Podrobnější výčet vašich významných funkcí by snad zaplnil celou stranu časopisu. Co stálo úplně na počátku?

Vzpomínám si, že jsem kdysi, snad na základní škole, dostal krabici, ve které byly zkumavky, nějaké chemikálie a návody na pokusy. To považuji za moje seznámení s chemií a velmi mě to bavilo.

Věnoval jste se především genetice, která se týká každého z nás. O genech se říká, že představují základní stavební kameny života. Je to základní jednotka dědičnosti uložená v chromozómech buněčného jádra.

Je to tak. Geny jsou vlastně, zjednodušeně řečeno, úseky DNA - kyseliny deoxyribonukleové. Podle těchto úseků buňka syntetizuje funkční molekuly, zpravidla proteiny, tedy bílkoviny. Geny tak představují plán, podle kterého se vyrábějí „stroje“ plnící všechny funkce organismu.

Se svým vědeckým týmem jste už před více než 30 roky tzv. přečetl úplnou dědičnou informaci bakteriálního viru. Jako by vám takový světový úspěch nestačil, stal jste se i spoluautorem prvního českého syntetického genu. Jaké jste měl pocity?

Neřekl bych, že s tím byly spojeny nějaké zvláštní pocity. Ovšem ani jeden z těchto výsledků nebyl v pravém slova smyslu „objevem“. Jednalo se o zakončení dost dlouhé a úporné práce nejen mojí, ale také mých mladších kolegů.

Výzkumníci z laboratoří stále častěji hlásí nálezy genů odpovědných za kdeco. Tak se dozvídáme překvapující informace o objevu genu agresivity, alkoholismu, dlouhověkosti, genu nízkého růstu, dokonce i genu smíchu. Má to třeba znamenat, že když náš prapradědeček měl rád alkohol, že se to potáhne celou historií rodu?

Může to tak skutečně být. Rodinná historie je důležitým ukazatelem náchylnosti k něčemu. Může to být choroba, ale stejně tak talent ke sportu či hudební vlohy. Myslím, že vliv dědičnosti se dnes podceňuje. Mnoho nemocí, ale i vloh, které se dosud nespojovaly s genetikou, má svůj základ - třeba i nepřímý - v DNA. Například z rodičů se na potomky může přenášet geneticky podmíněná porucha imunity. Ta se druhotně projeví v náchylnosti k chorobám, třeba infekčním, které přímo s genetikou nesouvisejí.

Nedávno se podařilo tzv. přečíst lidský genom. Ukázalo se, že se v něm shromažďuje mnohem méně genů, než vědci předpokládali. Laici žasli a odborníci se divili zjištění, že pokud jde o počet, má každý z nás stejně genů jako obyčejný brambor či nějaký červ. Mnohem víc genů než my vlastní třeba rýže i někteří živočichové. Můžete nás jako odborník uklidnit, že důležitější než kvantita je kvalita?

Rozhodně. Záleží na kvalitě a také souhře genů. Genomy vyšších organismů mají obecně mnohem více DNA, která však není součástí genů. Proto mnohé organismy mají více DNA než člověk. Obsahují prostě více negenové DNA. O jejím původu a funkci se ovšem dosud mnoho neví.

Každý člověk má prý podobný počet kvalitních genů jako šimpanz. Je to pravda?

Ano! Rovněž uspořádání genů na chromozomech lidoopů a člověka je téměř stejné. A otázka zní: Kde je v genomu zakódováno naše lidství? Jelikož musí být zapsáno v naší DNA, jinak by se lidem nerodili zase jen lidé a šimpanzům pouze šimpanzi. Srovnáváním genomů se sice přišlo na významné rozdíly v některých genech, které snad přispívají k našemu lidství, avšak to zásadní nám ještě stále uniká!

Je podle vás technicky možné někdy naklonovat člověka?

Já myslím, že v principu to možné je. Technicky to asi bude uskutečnitelné v nepříliš vzdálené budoucnosti. Takové experimenty však přinášejí významné etické problémy.

Světoznámý britský teoretický fyzik Stephen Hawking kdysi vyzval k rozsáhlým genetickým úpravám člověka. Brzy údajně budou možné, respektive nutné. Máme-li prý obstát v soutěži s umělou inteligencí, nic jiného nezbývá. Vy sám se také zabýváte genovým inženýrstvím. Jak to vidíte?

Tvrdí se, že naše planeta uživí asi dvanáct miliard lidí. Pokud poroste počet obyvatel Země současným tempem, uvedený počet by se mohl stát skutečností ještě v tomto století. Připočtemeli k tomu rozšiřování pouští a oteplování Země, mohlo by to vést k válkám o vodu, potraviny, a nakonec i o životní prostor. Existují úvahy, jak takovému vývoji čelit. Například by se mohl osídlovat vesmír. Nejprve nějaké umělé měsíce či planety, později snad i již existující velké vesmírné objekty.

Jiná úvaha počítá právě s genetickou úpravou lidské populace. Jedná se například o vkládání genů pro altruismus, pro větší fantazii - prostě pro vlastnosti, které by vedly ke zrychlení pokroku. S tím úzce souvisí zavádění nových technologií, zemědělských postupů a podobně… Jsou to nesmysly? Snad! Avšak kdoví, co bude ve vzdálené budoucnosti.

Magdaléna Pačesová se syny Ondřejem (zleva) a Janem.

Magdaléna Pačesová se syny Ondřejem (zleva) a Janem.

FOTO: soukromý archív

Existuje šance, že někdy v budoucnu se dají některé geny, které se nám jaksi nelíbí, vyměnit - třeba jako části oblečení? A naopak jiné vítané kódy života si do genetické výbavy zase pěkně přidat? To by se potom hezky dědilo z generace na generaci…

Technicky to snad ve vzdálené budoucnosti možné bude. Možná! Jednotlivé vlastnosti jsou totiž kódovány zřídkakdy pouze jedním genem. Zpravidla je důležitá souhra genů a různých proteinů.

Pokud se podaří objevit všechny geny dlouhověkosti, o kterých se dnes spekuluje, někteří vědci vážně předpovídají, že by se člověk mohl běžně dožívat třeba 120 let…

Snad to bude možné, ale dnes to ještě nikdo s určitostí neví!

Jistě přijde doba, kdy se vědci naučí pracovat s geny podle potřeby. Potom mohou zbavit svět mnoha hrůzných chorob, namnoze dědičných? Příkladem je obávaná rakovina.

Ano. To je dnes vlastně hlavním cílem biomedicínského výzkumu.

Jaký je váš názor na tzv. geneticky modifikované (GMO), tedy upravené plodiny, zejména kukuřici a sóju? A co potraviny z nich vyrobené, které mnozí lidé rezolutně odmítají, doslova se jich obávají?

Názory na to jsou velmi iracionální. Byly o tom napsány celé knihy, a přesto stále přežívá obava z tzv. geneticky upravených plodin a potravin. Přitom s každým soustem do sebe dostáváme cizorodou DNA. Vždyť zelenina i maso jsou z buněk, které v sobě nesou svoji dědičnou informaci, tedy nám cizí geny.

Dokonce ani doušek obyčejné vody není sterilní, protože vždy v něm jsou bakterie, které také mají svou DNA. A tu polkneme! K obavě z cizích genů tedy není žádný důvod. Jakékoliv genetické úpravy kulturních rostlin jsou předmětem přísné kontroly.

Přejděme do jiné oblasti: jste předsedou dozorčí rady akciové společnosti České energetické závody - ČEZ, která je největším výrobcem elektřiny u nás. Jak vidíte perspektivy energetiky?

Evropská unie, a zejména Německo, sází v energetice na obnovitelné zdroje. Česká republika však nemá klimatické a geografické podmínky, které by umožnily plně nahradit klasické zdroje energie. Nicméně, odklon od hnědouhelné energetiky je nezbytností: nejen pro škodlivé znečištění životního prostředí pálením uhlí i jeho dolováním, ale také proto, že jeho dostupné zásoby nejsou nevyčerpatelné.

Naše modely ukazují, že část výpadku produkce energie z uhlí lze nahradit obnovitelnými zdroji. Ovšem opravdu pouze část. Naše jaderné elektrárny jednou doslouží - v lepším případě po roce 2035, v horším už o deset let dříve. Potom buď budeme energii dovážet, ovšem není jasné odkud a za kolik. Druhou možností je postavit nové jaderné zdroje. I když si uvědomuji nedostatky jaderné energetiky, tak na přechodnou dobu, řekněme do konce tohoto století, než se vyvinou nové, bezodpadní, levné a účinné technologie, je to pro Českou republiku jediná alternativa.

Je pravda, že fandíte budoucnosti elektromobilů?

Ano, avšak elektřina pro ně se musí někde vyrobit. Kdosi odhadl, že pokud by se polovina spalovacích motorů v automobilech u nás převedla na elektromotory, tak by celý jaderný Temelín musel produkovat elektřinu jen pro tyto elektromobily.

Lidová moudrost praví, že často jablko nepadá daleko od stromu. Dokazuje to prý i váš syn Jan.

Ten začal v naší republice s bioinformatikou. Když jsme v roce 1985 dokončovali genomový projekt, programy na analýzu získaných údajů ještě neexistovaly. Museli jsme si je napsat sami! A tam syn Honza začal s tím, čemu se dnes říká genetika in silico, tedy genetika v počítači. Dnes jsou veřejně přístupné databáze plné dědičných informací. Avšak chybí jejich analýza: co znamená tento úsek DNA a co nějaký jiný úsek? Jaké jsou jejich přesné úkoly a interakce…

Nejen vědou však živ je člověk. Jaké ve vzácných chvílích volna máte koníčky?

Na ně příliš času nemám. Jezdím trochu na kole a v zimě lyžuji. Hýbat bych se však měl víc - a jíst bych měl méně. Když mám trochu času, s chutí si přečtu dobrou knihu, zejména nějakou historickou faktografickou.

Vedle laboratoře i jiných vědeckých pracovišť jste prý výborný také v kuchyni...

Jestli vařím výborně, to nevím. Moje manželka mi říká, že příliš kořením. A je to pravda! Myslím, že to bývá chyba mužských kuchařů amatérů. Ovšem každopádně vařím rád.

Jaký je váš oblíbený pokrm?

Já mám rád českou kuchyni - husté polévky, dobré omáčky. Velice jsem si oblíbil také středomořskou a italskou stravu. Občas jezdím do Číny a na Tchaj-wan, kde rád jím. Opravdu autentické čínské jídlo je však obtížné doma připravit.

Na letošním akademickém sněmu AV ČR seděl profesor Pačes vedle Martina Černohorského (1923), profesora fyziky na Masarykově univerzitě v Brně.

Na letošním akademickém sněmu AV ČR seděl profesor Pačes vedle Martina Černohorského (1923), profesora fyziky na Masarykově univerzitě v Brně.

FOTO: ČTK

Svým kuchařským uměním jistě potěšíte také rodinu. Kdo všechno do ní patří?

Nedávno jsme měli rodinný sraz v Orlických horách a bylo nás tam devatenáct. A také vždy začátkem července se užší rodina sejde na chatě u řeky Sázavy. V červenci se totiž mnozí příbuzní narodili. Při té příležitosti zpravidla jdeme do města Sázavy na tradiční Svatoprokopskou pouť.

Vědí vnoučata, jak slavného mají dědu? Nechtějí ho v dospělosti napodobovat?

Spíš si ze mne dělají legraci!

Máte jako opravdová celebrita nějaká životní poučení, která by mohli využít také naši čtenáři?

Ano, a velmi jednoduchá: chovat se podle běžných zásad slušnosti. Jsou to samozřejmé skautské zásady: držet slovo, pomáhat slabším, nebát se a nekrást! To propagoval již náš první prezident Tomáš Garrique Masaryk.