Liam Neeson: Fascinuje mě, co se dnes s počítači ve filmovém průmyslu dokáže

„Mlčení se odehrává v polovině 17. století v Japonsku, kde křesťanství postavili mimo zákon a křesťany pronásledovali a brutálně mučili. V postavě jezuitského otce Ferreira pak ztělesňuji hluboký příběh o víře a pochybnostech, o tom, proč vůbec jsme na téhle planetě, což bylo hodně náročné jak fyzicky, tak psychicky,“ připouští zkušený herec.

Na otázku, zda zosobnění obrovitého chodícího a mluvícího stromu z Volání netvora nebylo stejně složité, odpoví: „Uvést to monstrum do pohybu se ukázalo především ohromně náročné technicky. Fascinovalo mě, co se dnes s počítači ve filmovém průmyslu dokáže. Jinak jsem s tím jako fyzicky zdatný muž se zvučným hlubokým hlasem neměl problém. Takže v porovnání s Mlčením to byl příběh téměř pohádkový,“ říká s úsměvem.

Neesona velice zaujal nápad se starým stromem. „Mám stromy rád, zvlášť tis s červeným dřevem. Nejstarší jemu podobné jsou v severním Walesu, jako známý Llangernyw Yew z doby bronzové, starý přes čtyři tisíce let, který stále roste. Je starší než pyramidy! Podle šamanů má dokonce léčivé účinky. I já v podobě tohoto obra vlastně pomáhám léčit trauma třináctiletého Conora, kterému dodávám odvahu a víru. Vlastně jsem mu něčím jako otcem, postupně se stávám klíčovou postavou v jeho životě,“ přibližuje roli.

Otec dvou synů přiznává, že na rodičovskou strunu hraje rád. „Jako jedináček jsem si vždycky přál mít alespoň jednoho bráchu a jsem šťastný, že sám mám dva kluky. Oba Michaela (21) i Daniela (20) jsem měl až po čtyřicítce, a tak si je snažím užít co nejvíc, i proto jsou mi tyto role blízké. Poprvé jsem se jako otec cítil v Bídnících (1998) v roli Jeana Valjeana, který se dojemně stará o Cosettu, dceru zemřelé Fantiny,“ prozrazuje.

Tátu pak hrál už odrostlému Leonardu DiCapriovi ve filmu Gangy New Yorku (2002), totéž v bleděmodrém si zopakoval s populárním Orlandem Bloomem v historické epopeji Království nebeské (2005).

V akčním thrilleru 96 hodin (2008) v roli bývalého špióna zase zachraňoval dceru. Daleko bližší mu ale byla postava nevlastního otce z romantické komedie Láska nebeská (2003), ve které přišel o drahou manželku a musel sám vychovávat osiřelého desetiletého chlapce.

Právě Láska nebeská se Liamu Neesonovi vybavila po letech, když v roce 2009 přišel po tragické nehodě na lyžích o milovanou manželku, talentovanou herečku Natashu Richardsonovou, se kterou žil šťastně patnáct let.

„Podobnost s touto rolí, kterou jsem miloval, je i po letech děsivá. Kdo by tušil, že mě podobný osud jednou potká ve skutečnosti. Tehdy jsem na tom byl ještě hůř. Vychovával jsem sám dva syny,“ vzpomíná s dojetím Neeson, který dosud zůstává bez partnerky.

Přesto je za role z tohoto ranku vděčný. I proto, že většina nabídek, které v posledních letech statný, 193 centimetry vysoký herec dostává, je v akčních thrillerech, jako byl například A-Team (2010), kde hrál plukovníka Johna „Hannibala“ Smithe, či Noční běžec (2015), kde ztvárnil brooklynského gangstera a zabijáka Jimmyho Conlona. „V podobných filmech si pak připadám jako stroj na zabíjení. Na druhou stranu mi umožňují neustále si udržovat výbornou fyzickou kondici,“ dodává Ir, který v mládí málem udělal kariéru jako boxer.

Trénovat tento sport začal v devíti letech a záhy se pro něj stal koníčkem, ve kterém vynikal. Několikrát při něm utrpěl úraz. V patnácti mu v ringu zlomili nos, který je pro něho charakteristický dodnes. V šestnácti získal titul irského juniorského mistra těžké váhy a udržel si ho další tři roky. V devatenácti letech po zápase, ve kterém málem přišel o život, s boxerskou kariérou definitivně skoncoval.

Začal studovat na Queen’s College v Belfastu, ale studium nedokončil. Živil se jako řidič vysokozdvižného vozíku, jezdil s kamiónem, vystřídal i další zaměstnání. Pak se ke studiu vrátil, ale po dvou letech odešel i z pedagogické fakulty v Newcastlu. Stále víc ho přitahovala Thálie. V roce 1976 začal hrát v Lyrickém divadle v Belfastu, dva roky nato se přestěhoval do Dublinu, kde dostal angažmá v irském národním divadle Abbey Theatre. Tam si ho při jedné z klasických rolí všiml filmový režisér John Boorman a obsadil ho do Excaliburu (1981).

Jako charakterní herec na sebe upozornil v roli hluchoněmého bezdomovce nespravedlivě obviněného z vraždy v dramatu Podezřelý (1987). V dalších filmech hrál úspěšně milovníky, které později vyměnil za statečné hrdiny, jako byl slavný irský revolucionář Michael Collins ve stejnojmenném filmu (1996).

Do hollywoodského nebe ho však vynesla až v roce 1993 známá role podnikatele v Schindlerově seznamu. Byl za ni nominován na Oscara a na Zlatý glóbus. Letos ho jen o kousek minula další nominace na zlatou sošku za Mlčení. Až tak daleko to dotáhl rodák ze severoirského města Ballymeny z chudé dělnické rodiny.