„Nejspíš mě k nim herecký bůh předurčil. Jisté je, že teď, když už sám mám šťastnou rodinu s dětmi, je i pro mě zvládnout tyto role daleko náročnější. Je to ale moje práce, a když mi je režiséři dál nabízejí, nebráním se. Ne každý herec je totiž připravený ze sebe udělat na velkém plátně zrůdu. Pro zralého herce je ale pochopit a zahrát tyto postavy ohromná výzva. Navíc každý z těchto bídáků je jiný,“ vysvětluje úvodem Javier Bardem.

Javier Bardem hraje narkobarona Escobara naprosto přesvědčivě.

Javier Bardem hraje narkobarona Escobara naprosto přesvědčivě.

FOTO: Bontonfilm

Snaha pochopit monstra

„A jak už jsem naznačil, každá z těchto postav je hrůzná, a přesto odlišná. Hledám v nich jemné rozdíly. Démonický blonďatý terorista Silva v bondovce Skyfall či bezpáteřní zákeřný bratr Lorenzo ve Formanových Goyových přízracích stejně jako protagonista od bratrů Coenů i Escobar došli k destrukci z různých úhlů. Musíte jít až na kořeny a najít to, co z nich udělalo monstra. To vás zarazí být k nim tak kritický, protože jste nucen jim porozumět.“

Na chvíli se odmlčí a pokračuje: „Například Anton Chigurh z Tahle země není pro starý je psychopat. Vůbec ho nezajímají a nedojmou city, proto je tak strašně děsný a nebezpečný. Ale osoba, jako je Pablo Escobar, brutální zločinec, bezohledný vrah, narkobaron, na druhé straně ale táta, ochránce chudých, manžel a také pozorný milenec, je ještě děsivější a daleko nebezpečnější,“ přibližuje jeho rozporuplnou tvář protagonista.

V Bondovce Skyfall

V bondovce Skyfall s kolegou Danielem Craigem

FOTO: Profimedia.cz

Zvlášť tahle postava Bardema léta fascinovala, studoval ji a dělal vše pro to, aby se jeho příběh jednou natočil. Pak do portrétu Pabla Escobara vložil brutální syrovou živočišnost.

„Propojil jsem ho s jeho oblíbeným zvířetem – hrochem. Je totiž jako on. Oba vypadají, že jsou docela hodní, jsou i legrační, ale pakliže se jednou rozhodnou, že někoho musí zabít, zaútočí. A to je část Pabla, kterou jsem se snažil vypodobnit. Proto jsem kvůli němu i přibral,“ prozrazuje s úsměvem.

Natáčení bylo jednoduší hlavně proto, že druhou hlavní postavu – nebojácnou novinářku Virginii, která se do něho bláznivě zamiluje – ztvárnila jeho Penélope. Není to poprvé, co si zahráli spolu, ať už v komedii Šunka, šunka (1992), díky které se v roce 1992 prosadil i na mezinárodním filmovém nebi, ve Vicky, Christině, Barceloně (2008), v Pirátech z Karibiku: Salazarova pomsta (2017) či naposledy v dramatu Všichni to vědí, který uváděl letošní filmový festival v Cannes.

Javier Bardem se svou partnerkou Penélopou Cruzovou

Javier Bardem se svou partnerkou Penélope Cruzovou

FOTO: Profimedia.cz

Přesto byl pro ně Escobar nejtemnější, zvlášť pro Penélope, která byla svědkem toho, jak se její manžel denně přeměňuje v masového vraha.

„Dávali jsme si velký pozor na to, aby postavy, které tvoříme, zůstaly na natáčení a byli jsme schopni je odstřihnout od svého skutečného života,“ vysvětluje Javierova manželka.

První španělský Oscar

Javier, nejmladší potomek legendární herecké dynastie Bardemů, je první Španěl, který kdy dostal Oscara. Vysloužil si ho už za zmíněnou roli vraždícího psychopata v thrilleru bratrů Coenových Tahle země není pro starý (2007). Na tu nikdy
nezapomene.

„Vzpomínám si jako dnes, že než jsem ji tehdy přijal, dlouho jsem váhal, a to, co říkám, platí dodnes. Vypadám sice jako silák, ale uvnitř jsem velice křehký, násilí nemám rád. Nakonec, jako posléze i v dalších podobných rolích, rozhodlo, že tento film není jen o zabíjení, ukazuje jeho nesmyslnost. Anton Chigurh se zvráceným smyslem pro spravedlnost je sice ztělesněním násilí, ale snaží se v něm najít smysl. Až pozdě mu dojde, že v násilí žádný není. Jsem si jistý, že si to díky němu i mým dalším podobným postavám uvědomila i spousta diváků,“ zdůrazňuje.

Goyovy přízraky

Goyovy přízraky

FOTO: Profimedia.cz

Ze zlaté sošky měl ohromnou radost stejně jako jeho matka, které Bardem, podle svých slov, vděčí za to, čím je. Ostatně ne náhodou praví moudré přísloví, že za každým velkým mužem je žena.

V Bardemově případě to byla právě matka Pilar, jedna z nejznámějších španělských hereček. Dvakrát přežila rakovinu a sama vychovala tři děti. Odmalička Javiera vodila po španělských divadlech, kde se ucházela o angažmá, ten pak hraní zkoušel jako teenager v seriálech.

Přesto, že se celá jeho rodina věnuje herectví, jemu trvalo delší dobu, než se pro ně rozhodl. Přitahovalo ho malířství. Dokonce začal studovat na umělecké škole v Madridu. Pak ale pochopil, že z něho malíř nikdy nebude, a k hraní se vrátil. Dobře udělal. Dnes je Javier Bardem jedním z nejuznávanějších herců své generace.

Když byl s Milošem Formanem v roce 2006 v Praze na premiéře Goyových přízraků, odpověděl mi na otázku, jak zvládá filmy v angličtině: „Dlouho jsem žil se svou učitelkou angličtiny Cristinou. Miloval jsem ji stejně jako naše společné hodiny angličtiny v posteli. Díky ní už umím anglicky lépe, ale nikdy to nebude srovnatelné s tím, když pracuji v mateřštině. Nikdy také v angličtině neřeknu tak procítěně miluji tě nebo nenávidím tě.”