Michal Hrůza: Když hledáme a tápeme, uděláme občas blbost

Některé písně mám radši než jiné. Jsou to ty, které prožívám aktuálně. Jiné mi už tolik neříkají. Protože nechci působit nepřesvědčivě, stávají se méně oblíbené. Zažil jsem to s více než dvacet let starou písničkou Zejtra mám. Ale ukázalo se, že ji lidi pořád rádi na koncertech slyší, a tak jsem ji začal mít znovu rád.

Skladby žijí svým životem, někdy se už nekryjí s mým momentálním vnitřním rozpoložením. Snažím se dělat písničky tak, jak to cítím. Že jsem něco vnímal před dvaceti lety trošku jinak, je fakt, ale vždy to bylo pravdivé. Vydal jsem přes sto dvacet písniček, na koncertě jich hraju kolem dvaceti. Když nějakou necítím, nezařadím ji. Vydali jsme novou desku Sám se sebou, takže teď hodně aktualizuji.

Ano, pořád, i když poslední kolekce je taky cédéčko. Ale vinyly se vrací. Mám je rád, mají analogový zvuk, jsou měkčí.

Je to tajemství, které se nesmí prozrazovat. Já tím myslím oproštění se od denního kolotoče, běhu věcí. Většinou nás okolnosti nutí dělat vše, jak se má a čeká. Někdy bývá důležité, abychom ve spěchu nezapomněli, které z cest, co se nabízejí, jsou správné. Proto je dobré být sám se sebou. Zastavit se a pustit si vše nejen skrz mozek, ale i přes srdce.

Ano, protože to není vůbec jednoduché. Ale nikomu nic nevnucuju. Mně se taková zastavení osvědčila. Kolikrát nevíme, co budeme dělat večer, a pak se možnosti objeví právě v nicnedělání.

Nepodaří se upoutat hned. Mně se povedlo vydat první desku v roce 1996. Vyšla u malého nakladatelství s mou tehdejší kapelou Ready Kirken. Vydali ji v nevelkém nákladu a už není skoro k sehnání, ani já jsem ji dlouho neměl, až jsem ji nedávno dostal od kolegy baskytaristy.

Další zlomové období přišlo v roce 2001. Píseň Zejtra mám nasadili do rádia a velké nakladatelství mi sdělilo, že pokud se ujme, vydá nám desku. Od té doby mi jich vyšlo už deset.

Ano, i když mojí vnitřní duchovní cestou se stalo křesťanství. To je pro mě hodnota. Ale věřím i na energie a jejich přenos. Mám kamaráda léčitele, který umí hodně pomáhat.

Ano, v tom období mě hodně podporoval, kromě mnoha úžasných doktorů.

A já ji opravdu cítil. Nebyl jsem schopen rozpoznat, co to znamená, ale bylo mi hrozně příjemně. Tehdy na mě myslela velká skupina lidí vždy v sedm večer. Věnovali mi myšlenku, energii, takže vím, že přenosy myšlení fungují. Chtěl bych jim poděkovat. Neumím to jinak než písničkami.

Byl jsem z ní nadšen. Měsíc jsem ležel v Ostravě, kde o mě pečovali skvělí doktoři i sestřičky. Moc si to ale nepamatuju. Když jsme jim potom uspořádali koncert jako poděkování, nepoznával jsem je.

Pak mě převezli do Motola, kde jsem postupně přicházel k sobě. Tam taky působili báječní terapeuti, kteří se mnou dělali různé cviky. Pan Kolář, který má na starost sportovce, mě vzal k sobě na oddělení. Dodnes navštěvuju rehabilitaci na Albertově. Ne každý den, ale docházím tam.

To bylo zvláštní. Na kytaru koukat nepotřebuju, automaticky vím, co hraju. Ale s texty jsem měl potíž. Staré mi naskočily častěji než novější. Dodnes raději na koncertech používám čtecí zařízení. Když tam na mě třeba někdo zamává, zareaguju a pak za půl vteřiny zjistím, že mi vypadl text. Nechci vystavovat návštěvníky zbytečným výpadkům.

Asi všichni, komu se stalo něco podobného, potvrdí, že se zvýší empatie a emotivní citlivost. Hrozně mě dojímalo, že lidi znají moje písničky, že si je zpívají. To mi pomáhalo.

Řekl bych, že ano. A dojímá mě to. Vždy jsem si zakládal na tom, že jsem neviditelný, že mě lidé na ulici nepoznávali. Teď mě zaznamenávají víc, ale možná jsem jen víc vnímavý. Jednou jsem vystupoval z tramvaje, která se porouchala, a já na to upozornil paní, co chtěla nastoupit. Děkuju, pane Hrůzo, odpověděla a já se divil, že mě zná.

Nevím, co znamená být hvězda.

No jasně, ale v muzice je to trochu jinak než třeba u herců. Jeden můj kamarád z téhle branže tvrdil, že nemůže jezdit tramvají, protože na něj všichni hledí. Ale my muzikanti komunikujeme hudbou a tu může člověk poslouchat i se sluchátky a potmě. Tvář není zapotřebí. Herci však chodí lidem do obýváku. Takže jako hvězda se necítím.

Tak, že nedokonalost doprovází jakékoli řemeslo. Všude jsou lidi, kteří dělají chyby, chybovat je lidské.

Když hledáme a tápeme, uděláme občas blbost. Něco přeženeme. A nemusí to být jen sex a drogy. Důležitá je sebekontrola a sebereflexe, abychom poznali, co už nemá smysl dělat.

Někdo si nemůže pomoci a dá si pokaždé svíčkovou s deseti, dokud sám nepozná, že už to dál nejde. Anebo může, ale pak už se pořádně nepohne.

Samozřejmě. Hrozně rád cestuju. Mám rád místa, kde je mi dobře. A baví mě být za volantem. Jednou, když jsem měl zrovna volno, jsem se rozhodl, že pojedu pořád rovně. Dojel jsem až do Řecka. Bylo tam nádherně, po sezóně, nikde nikdo, pláže prázdné. Ale zjistil jsem, že z toho nemám radost, protože ji nemám s kým sdílet. Tak jsem sedl do auta a jel zase domů.

Samota je fajn, ale někdy je jí moc. Člověku dojde, co je důležité a co méně. Pořád se snažíme zvládnout všechno, ale to prostě nejde. Nemůžeme dělat všechno a být všude. Nejsem ale psycholog, jen popisuju svoji cestu. Když někoho osloví, budu rád.

Nejsem, ale snažím se být. I když se člověk snaží, není záruka, že je dokonalý. Třeba za volantem kolikrát tolerantní nejsem a často přemýšlím, proč třeba ten druhý tak strašně spěchá.

Doufám, že ne. Nemám však právo někomu zakazovat jezdit jako blázen. Ale když už ohrožuje druhé, je to nefér. Taky někdy spěchám a jedu rychleji, než se má. Dostal jsem i pokutu za rychlou jízdu. Na silnici opravovali kanál, nařízena byla třicítka a já jel 43 kilometrů v hodině. Ale to jsou pravidla hry, v tomto případě silničního provozu.

Hledání protějšku je úžasné dobrodružství. Budu teď mluvit trochu obecně. Každý je jiný, a tak i potřebuje něco jiného. Najít životního partnera je opravdové štěstí. Když se staneme rodiči, dosáhneme nejvyšší mety. Ale k vaší otázce, ano, v tom Řecku se mi stýskalo po manželce. V tomto směru jsem normální.

Slyšel jsem, že padesát procent manželství se rozpadá. Jenže padesát zůstává spolu! Nerozvádějí se a jsou šťastná. O tom se nemluví. Mě zajímá tahle půlka světa.

S nejbližším okolím jsem měl vztahy vždy hezké. Ta událost v nich vyvolala strach, protože dlouho nebylo jasné, jak dopadne. Nevnímal jsem, byl jsem mimo. Dopadlo to naštěstí dobře a manželce se ulevilo. V té době se navíc narodila naše druhá dcera a ona s ní byla měsíc v Ostravě, kde jsem ležel. Je statečná.

Vyznávám pravidlo, a neberte to špatně, že mám svět rozdělený na svůj a mých blízkých. Některým kolegům nevadí mluvit o rodině do médií. Já to beru tak, že osobní život mých nejbližších je pouze jejich věc. Byť jsem manžel a rodič.

Zazpívat písničku o otcovství si dovolím, ale mluvit o svých dětech veřejně, aby se vědělo, jaké jsou, mi nepřísluší. Mají-li v sobě nějaký talent, a já tuším, že mají, bude na nich, aby našly svou cestu. Samozřejmě jim pomůžu, pokud se rozhodnou zpívat nebo skládat písničky. Ale ta doba, abych je podpořil, ještě nenastala.

Jsem nadšený. Propojili jsme v něm novou desku a náš první videoklip, který vyšel před dvaceti lety. Byla to písnička Je v mý hlavě. A zase jsme u té hlavy, asi je pro mě důležitá. Tam se zpívá: Rozplynout se umím hravě, můžu letět ještě dál, proč tě cejtím ve svý hlavě, kdo mi tě tam jenom dal?

Hodně řeším vztahy, jsou zásadní. Myslím si, že je moc důležité umět v nich projevit cit. Spousta lidí se stydí dát ho najevo. Přeju všem najít správného partnera, ať je to muž, či žena. Co si přejeme, se často splní. Dřív se lidi chodili modlit do kostela a modlitba je vlastně přání. I když otázkou zůstává, co si přát. Protože i strach je přání.

Myslím, že to je teď takový celoplanetární trend. Velmi uznávám Davida Bowieho. Co on byl schopen udělat za jednoduchou písničku, a přitom s takovou hloubkou!

Umění dokáže sdělit úžasné věci. Třeba pan Svěrák a spol. Dokázali jít vlastní cestou a zůstat přesvědčení o svém humoru. Všichni máme rádi Cimrmana, však je to nejúspěšnější Čech. My Češi jsme vůbec skvělí v tom, že si ze sebe umíme udělat legraci. Cimrman je zároveň poselství, abychom se všichni brali trochu s rezervou. To dělám. A taky se snažím být optimistou a doufám, že mi to vydrží. Přeju to všem.