Hlavní obsah
V kvalitních vztazích nám často brání styl chování, který jsme si do dospělého života přinesli z raného dětství. Na tom, abychom si vytvořili zdravější citové vazby k blízkým lidem, můžeme začít pracovat v jakémkoliv věku. Foto: Profimedia.cz

Hledáte novou lásku? Zjistěte nejdřív, jak jste nastaveni a co sami chcete

Na prahu nového roku se mnoho lidí každoročně rozhodne přihlásit na seznamky, aby našli nového životního partnera. Odhodlají se zapomenout na minulé neúspěchy a rázně vykročit vstříc někomu lepšímu. Podle psychologů by ale často bylo víc k užitku, kdyby se nejdříve zamysleli sami nad sebou. Jde totiž o to, jestli si v minulých vztazích sami neházeli klacky pod nohy…

V kvalitních vztazích nám často brání styl chování, který jsme si do dospělého života přinesli z raného dětství. Na tom, abychom si vytvořili zdravější citové vazby k blízkým lidem, můžeme začít pracovat v jakémkoliv věku. Foto: Profimedia.cz
Hledáte novou lásku? Zjistěte nejdřív, jak jste nastaveni a co sami chcete

Potíž je, že takhle obvykle jednáme opakovaně. A většinou aniž o tom víme. V kvalitních vztazích nám totiž často brání styl chování, který jsme si do dospělého života přinesli z raného dětství. Jde o to, jak se citově vztahujeme k blízkým lidem.

„Citová vazba je způsob emočního pouta, které si člověk vytvoří s jinou osobou,“ vysvětluje profesorka Berit Brogaardová s tím, že ne všechny tyto způsoby jsou zdravé.

Dobrou zprávou ale je, že na tom, abychom si vytvořili zdravější citové vazby k blízkým lidem, můžeme začít pracovat v jakémkoliv věku.

1. Ti, co vědí, jak na to

Odborníci na základě dlouholetých výzkumů rozdělili populaci na čtyři skupiny podle toho, jakým způsobem člověk vytváří svá emoční pouta. Největší z nich, kam se řadí padesát procent lidí, tvoří ti, kteří dokážou vytvářet takzvanou bezpečnou citovou vazbu.

Zjednodušeně by se dalo říct, že ji mají lidé, kteří se ve vztazích cítí jako ryba ve vodě. Prostě vědí, jak na to. Nedělá jim potíže vhodně projevovat zájem a náklonnost. Pokud přijde ve vztahu nelehké období nebo i krize, dokážou se v tom zorientovat, nepodléhají hned panice ani neutíkají.

Jsou to jedinci, kterým lze zpravidla věřit. Stejně tak oni sami nemají problémy s důvěrou. Pokud jsou ve funkčním vztahu, dokážou se v něm cítit bezpečně a zpravidla si nedělají zbytečné starosti.

Samozřejmě i těmto lidem se nevyhýbají temné stránky vztahů. Také se spletou ve výběru partnera a zvolí někoho nekompatibilního, nečestného, zamilují se do člověka, který jejich lásku neopětuje. I oni bývají oběťmi nevěry nebo dostávají kopačky. Rozdíl je ale v tom, že to o něco lépe ustojí, umějí se vyrovnat s bolestivým odmítnutím, a když je potřeba, umějí být i sami.

S teorií citové vazby přišli nezávisle na sobě Mary Ainsworthová a John Bowlby. Dnes patří k těm nejuznávanějším a nejvlivnějším na poli vývojové psychologie, jež v podstatě studuje citové přilnutí dítěte k matce a dalším blízkým osobám. Vychází z toho, že všechny malé děti vyhledávají fyzickou a emoční blízkost a také ochranu před ohrožením. Zkrátka potřebují stabilní pečující osobu, která toto vše poskytne ve správné míře. Pokud je tato osoba nekonzistentní nebo vyhýbavá, vzniká několik typů tzv. nejisté vazby.

2. Úzkostní pronásledovatelé

Takzvanou úzkostnou citovou vazbu má asi čtvrtina populace. Ti se svého osamění, případně netečnosti partnera opravdu bojí. Od dětství jsou zvyklí na to, že pro získání trochy lásky a pozornosti je třeba opravdu tvrdě makat, dožadovat se, vykřičet si ji nebo kvůli nim manipulovat.

„Neustále se bojí, že jim jejich milovaní lásku nevrátí,“ vysvětluje emeritní profesorka Kalifornské univerzity Loretta G. Breuningová.

Proto se jí také velmi často dožadují, chtějí, aby jim partner lásku a náklonnost neustále potvrzoval. Okolí i blízkým se můžou zdát velmi otravní, ale toto chování motivuje strach ze ztráty a nejistota. Jedním z typických příkladů je žena, která se snaží vytvořit si vztah s emočně nedostupným mužem a takzvaně ho uhání.

S kamarádkou pak cyklicky řeší, proč jí neodepisuje hned na zprávy nebo proč na ni už čtrnáct dnů neměl čas. Většina energie, která do vztahu přichází, je od ní.

Co s tím: „Určitě je tu naděje, že se vám nezdravou citovou vazbu podaří změnit,“ povzbuzuje Loretta Breuningová s tím, že je to běh na dlouhou trať, a dává pár tipů na začátek:

  • Pozornost si zasloužíte. Akceptujte, že vaše citové a vztahové potřeby jsou legitimní. Neciťte se špatně, protože potřebujte blízkost. Je to stabilní základ, který nám umožňuje zkoušet i věci a jít do situací, které jsou pro nás neznámé nebo nám připadají riskantní.
  • Zaměřte se na lidi, se kterými se cítíte dobře. Ve chvíli klidu se zamyslete nad tím, jak to je. Má vás někdo rád, nebo ne? Pokud si například u partnera odpovíte, že ne, nemá cenu se dostávat do myšlenkové spirály, kdy pořád dokola přemýšlíte, proč to tak je a jak by to mohlo být jinak. Je třeba se podívat pravdě do očí a najít toho, kdo vás rád má.
  • Zkoušejte si efektivní komunikaci. Nepůjde to hned, ale trénujte, jak nebýt vztahovačný a ublížený. Tato strategie se vyplatí vůči lidem, kteří vás mají rádi. Pokud se cítíte špatně, prostě říkejte pravdu a mějte na paměti, že vás mohou odmítnout, ale také může přijít i pozitivní a chápavá reakce. Větu je lepší začínat kouzelným slovíčkem: Cítím se… přehlížená, nedoceněný… Je to lepší než výčitky. Přijměte také partnerovu pravdu, aniž byste ji kritizovali. A hlavně zachovejte klid. Jednou výměnou názorů se svět nehroutí.
  • Dobře vybírejte. Jde o to, abyste se ve svém hledání zaměřovali na potenciální partnery se zdravou, bezpečnou citovou vazbou. Pozor na ty, kteří mají takzvanou vyhýbavou citovou vazbu, o které bude řeč vzápětí. Pokud si totiž vztahově úzkostný člověk najde vyhýbavého partnera, nikdy to nefunguje. Ve vztazích se ale potkávají často. „Čím víc ti první utíkají, tím víc je ti druzí milují a honí je, aby je měli neustále u sebe,“ vysvětluje poradce Martin Zikmund.

3. Věční únikáři

Jde o lidi s tzv. vyhýbavou citovou vazbou, kteří se prostě vyhýbají intimním situacím. S intimitou jako takovou mívají problém a možné závazky je přímo odpuzují. Pokud jsou už ve vztahu, často mají od začátku naplánováno, jak jej v případě potřeby opustit.

Bývají to hodně individualističtí jedinci orientovaní na sebe. Na první pohled se může zdát, že tito lidé opravdu nikoho nepotřebují. Ale lásku a náklonnost potřebuje každý.

„V každém člověku s vyhýbavou vztahovou vazbou se skrývá ten s úzkostnou,“ tvrdí profesor psychologie Kirk Honda.

Mají pocit, že o ně lidé nestojí, že pro ně nejsou dost dobří. Mívají také potíže s projevováním negativních nebo komplikovaných emocí. Právě proto se i ve vztahu cítí osaměle, někdy mnohem silněji, než když jsou sami. Od dětství totiž mají pocit, že jejich potřeba po blízkosti a náklonnosti stejně nebude vyslyšena, a tak nemá cenu se snažit. Prostě to vzdali a naučili se spoléhat sami na sebe.

Co s tím: Podle Loretty Breuningové je zpočátku třeba soustředit se na tyto tři věci:

  • Je v pořádku, že chcete mít partnera. Pokaždé, když k tomu bude příležitost, řekněte si, že vaše touha po citové blízkosti je legitimní.
  • Udělejte pro to něco. Pokud máte ve svém okolí lidi, se kterými se cítíte dobře nebo někoho takového potkáte, věnujte jim svoji energii a citově do nich investujte.
  • Upřímnost a respekt. Je třeba vyjadřovat svoje pocity a potřeby přímo a zároveň respektujte, že ostatní lidé mají zase své potřeby a věci prožívají po svém.

4. Kombinace úniku a úzkosti

Úzkostně-vyhýbavou vazbu má malé procento populace. Jsou to lidé, kteří často žijí sami, trápí se tím, ale na druhou stranu se sblížení bojí. Také většinou vstupují do nefunkčních vztahů, které je jen zklamou. Takové potíže je dobré řešit s odborníkem, který samozřejmě může pomoci komukoliv s jakoukoliv nezdravou citovou vazbou.

Bez vztahu to nepůjde

K tomu, abychom naši citovou vazbu „opravili“, potřebujeme blízké vztahy, bez nich to nepůjde. Není ovšem nutné, aby to byl rovnou vztah partnerský. Je třeba napravit, vylepšit náš obrázek o tom, jak vztahy mohou vypadat.

„Takzvanou korektivní zkušenost může poskytnout i přátelský či pracovní vztah,“ říká Martin Zikmund s tím, že nejlepší a nejefektivnější výsledky se dostaví ve vztahu terapeuta a klienta. Tam má totiž člověk nejlepší možnost pracovat sám na sobě.

„A hned poté následuje partnerský vztah s protějškem s bezpečnou citovou vazbou,“ uzavírá poradce s tím, že takový partner musí umět bezpodmínečně přijímat „vztahové testy“, které vztahově nejistý člověk potřebuje neustále provádět. Jde pro něj totiž o úplně novou situaci – pocit bezpečí ve vztahu dosud neznal.

Jak pomoci partnerovi
Samozřejmě i pro lidi, kteří mají zdravou citovou vazbu, může být určité chování příliš. Nemusí být snadné snášet styl jednání, který se projevuje netečností, dlouhými hodinami neodpovídání na zprávy nebo naopak neustálým dožadováním se okamžitých odpovědí a dýcháním na záda. Ovšem někdy stojí za to partnerovi pomoci, zvlášť když si svůj problém uvědomuje.
„U lidí s vysokým skóre ve vyhýbavosti je třeba akceptovat jejich potřebu odloučení. Včetně toho, že se pár dní neozvou. Nebo se náhle uzavřou,“ radí Martin Zikmund. Zároveň je ale třeba umět projevit i svoji přetrvávající lásku a po jejich ‚návratu‘ jednat stejně jako předtím.
Lidé s vysokým skóre v úzkostnosti podle poradce naopak potřebují, aby partner našel způsoby, jak jim zajistit tzv. objektní stálost, když opouští domov. „Například plyšáka jako dárek před tím, než odjedete na služební cestu,“ říká Martin Zikmund s tím, že úzkostní lidé také vyžadují i velmi mnoho ujišťování.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků