Vidíme, že muži se hodnotí jako přelétavější. Ale ani těch víc než šest přiznaných milenců nedělá z našich žen nějaké příklady ctnosti a manželské věrnosti.

Tyto výzkumy však bývají zatíženy závažnou chybou. Vycházejí z anonymních dotazníků. Jejich údaje si nelze ověřit. Každý si může vymýšlet, co chce.

Sexuologové proto upozorňují, že ve skutečnosti bude počet sexuálních partnerů a partnerek o něco větší. Muži i ženy někdy nevěru vytěsní z vědomí. Jako by na ni zapomněli. Časem by mohli téměř přísahat, že se nikdy nic takového nestalo.

Ve zdravém manželství se cítí lépe podváděný partner

Samotný fakt manželské nebo partnerské nevěry je u nás spojen s mnohými mýty a falešnými představami. Pokud mužova potence v manželství občas selže, žena se mylně domnívá, že je za tím nevěra. Neví, že ta se obvykle projevuje zvýšenou a nekolísající potencí k vlastní ženě. Také nevěrné ženy planou k vlastním mužům zvýšenou vášnivostí. Dobře utajená nevěra tak může vylepšit partnerský život.

Ve zdravém manželství se nejlépe cítí podváděný partner. Pokud se o nevěře nedozví. Nevěrný muž často kupuje ženě šperky a květiny. Ne kvůli špatnému svědomí, ale proto, že je na svou nevěru podvědomě hrdý. Svět se mu jeví v příznivých barvách.

A ještě jeden zajímavý sexuologický výzkum, tentokrát z Německa. Ve zdravém manželství s přiměřenou mírou mimomanželských zkušeností prý trvá sexuální život o deset let déle než tam, kde lidé žijí v absolutní věrnosti. Nemáme žádný důvod k domněnce, proč by tomu mělo být u nás jinak.

Sexuální věrnost se jeví jako nedostatek sexuální touhy

Naskýtá se však otázka, jestli se v případě nevěrníků nejedná o lidi, kteří jsou vrozeně sexuálně vášnivější a náruživější. Naprostá sexuální věrnost by se pak nejevila jako znak nějaké morálky, ale spíše by byla důsledkem nedostatečné sexuální touhy a slabší výkonnosti.

Ve zvířecí říši je sexuální věrnost naprostou výjimkou. Šimpanzí samička kopuluje v průběhu říje průměrně s 35 partnery. Nevěra je program přírody.

Z 1145 lidských společenství, které vědci zkoumali, povoluje víc než 1000 z nich mnohoženství. Křesťanská morálka je sice přísně monogamní, ale biblické příběhy Starého zákona nás zásobují jinými historkami. Praotec Abrahám, patriarcha Jákob, král David i moudrý král Šalomoun byli pověstní polygamisté. Král Šalomoun obhospodařoval ve svém harému dokonce 300 žen. Bible o něm praví, že byl nejmoudřejším z moudrých. Tak to už ať si každý přebere, jak chce.