Je přirozená, ačkoli se týká menšiny jedinců. A příčiny jejího vzniku jsou složité a zatím nepřesně známé. Ovšem je jisté, že se nejedná se o žádnou „volbu životního stylu“. Naopak její základy jsou biologické a řídí je složité zákony.

„Je zcela jasné, že homosexuální chování je mnohem rozšířenější než u běžně známých případů, které dominují jak vědeckým, tak populárně-naučným textům: například se uvádí u bonobů, delfínů, tučňáků či octomilek,“ tvrdí jeden z autorů textu Nathan Bailey z University of California v Riverside, jehož odborný článek k tématu otiskl časopis Trends in Ecology & Evolution.

Nicméně podle Baileyho není homosexuální chování vyvoláno u všech druhů stejnou příčinou a nemá stejnou podobu. „Například samci octomilky se mohou dvořit jiným samcům, protože jim chybí jistý gen, který jim neumožňuje rozlišovat mezi pohlavími. Ale to se velmi liší od samců delfínů, kteří se účastní homosexuálních interakcí kvůli upevňování vztahů ve skupině, či od samic albatrosa laysanského, které mohou žít v páru celý život a vychovávat spolu mláďata,“ tvrdí Bailey.

Jak jsou ale geny důležité pro vznik tohoto chování a zda jsou důležitější než vlivy životního prostřední, dosud není známo. „Kdybychom toto věděli, mohli bychom lépe pochopit, jak takové chování vzniká a jak ovlivňuje evoluci dalších charakteristik. Mohlo by nám to také pomoci pochopit, zda je to něco, co by mohl mít každý jedinec určitého druhu, ale jen u někoho se přitom skutečně projeví,“ dodal Bailey, jenž na výzkumu spolupracoval s profesorkou Marelene Zukovou.