Přesto ženská nevěra existovala, existuje a existovat bude. Dochází k ní i v zemích, ve kterých ji trestají drastickými prostředky. Existují tam třeba zákony, které podvedeným mužům umožňují, aby vůči nevěrnicím použili zcela legálně násilí.

Ženskou věrnost tam vyžadují po celý život. I důraz na panenství nevěsty někdy nabývá kuriózních rozměrů. Vzpomeňme na nutnou demonstraci zakrvaveného prostěradla, které má být dokladem deflorace. Tento důkaz je při tom nadmíru pochybný. První soulož nedoprovází žádné na první pohled patrné krvácení nejméně u každé desáté panny. Krvavá skvrna se dá navíc vyrobit třeba z krve drůbeží.

Známé jsou také případy nucených sňatků prepubertálních dívek. Jejich manželé se jimi snaží předejít defloraci nezletilé nevěsty jiným mužem. A to už vůbec nepočítám zavírání žen v harémech, povinné zahalování různých částí těla včetně obličeje a bezpodmínečně vynucovaný mužský doprovod na veřejnosti.

Aby se předešlo nevěrám, jsou ženy mrzačeny

Nejsmutnější kapitolou je pak ženská obřízka. Zbaví dívky velmi primitivním způsobem klitorisu. Tento mrzačící výkon má zabezpečit jejich sexuální abstinenci před sňatkem. Drastickou proceduru prodělávají dosud desetitisíce žen v rozvojových zemích. Světové zdravotnické autority se jí marně snaží zabránit.

Ostatně i mrzačení dolních končetin v Číně je prý jakýmsi zákrokem prováděným proti ženské nevěře. Pokud někdo viděl ženská chodidla, od malička stahovaná a jenom několik centimetrů veliká, jistě pochopí, že takto zmrzačené nohy daleko z domova nedojdou. Číňané se nás marně snaží přesvědčovat, že představují nějakou estetickou tradici. Bolestivá a nepřirozená chůze ženě ve skutečnosti brání v cestě za milencem.

 

Marně nás Číňané přesvědčují, že nepřirozeně malá chodidla představují estetickou tradici. Bolestivá chůze ženě hlavně zabraňuje v cestě za milencem.

Všechny podobné výkony a rituály svědčí o tom, že nevěra žen není v historickém vývoji člověka ničím výjimečným. Naopak, je s největší pravděpodobností jevem dosti častým. Proto se spousta mužů snaží vlastnit ženu, kontrolovat ji, a pokud možno co nejvíce omezovat její sexuální svobody. To se projevuje i v jejich mužské žárlivosti. Bývá mnohem silnější a horší než žárlivost ženská. Stačí si jen uvědomit statistiky násilných trestných činů. Ve většině zemí jsou překvapivě podobné. Motiv žárlivosti vystopujeme u každého pátého včetně vražd.

Je to i jeden z hlavních motivů, proč se monogamní manželství snaží chránit nejrůznějšími způsoby otcovství. Přesto mají nejméně 4 % dětí jiného otce, než je ten jejich oficiální. Aniž o tom ony a otec vědí. Některé statistiky uvádějí, že takových dětí je dokonce víc než čtvrtina. Tento údaj však bude nejspíš trochu nadsazený.