Hlavní obsah

Jedenáctiletá skladatelka se blýskla operou, mnozí ji přirovnávají k Mozartovi

Právo, Vladimír Plesník

Někdy se melodie dostaví uprostřed noci. „Vzbudím se, vyklouznu z postele a zapíši si ji do notesu,“ říká britská dívenka. Stejně jako mnohé jiné jedenáctileté děti mívá Alma živé sny, ale na rozdíl od vrstevníků jí pomáhají při skládání klasické hudby.

Foto: Profimedia.cz

Během přípravy Popelky zpěváky i sama vedla.

Článek

Popelka, její první velká opera, si odbyla premiéru ve Vídni loni na sklonku prosince. Alma proto trávila mimo domov celé týdny. V rakouské metropoli pracovala s profesionálními zpěvačkami, zpěváky a hudebníky.

O britské holčičce se často hovoří jako o zázračném dítěti či malém géniovi: nejenže skládá, ale sama hraje na housle a na klavír. Média ji proto často a s oblibou přirovnávají k legendárnímu Wolfgangu Amadeu Mozartovi, který také začal skládat a hrát vlastní díla v hodně raném věku.

Ostatně, muzicírování malého Wolfganga před korunovanými hlavami proniklo do kultovního, osmi Oscary ověnčeného filmového skvostu Miloše Formana.

Nejsem Amadeus

S velkým přesvědčením a logikou, která neodpovídá dětskému věku, Alma obdobná srovnání odmítá. „Kdybych Mozarta jen přepisovala, to by bylo poněkud nudné,“ tvrdí Alma Deutscherová, kterou média překřtila na Mozartku, v prosvětleném obývacím pokoji elegantní vily na úhledném, tichém vídeňském předměstí. Žije v ní se svou rodinou na pozvání majitele firmy – prodejce hudebních nahrávek. „Být Almou je mnohem zajímavější,“ nepochybuje.

Se stejným sebevědomím se Alma rozhodla, že jako libreto ke své opeře nevyužije proslulou pohádku o pracovité dívce, která se i přes odpor nevlastních sester a macechy dočká zasloužené svatby s krásným a bohatým princem, ale že ji pojme hodně po svém. Její Popelka je, stejně jako Alma, hudební skladatelkou.

Foto: Profimedia.cz

Na klavír Alma začala hrát ve dvou letech.

„Nechtěla jsem, aby moje hrdinka splynula s půvabnou dívkou, která tiše, bez protestů pečlivě uklízí celou domácnost. Chtěla jsem, aby byla chytrá – a skladatelka.“

Její dvouhodinová verze populárního příběhu se odehrává v agentuře pro pořádání operních představení, kterou řídí Popelčina macecha. Princ z původní pohádky se změnil na básníka a textaře, zatímco nevlastní sestry v pohádce vystupují jako nabubřelé primadony zpívající komplikované árie. To má zdůraznit jejich nepříjemnou, mrzoutskou a zlou povahu. „Popelku“ hráli poprvé loni v Izraeli: šlo ale o kratší, komorní podobu.

Jak dokáže jedenáctiletá dívenka složit operu, která se inspiruje klasickými, zejména romantickými skladateli a současně zůstává naprosto osobitým originálem, a rozepsat ji pro nástroje?

Otci se vysmáli

Otec Almy, izraelský jazykovědec Guy Deutscher, tvrdí, že spolu s manželkou Janie si všimli, že dcera dokáže čistě zazpívat i vysoké tóny už v době, kdy ještě nesfoukla ani dvě svíčky na narozeninovém dortu. „Došlo nám, že naše Alma má už jako velmi, velmi maličká mimořádné hudební nadání,“ vybavuje si Guy, na rozdíl od dcery sršící energií naprosto tichý, nenápadný chlapík.

Ve dvou už hrála na klavír. Ve třech dostala jako dárek dětské housle. Nástroj ji zaujal natolik, že začala prohánět smyčec na opravdových houslích – a rok poté, co vzala skřipky poprvé do ruky, bezchybně zahrála obtížnou Händelovu sonátu.

Tehdy už začala skládat vlastní melodie. „Nemělo cenu, abych ji učil cokoli, co by se týkalo hudby, protože to vše věděla už předtím,“ vzpomíná Guy, sám nadšený amatérský flétnista. Přednášel tehdy na slavné univerzitě v Oxfordu a poptal se v okolí, zda by někdo nepomohl poskytnout dcerce kvalitní hudební vzdělání. „Všichni se mi vysmáli,“ dodává.

Nakonec našel až ve Švýcarsku pedagožku zaměřenou na metodu používanou v 18. a 19. století v Itálii. Učila děti hravou a zábavnou formou skládat hudbu. V šesti letech Alma zkomponovala první sonátu pro klavír, v sedmi minioperu Zametač snů a v devíti koncert pro housle. Alma úplně přehlíží současnou muziku, podle ní je příliš hlučná, nezná Justina Biebera ani Beatles.

Foto: Profimedia.cz

O britské holčičce se často hovoří jako o zázračném dítěti či malém géniovi.

Přitom ale Mozartka nežije jen hudbou. Nechodí do školy, o její vzdělání se starají rodiče. Ráda tančí, zbláznila se do skákání přes švihadlo, hodně čte, píše povídky a v jižní Anglii, ve svém domově, leze s kamarády po stromech.

„Myslím, že je mnohem více dítětem než její vrstevníci školáci,“ domnívá se Dominik Am ZehnhoffSöns, mladý německý režisér, který měl pod palcem jevištní premiéru Alminy Popelky. „Proto bývají její fantazie tak živé.“

O triumfálnost nestojí

Alma usedá za klavír a cvičí jak s herečkami v rolích Popelčiných nevlastních sester, tak s Viniciem Kattahem, dirigentem narozeným v Brazílii. Jedna ze zpěvaček zvládá vysoké tóny skoro jako od Richarda Wagnera, zatímco jiné části opery nabírají schubertovskou lyriku nebo posluchači připomenou hravé operety, tolik oblíbené v 19. století. Několikrát se v opeře uplatní naprosto moderní prvky.

Nicméně Alma Deutscherová neslepila změť různých hudebních stylů, ale pečlivě promyslela každou melodii, každičkou větu. Při zkoušce čas od času sebevědomě žádá o měkčí projev, jinde si naopak představuje hlubší tóny. V určitých částech opery by ráda slyšela zpěv jako za časů Pucciniho. Přitom zpěvákům a zpěvačkám, třikrát starším, než je sama, trpělivě vysvětluje vnitřní pocity hlavních postav. Při vídeňské premiéře hrála malá Mozartka na klavír i na housle.

Role Popelky se nejen při premiéře ujala německá sopranistka Theresa Krüglová. „Taková muzika mi jde přímo do srdce,“ objasňuje zpěvačka.

Theresa se za chvíli předvede v klíčovém duetu s Lorinem Weyem, který zpívá prince. Jeho podání role zní triumfálně. Přesně to ale Alma neměla na mysli. „Popelka a princ při zpěvu již našli jeden druhého. Princ je doslova blažený. Tak si to představuji,“ říká mladá skladatelka.

Reklama

Výběr článků

Načítám