Mingles má svůj původ v Americe. Samotný název pak vznikl z anglických slov „married, but single“ (ženatý/vdaná, ale svobodný/á). Jedná se tedy o partnerské vztahy či dokonce manželství, kdy jsou partneři oficiálně spolu, nicméně každý z nich má svoji vlastní domácnost. Scházejí se pouze, když si na sebe oba vyhradí čas. Společné bydlení zůstává tabu.

Zastánci těchto vztahů chtějí především předejít partnerskému stereotypu a též vztahům ze zvyku, kdy vedle sebe lidé jen přežívají.

„S bývalým partnerem jsem žila od svých 18 let. Když jsme se po 12 letech vztahu rozešli, neměla jsem nic. Začít jsem musela od nuly. Dnes si již neumím představit, že bych byla na muži závislá. S přítelem se milujeme a chceme se brát, o společné domácnosti ale neuvažujeme,“ svěřila se svou zkušeností Lucie z Ostravy.

Zachovat si úctu a respekt

Výhodou mingle je, že partneři si mohou zachovat jistou dávku nezávislosti, věnovat se naplno svým koníčkům a přátelům, ale především jim vztah jen tak nezevšední. Čas tráví společně plánovitě, aktivně si na sebe hledají čas a nezatěžují se nudnými rutinami. Nestane se jim tak, že by si jednoho dne uvědomili, že zatímco partner pohazuje své spodní prádlo po podlaze a drobí chipsy na gauč při sledování fotbalu, partnerka s pleťovou maskou na obličeji a bombarďáky až u pasu dělá velké praní.

„Čas od času chci být prostě sama. Najít si den sama pro sebe, udělat si manikúru, navléct si tlusté ponožky a s pizzou si zalézt do postele a koukat se na romantické filmy. Kdyby mě při tom pozoroval můj partner, přišli bychom v našem vztahu o vzájemnou úctu a respekt,“ myslí si Markéta z Prahy.

Nevhodné pro rodiny s dětmi

Nicméně problémy mohou nastat v okamžiku plánování rodiny. Mít děti a přitom žít v mingle je podle psychologů čisté sobectví. Děti potřebují v rodičích vzor a společné soužití je jednou z jeho součástí.

„Takový vztah je hodně náročný na důvěru a vzájemnou toleranci. V neposlední řadě neposkytuje prostředí navozující potřebný pocit bezpečí pro případné potomky," potvrzuje psycholog Petr Šmolka.

Plánovat společnou domácnost až po narození dětí není taky příliš moudré. Společné soužití je jednou z věcí, které prověří, jak pevný vztah doopravdy je. Začít spolu žít až při plánování či narození dítěte je pak velký risk. Znát partnera pouze z romantických procházek, večeří či divadelních představení je zcela něco jiného, než s ním společně žít.

Nejlepší je kompromis

Pokud vás neuspokojují klasické vztahy a dali byste raději přednost určité míře svobody, pak je nejlepší podle psychologů zvolit kompromis.

"Je mnohem lepší, když se partneři snaží na vztahu neustále pracovat, utužovat ho a skutečně si užívat společné chvíle. Je dobré si vymezit čas, kdy spolu partneři hodlají být a na ty okamžiky naplánovat společnou aktivitu. A zároveň určit čas, který budou mít jednotlivci jen sami pro sebe a budou se moci bez omezení věnovat svým zálibám či přátelům apod. Oba partneři pak budou mile překvapeni, jak moc se na sebe navzájem budou těšit," radí Petr Šmolka a jeho slova potvrzuje i Linda ze Strakonic:

„Neumím si představit, že bych přišla večer po práci domů a nikdy by tam na mě nikdo nečekal. Usínat vedle partnera je jeden z neocenitelných okamžiků, kterých bych se neuměla vzdát. Vážím si všech maličkostí, které nám naše společné soužití přináší, ať už je to ranní káva nebo třeba nedělní úklid.“

Problematice mingle se aktuálně věnuje projekt ZlatéChvíle.cz, který chce na tuto problematiku moderního soužití upozornit a také otevřít diskuze nad tím, jak prožíváme společné chvíle s našimi blízkými. V moderní hektické době totiž často zapomínáme, jak důležité jsou okamžiky, které trávíme s partnerem a rodinou, nebo si je dokonce ani neuvědomujeme.