Hlavní obsah

Jak pohlíží osobnosti na úspěchy žen ve vysoké politice

Právo, Dana Braunová

V Německu panuje a ještě s velkou pravděpodobností bude panovat Angela Merkelová, v USA je horkou prezidentskou kandidátkou Hillary Clintonová, šance na úspěch ve francouzských prezidentských volbách má i Marine Le Penová, v čele skotské vlády stojí Nicola Sturgeonová. Je to trend, který vítáte?

Foto: Profimedia.cz

Hillary Clintonová s Angelou Merkelovou.

Článek

Věra Jourová, eurokomisařka

Foto: Petr Horník, Právo

Věra Jaourová

Vítám především odpovědnou politiku, která přináší promyšlená a moudrá řešení. Nositeli takové politiky mohou být muži i ženy, žádné pohlaví nemá monopol, jde především o kvality jednotlivých osobností. Je ale důležité, aby vládnutí nebylo jednobarevné.

Děsí mne stejně čistě mužské i ženské vládnutí, síla je v kombinaci obou pohlaví, kdy každé je silné v něčem jiném. Jak píše Stanislav Komárek v Esejích o maskulinitě, v zátěžových situacích reagují muži spíše podle schématu útok/útěk, ženy spíše starostlivostí a touhou po smírném řešení konfliktu. V této souvislosti musím doznat, že jsem moc ráda, že právě Angela Merkelová má v současné rozkolísané Evropě tak silný hlas.

Tomáš Halík, teolog, duchovní

Foto: ČTK

Tomáš Halík

Vládu žen jsme už v novověkých dějinách měli: v 18. století rakouské říši kralovala Marie Terezie a ruské říši carevna Kateřina Veliká, britské říši zas po většinu 19. století vládla královna Viktorie; ve všech případech to byly velké panovnice. Státníky (omlouvám se feministkám, ale termín „státnice“ je už obsazen jiným významem) však nelze hodnotit podle pohlaví, jak vidno z uvedených nesrovnatelných příkladů.

Angelu Merkelovou považuji za nejskvělejšího evropského politika posledních dvaceti let a hluboce si jí vážím. Marine Le Penová je podle mě extrémně nebezpečná fašistická populistka, nahrávající Putinovi a s ním spřaženým škůdcům dnes tak potřebné evropské integrace, které bych se štítil podat ruku, Hillary Clintonová zajímavá, ale přehnaně ctižádostivá žena, která je už patrně za zenitem své kariéry. Ty dvě se na prezidentský stolec nedostanou, nepozbudou-li voliči střízlivý úsudek a pud sebezáchovy.

Eliška Wagnerová, senátorka

Foto: Petr Horník

Eliška Wagnerová

Soudím, že světovláda jednoho pohlaví by nevedla k ničemu dobrému. V minulosti bylo v germánské oblasti ženám vyhrazeno fungování jen v oblastech Kinder (děti), Küche (kuchyně), Kirche (kostel). Slyšela jsem, a není to dávno, variaci na toto vymezení, v níž byl kostel nahrazen postelí…

Dnes v zemi původu onoho hesla už nikdo na dané téma ani nežertuje, neboť se nikdo nechce v očích spoluobčanů znemožnit. Angela Merkelová je prostě obratná politička a fakt, že je žena, nehraje, myslím, až tak velkou roli. Uspěje-li v prezidentských volbách Hillary Clintonová, určitě to nebude proto, že je ženou. A Marine Le Penová? Bez ohledu na její příslušnost k ženskému pohlaví lze jen doufat, že nezvítězí, a klidně ať vyhraje nějaký rozumný mužský kandidát. Rozumnost a slušnost by měly být kvalifikací, nikoli pohlaví.

Zdeněk Zbořil, politolog

Foto: ČTK

Zdeněk Zbořil

Světovláda žen by mi nevadila. Jistě by nebyla horší než současná světovláda mužů. Ale i dámám působícím ve veřejné sféře se stává, že zhrubnou a chovají se a vyjadřují v lepším případě jako jejich mužští kolegové, v horším jako vojenští délesloužící. Tak jako si někteří pánové v politice dodávají mužnosti, která má zakrýt jejich zženštilost, tak i tři dámy zde zmiňované se chovají jako ženomuži.

Na rozdíl od některých námi vysmívaných neevropských zemí, má-li žena v americko-evropském politickém prostředí dosáhnout úspěchu, musí prokázat vyšší intelektuální úroveň, lepší způsoby a schopnost empatie než její mužští protivníci. Stačí vzpomenout, jak o své místo na slunci musela bojovat Margaret Thatcherová.

Dámy v otázce vámi zmiňované se na cestu či vedlejší cestičky k moci dostaly nejen díky své „vůli k moci“, ale především proto, že si lidé začali o „prvním pohlaví“ myslet, že jí má tolik, aby bylo schopné zničit, kvůli své pýše, existenci lidského rodu. Buďme vděční i za takovou malou naději.

Jana Smiggels Kavková, ředitelka Fóra 50 % (vyrovnané zastoupení mužů a žen ve veřejném životě)

Foto: Profimedia.cz

Jana Smiggles Kavková

Rozhodně si nemyslím, že by nás v příštích letech čekala světovláda žen. Ano, v Německu je již řadu let na nejvyšší pozici spolková kancléřka Angela Merkelová, jedna z nejmocnějších žen světa. Šance Hillary Clintonové na úspěch v prezidentských volbách jsou celkem slušné a mít historicky první ženu v čele Spojených států by byla důležitá událost. Tyto významné političky jsou zároveň velkým vzorem a motivací pro další generaci dívek a žen.

Co se týče třetí zmiňované dámy, Marine Le Penové, tak naopak doufám, že úspěšná nebude. I když je to žena. Ženy v čele států jsou však i dnes spíše výjimkou. Na světě je celkem devět prezidentek, což odpovídá necelým šesti procentům. O moc lepší to není ani s premiérkami: těch je patnáct, tedy necelých osm procent. U nás jsme ještě nikdy premiérku ani prezidentku neměli.

Petr Weiss, sexuolog

Foto: Profimedia.cz

Petr Weiss

Se ženami ve vrcholných politických funkcích nemám ani větší a ani menší problém než s muži ve vrcholných politických funkcích. Schopné ženy se v demokratických zemích prosadí ve všech oblastech stejně jako schopní muži. I proto mi řešení pomocí kvót pro ženy v politice připadá jako jeden z nejzrůdnějších projektů sociálního inženýrství.

Jakub Kohák, režisér, herec, scenárista

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jakub Kohák

V jednom videu na YouTube jakási babička ostře nadává bojovníkům Islámského státu za to, že nesmyslně zabíjejí a tyranizují obyčejné lidi, přičemž hoši se jí sice smějí, ale na nic jiného se nezmůžou a nadávky na ně stále prší. Další příklad: při nedávných nepokojích v Baltimoru, kde protestující dav raboval a ničil, poznala jistá matka v televizi svého syna, došla si pro něj, veřejně ho profackovala a vynadala mu. Světovláda žen není úplně špatný nápad!

Reklama

Výběr článků

Načítám