Britský maršál Montgomery prohlásil, že na světě existují jen dvě zaměstnání, ve kterých amatér předčí profesionála. Prvním je prý vedení války. To je pochopitelné. Amatérský velitel dokáže vydat rozkaz odporující všem vojenským pravidlům. Tím nepřítele zaskočí. A moment překvapení často vede k nečekanému vítězství.

Druhou profesí, ve které vítězí amatérismus nad profesionalitou, je prostituce. Amatérka zaujme svým nefalšovaným nadšením. Zkušená sexuální pracovnice musí svou vášeň většinou jen předstírat. Činí tak s větším či menším úspěchem.

Práce nešlechtí

Prastará lidská zkušenost praví, že nejlépe nám jde od ruky práce, kterou konáme s potěšením. Rozhodně není pravda, co jsem slýchával v mládí: každá práce člověka šlechtí a je jakousi základní lidskou potřebou. Většina pracovních činností bývá přece otravná. Lidé je dělají jen proto, že musí.

I v dobách, kdy se v bývalém Československu zdravili pozdravem Čest práci, si většina z nich od práce raději odpočinula. Pro člověka je požehnáním, když se jeho oblíbená práce stane výdělečnou činností. Takových šťastlivců není mnoho. Jsou to třeba spisovatelé a další umělci.

Ženský i mužský mozek se utváří různě

Znal jsem však i několik žen, které milovaly domácí práce. To není žádaná science fiction. Takových dam není mnoho, ale jsou. Ještě méně bývá takových mužů. Ale také jsou.
Před několika lety jsem si koupil knihu s provokativním titulem: Proč muži nežehlí. Nešlo o žádné bulvární žvásty, ale o seriózní vědeckou publikaci s poznámkovým aparátem a četnými citacemi. Napsali ji Anne a Bill Moirovi a vydala Grada.

Titul mě praštil do očí hlavně proto, že docela rád žehlím. Jak jsem se dozvěděl z knihy, mohou existovat i výjimky. Dispozice pro něco takového prý sídlí v mozku je vrozená stejně jako výtvarný talent nebo leváctví. To mě uklidnilo. Tím spíš, že se ke stejné úchylce přiznali také mí dva kolegové. Bohužel je nesmím prozradit.

Ženský a mužský mozek se utvářejí různě. Proto existují mužské a ženské práce. A proto mají rozdílná pohlaví i rozdílný přístup k určitým profesím. Vidím to na besedách se středoškolskou mládeží. Na strojních a stavebních průmyslovkách potkávám víc kluků než děvčat. Na gymnáziích a zejména obchodních akademiích je tomu naopak. Pravda, rozdíly nejsou v posledních letech tak nápadné. Ale určitě budou přetrvávat ještě v dalších generacích.

V knize o žehlení jsem se dozvěděl i o dalším rozdílu. Zatímco žena chce, aby muž byl víc jako ona, muž nechce, aby žena byla jako on. To občas vede k partnerským nedorozuměním a konfliktům.

Mnoho mužů se například snaží být dobrým otcem. Mají o tom svou představu a ne vždy dělají, co chtějí ženy. Snadno se pak s nimi dostanou do střetu. Spousta mužů nechápe proč a cítí se zmateně. Není totiž pochyb o tom, že nejsou stvořeni stejně jako ženy. A pokud od nich společnost očekává, že budou náhradními matkami, bude nutně zklamaná.