Tady, daleko od městského hluku, prachu a stresu, žijí skladatel a hudební producent, bývalý mistr Evropy ve hře na akordeon, a jeho manželka, účastnice 2. řady soutěže Česko hledá SuperStar. Tehdy ji nazývali zpívající policistkou, která miluje rockovou muziku. Teď je nadšená ze své nové role matky a Jozífkovi zpívá lidovky a ukolébavky.

Ovšem repertoár z rocku na dětskou píseň Kristýna změnila dávno před narozením syna. S Karlem už víc než šest let kočují po školách v republice se svým projektem Škola písničkou, kterým chtějí přitáhnout děti zpátky ke spontánnímu zpívání, k radosti, kterou přináší do života.

„Nechci, aby moje dítě v šesti letech poslouchalo Rammsteiny nebo R&B, chci, aby zpívalo Ach, synku, synku. Dnešní školáci málo zpívají, hudební výchovu berou jako povinný nezáživný předmět. My chceme děti pobavit, něco je naučit, ale zároveň v nich probudit talent a zájem tvořit,“ říká Karel.

V hudebním světě je vyhledávaným odborníkem, podílel se zhruba na sedmdesáti CD, odehrál přes dva tisíce koncertů u nás i ve světě, spolupracoval s Danielem Landou, Bárou Basikovou, Petrem Kolářem, Michalem Pavlíčkem, Annou K., s kapelou Lucie. Složil hudbu k filmům, seriálům i k divadelním představením. Svoji stopu zanechal také ve Skotsku, a to u zpěváka kapely Nazareth Dana McCaffertyho. Teď ale zpívá a skládá hlavně pro malé posluchače.

Letos s Kristýnou také vystoupili na festivalu Mezi ploty v pražských Bohnicích. Už potřetí. Poprvé na festival do Prahy přijeli jen sami dva s akordeonem a se zpěvy, podruhé s dívčí kapelou – bicí, basa, saxofon, klavír, kytara, akordeon.

„Kája chtěl jen ženy, prý proto, aby neměl frontu v šatně na záchodě. Letos představili svůj hudební workshop, ve kterém si společně zazpívali své písně, ale taky lidové,“ vysvětluje Kristýna.

Takhle zpívali poprvé dětem na festivalu Mezi Ploty

Takhle zpívali poprvé dětem na festivalu Mezi ploty.

FOTO: archív Karla Maříka

Písničkáři

Jak se z milovníků tvrdé hudby stali kočující „písničkáři pro školáky“? Na úplném začátku byla Mirjam, žena zpěváka Dana Landy. Zavolala, že potřebuje do druhého dne písničku k videu pro děti o bezpečnosti na silnici.

„Nechtěl jsem ji zklamat, a tak jsem tak dlouho chodil po zahradě, až jsem vymyslel písničku – Křižovatka. Byl to zároveň i můj textařský debut. Nazpíval jsem ji sám, na sbory jsem nahnal děti z Jíloviště, kde jsem tehdy bydlel. V té době jsme se s Kristýnou ještě neznali. Písnička se všem líbila. Pak se ozval Dan a zeptal se, proč nepíšu pro děti. To byl první impuls,“ vybavuje si Karel.

A Kristýna se přidává: „Když jsme spolu byli první rok, poslouchala jsem všechny Kájovy věci a byla tam i Křižovatka. Úplně mě to nadchlo, chtěla jsem pro děti tvořit taky. Zapojili jsme i našeho tátu. Učil na pražské pedagogické fakultě, vydal několik básnických sbírek a my jsme ho vyzvali, ať se pokusí o písňové texty. Byly opravdu nádherné a během tří neděl Kája napsal asi dvanáct písniček.“

„To bylo neuvěřitelné,“ vrtí hlavou hudebník. „Přinesl mi první text, to jsme ještě nebyli na e-mailu, dovezl ho osobně a já ho přes noc zhudebnil, tak mě strhl. Neznám jiného člověka, který by psal lepší texty. Byli jsme z písniček nadšení, jako hosta jsme přizvali Petra Koláře, propojili jsme se s Nadací Chantal Poullain a vydali jsme desku. Pokřtil nám ji Karel Roden. Dali jsme ji do všech dětských nemocnic, kterým Chantal pomáhá.“

Jan Ámos Komenský vzorem

Pak Kristýna se svým otcem vymysleli název projektu – Škola písničkou, podle Komenského Škola hrou, a s Karlem se rozhodli se školami opravdu spolupracovat. Smyslem je posílit v dětech vztah k hudbě, motivovat je ke zpěvu a zpestřovat výuku hudební výchovy na základních školách a školkách.

S Danem McCaff ertym ze skupiny Nazareth natočí dva videoklipy.

S Danem McCaffertym ze skupiny Nazareth natočí dva videoklipy.

FOTO: archív Karla Maříka

„Nejsme a nechceme být infantilní, protože pro nás je dítě osobnost, a tak k němu přistupujeme. Na začátku jsme přesně nevěděli, co vytváříme. Vycházeli jsme z toho, co jsme cítili uvnitř a bavilo nás to,“ říká Karel.

Školy se rády zapojily

Velký výkop, jak říká Kristýna, nastal v roce 2012, kdy se zpívající dvojici podařilo získat dotaci od ministerstva školství. Zhruba z dvaceti projektů uspěl ten jejich. Podpora se týkala padesáti škol.

„Věděli jsme, že nestačí jen písničky, chtěli jsme projekt posunout dál a přidali jsme ještě interaktivní hudební představení. Oslovili jsme šéfa katedry české literatury na pedagogické fakultě Ondřeje Hníka. Stal se naším garantem, a navíc vypracoval k písničkám pracovní listy. K tomu jsme natočili instruktážní video a paní učitelky ho začaly používat při výuce hudební výchovy na 1. stupni. Nešlo jen o notičky a písničky, ale také o texty a literární výchovu a práci s jazykem. Objeli jsme všech padesát škol v republice a byli jsme úspěšní. To nás nakoplo. Mezi děti se na základní školy dostalo přes šestnáct tisíc CD,“ pokyvuje hlavou Kristýna.

„Při vystoupeních nejen zpíváme, ale snažíme se děti vtáhnout aktivně do děje,“ pokračuje zpěvačka.

„Dáváme jim hudební hádanky, můžou si s námi zazpívat do mikrofonu nebo zahrát na rytmické hudební nástroje. Já jsem ta hodná, Karel zlobí. Co je nejlepší k pití, ptám se. Coca cola, řekne Karel. A děti reagují. Kája také přechází na červenou, nezdravě jí, nemyje si ruce a já musím zasahovat. I to patří k projektu Škola písničkou.“

Děti mohou psát i texty

V červnu 2013 se uskutečnil ve zcela zaplněné pražské Lucerně koncert. Patronkou se stala Ivana Gottová. Do Prahy přijelo 1200 dětí ze škol z celé republiky. O rok později vyšel unikátní soubor CD a DVD Škola písničkou, který obsahuje osmnáct písní, dvě říkánky, karaoke verzi písniček a záznam koncertu.

„Předtím jsme na školách vyhlásili tvůrčí soutěž o nejlepší text. Během týdne jsme dostali 400 textů. Vybrali jsme 18 nejlepších, Kája je zhudebnil, nazpívali jsme je a autoři dostali jako dárek CD na koncertě v Lucerně. Měl tam s námi zpívat také Dan Hůlka, jenže ten den mu vyhořel dům a on nemohl přijet,“ vysvětluje Kristýna.

Jiskra přeskočila ve studiu

Jejich osobní příběh začal v roce 2005, když se podruhé hledala česká SuperStar. Kristýně bylo jednadvacet let a do soutěže se přihlásila sama. Dostala se do Top 12, skončila desátá.

„Chtěla jsem to zkusit, byl to velký zážitek. S odstupem času nevím, jestli bych to udělala znovu. Tehdy jsem ale získala určitou popularitu, i když mi pak spadly růžové brýle. Skončil poslední přenos a nikoho jsme už nezajímali,“ vypráví Kristýna.

Není to tak úplně pravda. Jednoho muže okouzlila. „Vydavatelství Sony Music mě oslovilo, abych napsal pro SuperStar finálovou píseň. Tu jsme s finalisty nacvičovali. Tehdy Kristýna vstoupila do hospody, podíval jsem se na ni a jen jsem sebou cuknul. Strašně se mi líbila. Také mě zaujala sdělením, že má ráda rockovou muziku a skupinu Lucie, se kterou jsem tou dobou hrál. Kristýna mě ale úplně ignorovala,“ přiznává Karel.

Prvním šesti finalistům Sony Music vydalo desku, ostatní byli volní. Desátou Kristýnu si vzalo EMI, kde se Karel hudebně podílel asi na dvaceti CD. Napsal jí celé album nazvané Dobrý náhody. Texty vymysleli kamarádi.

Pravidelně vystupují v parku pro děti Mirakulum v Milovicích.

Pravidelně vystupují v parku pro děti Mirakulum v Milovicích.

FOTO: archív Karla Maříka

„Káji jsem si víc všimla, až když jsme pracovali na desce. Strávili jsme spolu tři měsíce ve studiu. Postupně jsem cítila, že bych s ním ve studiu chtěla být ještě minimálně další tři, vlastně pořád. Tvorba opravdu propojuje,“ směje se rodačka z Prahy.

„Když jsem přišel poprvé do rodiny a představil se jako skladatel a producent, rodiče se báli, že budu alkoholik a feťák, navíc jsem o patnáct let starší, ale se všemi jsme si sedli,“ dodává Karel.

„O jedenáct let později jsme se brali – a sami jsme si při obřadu zazpívali. S tátou jsme napsali svatební píseň, dali jsme ji na YouTube, protože je krásná: Já vdávám se, ty ženíš, ve stejné vteřině, vím, jak mé lásce věříš, sebe si svěříme. To byl svatební slib.“

Kája Mařík

Narodil se v Praze, rodina žila v Jílovišti. Se jménem Kája Mařík si dost užívá. Na úřadech si myslí, že si dělá legraci, učitelky na školách se okamžitě smějí, jen děti dnes už netuší, kdo to Kája Mařík byl.

„Původně jsem měl být po otci Václav, ale pak se rodiče rozhodli, že se mi ,pomstí‘ a dali mi jméno Karel.“ Vystudoval Státní konzervatoř v Praze, obor akordeon a klavír. Na akordeon hraje od tří let, ve čtyřech měl první koncert, od sedmi hrál s tátou na svatbách, na oslavách, na schůzích, v deseti uměl 300 lidových písní. V roce 1979 v německém Klingenthalu zvítězil na mistrovství Evropy ve hře na akordeon v kategorii do 15 let. Přesto ten rok na škole dostal z hudební výchovy dvojku, protože neuměl Internacionálu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Tehdy táta, nejklidnější člověk na světě, šel do školy a ve sborovně udělal velký humbuk. Táta byl nadšený amatérský muzikant a povoláním kuchař. Jeho svíčková a moravský vrabec byl k nepřekonání. Já také rád vařím, miluju italskou a francouzskou kuchyni a pomalé pečení. Maminka je švadlena a dobře zpívá,“ vypráví Karel, který v hlavě nosí sen o malém bistru u moře, kde by vařil a přitom hrál. Aktuálně ale ve Skotsku dodělal sólové CD s Danem McCaffertym, zakládajícím členem a zpěvákem kapely Nazareth. Jeden duet Dan nazpíval taky s Kristýnou.

„Je to unikátní spolupráce. S Danem jsme se propojili před čtyřmi roky, kdy jsem napsal rockovou symfonii pro akordeon a orchestr Akordeon bez hranic a on je tam jeden z hostů. Tehdy jsme si řekli, že pro něj napíšu hudbu. Teď budeme u nás natáčet dva videoklipy. To CD půjde do světa,“ raduje se Karel.

Zpívající policistka

Kristýna je na svého muže hrdá. Jsou spolu už třináct let, v manželství žijí dva roky. Vystudovala Policejní akademii v Praze.

„To byl ten důvod, proč jsem se svatbou tak dlouho váhal. Vzít si policajtku je síla,“ žertuje Karel. Ona ale v oboru nezůstala. „Dělala jsem několik let produkci u Petra Koláře, pak všechny naše koncerty s Kájou a mojí deskou a před čtyřmi lety jsme natočili nové CD Rodokmen. Hodně jsem se naučila, načetla jsem hudbu, zpívala. A od té doby, co jsem maminka, jdou věci lehce. Nic neřeším, jsem máma na plný úvazek a dveře se přesto otvírají.“

Cestu k muzice si našla sama. Její otec Josef Peterka je pedagog, hezky zpívá a píše básně, maminka pracovala v Českém rozhlase v zahraniční redakci. „Vždycky mi zpívala ukolébavku – Hají, háj, spí už háj, spí moře a stromy,“ zpívá tichým hlasem.

„Ale z dětství mám hudbu spojenou s muzikálem Dracula a s Danielem Hůlkou. Do toho jsem se v jedenácti letech zamilovala. V patnácti jsem si našla na inzerát rockovou kapelu. Jmenovala se Sinnocence, pak byly další Skeletor, Moonflower, KGF, ale nikde jsem necítila, že bychom jeli naplno. To jsem vnímala až s Kájou. Pro mě je to s ním vlastně třináctiletý hudební koučing.“

Manželé mají ještě spoustu nápadů, ale hlavní jsou teď koncerty a šíření jejich myšlenky do školek a škol. Chtějí oslovit 500 škol a mezi děti dostat až 100 tisíc CD. Ale k tomu je nutné najít vhodné partnery.

„Chystáme také nové CD a máme zpracovaný interaktivní desetiminutový pořad pro děti, který nabídneme veřejnoprávní televizi. Jaké jiné, když je to pro děti? Jozífka budeme brát všude s sebou a snad to vybalancujeme,“ plánuje Kristýna.

Bábovku z pohankové krupice jsme snědli. Kristýna ji upekla podle receptu své starší sestry Hanky Zemanové, známé autorky biokuchařek. Také Jozífek se probudil. Otevřel oči a usmál se. Ještě netuší, že ho s rodiči čeká kočovný život.