stalinem. Potom jsme se modlili.

Spolužák modlitby s gustem komolil. Třeba místo „trpěl pod Pilátem Pontským“ říkal „trpěl pod pirátem polským“. Na Ostravsku mu to bylo bližší. Místo „sedí na pravici“ se modlil „sedí na pramici“. Pak se zjišťovalo, kdo nebyl v neděli na mši svaté.

Domnívám se, že nás ateistický světový názor neopravňuje k biblické negramotnosti. Bez znalosti základních biblických příběhů nikdo nepochopí klasickou literaturu, výtvarné umění ani známá hudební díla.

V roce 1952 jsme se připravovali na první svaté přijímání. Při ministrování jsme pochopili ledacos z latiny. Té želím dodnes. Přispívala ke všeobecnému vzdělání. Připadá mi zvláštní, že dnešní mladí lidé neznají nic z Bible. Jenom se jich zeptejte, kdo kázal na hoře Sinaj. Netuší ani, kdo to byli Kain a Ábel a kdo koho zabil. Ještě tak nanejvýš znají biblického Ónana a vědí, že vypouštěl své semeno na zem. Ale co to byla Sodoma a Gomora, potopa světa, kdo byl milosrdný Samaritán a jaký byl rozdíl mezi Marií a Martou, to představuje pro většinu z nich velkou neznámou.

Spousta biblických příběhů určitě stojí za to

Domnívám se, že nás ateistický světový názor neopravňuje k biblické negramotnosti. Bez znalosti základních biblických příběhů nikdo nepochopí klasickou literaturu, výtvarné umění ani známá hudební díla. A někdy ani muzikály. Třeba Líza Doolittlová zpívá v muzikálu My Fair Lady o tom, že chce po králi „hlavu Henryho Higginse“.

Náboženské vzdělance hned napadne: Jde o paralelu s uťatou hlavou svatého Jana Křtitele, která se ocitla na podnosu? Ta hlava je i v městském znaku lázní Teplice. Ale Jana Křtitele už skoro nikdo nezná. Na internetu má jen 81 tisíc odkazů. Herec Jan Kraus, který následuje v abecedě hned po něm, jich dosáhl více než třikrát tolik.

Mladým lidem vyprávíme o antických bájích a také o sexuálních úchylkách olympských bohů. Určitě by stálo za to, přiblížit jim rovněž něco z Bible. Nemusí hned každý věřit tomu, že po smrti přijde do pekla, do očistce nebo do nebe. Může mít pochybnosti o tom, zda někdo dokáže vstát z mrtvých nebo že u posledního soudu se všechny miliardy lidí najednou shromáždí.

Spousta biblických příběhů však určitě stojí za to. Jsou zajímavé, kuriózní a plné necenzurovaného života. Třeba ten o Máří Magdaléně, napravené prostitutce, která se nakonec stala svatou. Nebo ten o judské věrolomnici, která cizoložila s kamenem i dřevem. Cizoložení je tady vzletný opis toho, že používala jednoduché erotické pomůcky. Tehdy se ještě nevyráběly z plastů a nebyly na baterky jako dnes.