Děti kvůli moderním technologiím ztrácejí odhad vzdáleností v reálném 3D světě a rozvoj hrubé motoriky nemá tolik podnětů jako kdysi. S tím je spojeno více úrazů, kvůli kterým se zpřísňují normy, dětská hřiště tak musejí být bezpečnější. Jejich výstavba je ale pak finančně náročnější.

Nápad na netradiční hřiště přišel při řešení stesku rodičů nad zrušenými dětskými hřišti. Zatímco budování nových je finančně i časově náročné, nový projekt nabízí okamžité a výrazně levnější řešení.

„Jelikož jsem pracovala na městském úřadě, kde se téma dětských hřišť řešilo neustále, řekla jsem si, že musí přece existovat varianta “instantního hřiště“, která by děti bavila a pomáhala zároveň. Nenašla jsem ale nic podle svých představ, tak jsem se rozhodla takové hřiště sama vytvořit,” vysvětluje počátky podnikání paní Tereza.

Ráda by dětem předvedla, jak mohou trávit čas venku trochu jinak. Snaží se jim ukázat, že město nemusí být vždy jen v odstínech šedi. A že k tomu, aby se z prázdné betonové plochy stalo hřiště plné zábavy, stačí i poměrně málo. Dost často se stává, že její hry děti začnou samy doplňovat svými vlastními nápady kreslenými křídou, hřiště je tak ještě barevnější a pestřejší.

Hry na chodník

FOTO: archív Terezy Vašnovské

Mezi nejoblíbenější hry na jejím hřišti patří Skok do dálky, Opičí dráha, Twister, Skákací panák, Člověče, nezlob se! a Čáp ztratil čepičku pro ty menší. Přičemž nové hry neustále přibývají.

Návody děti získají až nějaký čas po oficiálním otevření hřiště. „Návody zveřejňujeme společně s městem obvykle až po nějaké době, kdy si uživatelé zdravě zatíží mozkové závity. Navíc děti nemusejí hry nutně chápat, tak jak je vnímám já. Právě naopak. Pokud si vytvoří vlastní pravidla, je to ten nejlepší možný výsledek,” vysvětluje paní Tereza.

Hry na chodník

FOTO: archív Terezy Vašnovské

V současné době nová hřiště fungují v devíti městech a čtyřech krajích. Autorka by ráda oslovila i další města.

„Chodníky i betonové plochy spadají obvykle do správy radnic, které musí s jejich pokreslením souhlasit. To je ostatně i důvod, proč jsem svou nabídku zaměřila na veřejný sektor. Někdy se ozve starosta, radní nebo jiný zastupitel, kterého můj projekt zaujal, jindy se ozve zástupce školy nebo aktivní rodič. Začátek realizace ale vždy závisí na radnici,” upřesňuje paní Tereza.

Hry na chodník

FOTO: archív Terezy Vašnovské

Zatím si paní Tereza není jistá, zda ji realizace hřišť dokáže i v budoucnu uživit, to pro ni teď ale není to nejdůležitější. Její pozornost v současné době nejvíce zaměstnává vylepšování a inovace her. Za cíl si klade myšlenku her na chodník co nejvíce rozšířit, a to i za cenu, že z toho ona sama nic mít nebude.

„Pro organizace (zejména školy), pro které by byla samotná realizace finančně příliš náročná, mám připravený kutilský balíček barev a základních šablon tak, aby hry mohly malovat i aktivní vychovatelky,” dodává paní Tereza.