Článek
Konrád Lorenz, známý odborník na chování zvířat, poukázal už v roce 1943, že znaky malého dítěte vyvolávají u lidí pečovatelské a opatrovnické snahy. Většina z nás vnímá takové dítě jako něžné a roztomilé. Jestliže k tomu kojenec přidá spokojený úsměv nebo bezmocný pláč, může si být jistý láskou a pečovatelskou snahou všech osob ve svém okolí.
Malé děti mají v poměru k trupu a končetinám relativně velikou hlavu. Výrobci panenek potvrzují, že na těchto tělesných znacích záleží. Hrdinové dětských kreslených filmů, od kačera Donalda přes myšáka Mickeyho až po Sněhurku a sedm trpaslíků, mají tyto dětské znaky zřetelně zdůrazněny.
Malé dítě mívá i další zvláštnosti, které vyvolávají něžnost. Vysoké klenuté čelo a nápadně veliké oči v malém obličeji. Když matkám ukážeme obrázky novorozenců a vybídneme je, aby si vybraly, automaticky sáhnou po těch, na kterých jsou zdůrazněny právě tyto nápadné rysy lidského mláděte. Ani baculatost tváří malého kojence není přítomna jen kvůli tomu, aby snadněji sálo. Tukový polštář se tam zřejmě vyvinul proto, aby spouštěl mechanismus mateřského chování.
Tělesné znaky kojenců vyvolávají v dospělých lidech přátelské a opatrovnické jednání. Je zajímavé, že člověk přenáší dětské schéma i na zvířata. V oblibě jsou mláďata, ale i dospělá zvířata, která nesou charakteristické znaky dětského schématu. Tuto teorii potvrzuje také obliba medvídka koaly. Dá se vysledovat, že i žena nese ve svých rysech řadu dětských znaků vyvolávajících v mužích ochranitelské jednání. Nedivme se pak, když nadměrné zdůraznění těchto znaků vzbudí výraznější odpověď. Dokonce i dětské žvatlání a šišlání je někdy součástí milenecké mluvy. Všechny tyto znaky však podléhají módním změnám. Na pravěkého lovce sexuálně působila třeba Věstonická Venuše. Kromě obřích hýždí měla i vyvinutá prsa, další symbol sexu. Pro moderního člověka je toto schéma přehnané. Nedávno jsem četl, že do módy přicházejí vyhublé a přerostlé krasavice sedmdesátých let. Ještě štěstí, že ne každý podlehne chvilkovému módnímu diktátu.