Čím víc se snaží, tím víc se jí mnohdy partner vzdaluje. Bohužel se nezřídka vzdálí k jiné a ta hodná jen žasne: „Jak mě mohl vyměnit za čúzu, která neumí vařit, neuklízí a ani není tak štíhlá jako já?“

To je případ pětačtyřicetileté Věry. O poměrech v partnerově nové domácnosti se dozvídá od syna, kterého táta nezapudil tak jako mámu.

Ve vzhledu to není

Své náhradnici neřekne jinak než mrcha, obzvlášť když po návratu od otce syn žaloval, že k tátovi chodí na úklid nějaká paní.

„Neuklízí, a jemu to nevadí? Tak co ta ženská dělá, když má tolik času? A kdo to platí? Když jsem chtěla výpomoc já, řekl, že na to nemáme,“ běželo jí hlavou. Rozhodla se zjistit, v čem je ta druhá lepší. Za čas měla jasno, ačkoli nad výsledky pátrání stále jen kroutila hlavou.

Zjistila, že její konkurentka je dost sebevědomá. Podle Věry až moc na to, že má pár kil navíc. Zatímco Věra je stále perfektně upravená, ta druhá vypadá, jako by neznala nic jiného než kostým ve všední den a džíny o víkendu.

Mnohem horší však bylo zjištění, že syn chtěl u táty trávit všechny víkendy. Věřin lenošný exmanžel se totiž dal na sport. Najednou. Dřív neměl zájem s rodinou kamkoli jezdit a nejraději seděl u televize. A teď? Věra slýchá od potomka, že byli na výletě, pojedou na běžky, protože táta by si na sjezdovku netroufl. Taky zažili víkend v aquaparku, to se klukovi líbilo.

A pak se prý nacpou někde na večeři a ona jí i zákusky... Ale pro Věru je slabá útěcha, že je štíhlejší. Ta druhá má prostě něco, co ona postrádá.

Všechno je jinak

Tereza je zkrátka pěkná potvora, ale v dobrém slova smyslu. A vůbec nemá výčitky, že Věře manžela přebrala. Nadbíhal jí už dlouho, vlastně kdykoli byl na školení v hotelu, kde má Tereza na starost kongresovou část. Sympatický pětačtyřicátník ji sice přitahoval, ale byl ženatý a ona mu jasně dala najevo, že to není nic pro ni.

Pak oznámil, že podal žádost o rozvod a od ženy se odstěhoval. Protože se jí líbil, vzala ho na hory, kam jezdí už léta s přáteli. Příště si vyrazili na víkend do lázní, pak vzali i jeho syna do zoo, později do vodního světa. Zjistila, že je jí s ním fajn a že ji nijak neomezuje, takže mu nabídla, ať bydlí u ní.

Věřin muž je u Terezy šťastný. Je pořád taková, jaká byla, když ji poznal. Na nic si nehraje, do ničeho se nenutí, dělá, co ji baví, a je stále přítulná. To chlap potřebuje. Ne všechny ženy vědí, že když muži poskytnou svou náruč i na úkor domácích povinností, mají ho tzv. v hrsti.

Věřiny chyby

Na rozdíl od Terezy měla Věra život složený jen z povinností a na něžnosti a hezké chvilky jí už moc času nezbylo.

Dělala to, co jí po léta vtloukala do hlavy matka:
V bytě musíš mít pořád uklizeno, jako bys čekala návštěvu.
Není nad domácí stravu.
Neutrácej za zbytečnosti.

Věra se snažila. Žehlila i manželovy slipy, každou čtvrtou sobotu myla okna, prala záclony a čistila koberce. Pekla, vařila, nakládala, sušila, zkrátka plnila spíž a lednici. Večer se zavřela v koupelně, kde zase pracovala na sobě. Pedikúra, manikúra, pleťová maska, zábaly. Do toho se starala o osmiletého synka a chodila do zaměstnání.

Často muži vyčítala, že jí s ničím nepomůže, rýpala do něj, že by jen seděl u televize, místo aby udělal s klukem úkoly. A protože chtěla, aby všechno bylo, jak má být, zvládla to sama a večer byla tak unavená, že se stále častěji vyhýbala posteli s manželem.

Terezino kouzlo

Přitom se Věřina a Terezina domácnost na první pohled moc neliší. Tereza ji ovšem lépe zvládá a má víc volného času. Že čas jsou peníze, platí v každé době a rozdíl mezi pracně vyšlehanou bábovkou a skvělým koláčem ze soukromé pekárny na rohu mužský stejně nerozezná. Většina chlapů si nevšímá věcí pro ženy životně důležitých.

Věřin bývalý nezaregistroval, že si lakovala nehty a co tři týdny seděla u kadeřnice. Uniká mu i to, že si jeho nová láska vystačí s pilníkem a změkčovačem kůžičky a že si vlasy stříhá jednou za dva měsíce, protože je nejraději svazuje do uzlu. Pleť má hezkou, dobře spí a často je na vzduchu.

Tereza vede proto, že je stále dobře naložená. Sice často pracuje o víkendech, ale o to víc si umí užít volné dny, a to tak, že strhne i ostatní. Není s ní nuda, takže se jí každý rád přizpůsobí. A to je celé její kouzlo. Spočívá v tom, že se umí prosadit, takže nemá důvod si něco vynucovat a vyčítat. Dělá stále, co ji baví, a přitom kroutí krkem, jehož hlava patří partnerovi. Ona mu ten pocit s radostí přenechá.

Jednoduché a geniální. Mnohem více slovy to popisuje spousta knih a nejedna žena něco podobného pochopí po létech terapie.

Bez výčitek a vydírání

Na terapie chodí spíš hodné holky než potvory. Být hodná je vážně zničující. Potvrzuje to i knížka Sherry Argovové: Proč muži milují potvory. Jen co vyšla, stala se bestsellerem.

„Já jsem si ji poprvé přečetla po rozchodu, který mě moc bolel,“ přiznává osmadvacetiletá Zuzka a dodává: „Vracím se k ní často. Mám nový vztah a nechci ho pokazit tím, že budu příteli odečítat ze rtů jeho přání. Na ta moje by opět nikdy nedošlo. Teď se umím prosadit. Když se mi něco nechce, tak to nedělám, ale pokud mám náladu, jsem ta nejbáječnější ženuška.“

Zuzka ještě s úsměvem prozrazuje, že tentokrát nepřiznala, jak umí vařit, takže ji partner občas pozve na večeři do restaurace. „To miluju, jsem pak přítulná jako liána v džungli,“ směje se.

Sherry Argovová by souhlasně přikývla. I ona doporučuje každé ženě, aby si našla způsob, jak dosáhnout svého chytrostí, bez výčitek a vydírání. Chce to trochu přemýšlení, diplomacie, snahy, ale vyplatí se. Muži výčitky a stížnosti nenávidí, ale nevadí jim, když je partnerka přinutí k činům svou chytrostí.

Její spokojenost je i jeho spokojenost

Pro ženy je tedy ze všeho nejdůležitější jejich vlastní spokojenost, protože pak bude spokojený i muž. A tohle dokáže spíše potvora než hodná holka, která se přizpůsobuje, vnucuje a následně zprotiví. Marně pak vyžaduje projevy lásky ve stavu, kdy má partner chuť od ní spíše utéct.

Potvora říká věci na rovinu, i nepříjemné. Od samého začátku se nechová pokrytecky. V souladu s tím, co píše i Sherra Argovová -nedělá ani v té největší zamilovanosti nic z toho, co nechce dělat později. Tím dává najevo nezávislost a stává se vzácnou.

Potvora jako by si byla vědoma citátu, který říká: „Když jde stín za tebou, utíkáš před ním, když jde před tebou, utíkáš za ním.“

Chlap je lovec, chce svoji kořist občas uhánět. A potvora mu tu možnost na rozdíl od hodné holky, která je stále po ruce, poskytne. Ze vztahu s potvorou se nevytrácí kouzlo počáteční nejistoty. Potvora se nechá obletovat a velmi šetří s vyjadřováním projevů lásky. Ví, že by tím partnerovi zevšedněla. Do vztahu by vlezla nuda, která je zabiják vášně, a bez ní to mezi partnery moc nefunguje.

„Velkými projevy velké lásky se označuji jako závislý partner, a tím ho utvrzuji, že si mnou může být jistý, což pochopitelně lásku oslabuje,“ napsal Miroslav Plzák v knížce Manželské judo. Takže holky, muž není věšák, abychom se na něj věšely. Nemusíme mu být stále k dispozici, dejme prostor vzájemnému překvapení. A vůbec, ať má šanci se předvést.