Zdá se, že se o vás teď režiséři přetahují. Co pro to děláte?

Věřte mi, že nic. To je boom, který se čas od času stává. Herec vyleze, je všude a pak zase není nikde. Je to náhoda, že se teď sešlo víc seriálů.

Kdyby to nebylo neuctivé, skoro bych se zeptala, co jste dělal doteď.

Poctivě jsem hrál v Ostravě divadlo. Když se podíváte na filmovou databázi, zjistíte, že jsem přece jen v průběhu let minulých točil sem tam něco.

Ano, výčet vašich rolí je obdivuhodný. Jen těch divadelních bylo přes šedesát.

Divadelních bylo kolem 130. Filmových kolem 65. Spousty komentářů k dokumentárním filmům, scénické hudby, čtení v rozhlase... Myslím, že jsem se neflákal.

Pocházíte z divadelní rodiny, váš tatínek zakládal divadlo Petra Bezruče, maminka byla tanečnice. Jméno Norbert není úplně obvyklé, pojmenovali vás snad po nějaké divadelní postavě?

Rodiče a jméno si člověk nevybírá. Maminka chtěla, abychom s bratrem měli nějaká méně obyčejná. Bratr je Alexandr po tatínkovi. A Norbert se k tomu přifařil, o žádném divadelním vzoru nevím. Možná mi tím chtěli naznačit, že mám být zvláštní. Doufali, že ze synáčka bude něco chytrého.

Byl jedním z těch, kdo iniciovali uvedení hry Audience Václava Havla na jeviště Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zahrál si sládka, jako Vaněk vystoupil Jiří Müller.

Byl jedním z těch, kdo iniciovali uvedení hry Audience Václava Havla na jeviště Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Zahrál si sládka, jako Vaněk vystoupil Jiří Müller.

FOTO: archív Divadla Petra Bezruče-Lukáš Horký

Hleděl jste to naplnit?

Snažím se čím dál víc a jak můžu. Je pravda, že kdyby ten boom zájmu o mou osobu, o kterém jste hovořila, přišel o dvacet let dřív, bylo by to lepší. Ale to se nedá nic dělat.

Prý jste už jako mladík hrál staré muže, je to tak?

Milovníků jsem hrál málo, to je pravda. Ne že bych je odmítal, ale nebyl jsem úplně ten typ. Nehrál jsem úplně staré, ale starší, než jsem byl já. Nevím, čím to je. Možná jsem na to vypadal nebo byl můj mozek vždy trochu dopředu.

Nemá to na svědomí nějaký povahový rys? Zádumčivost třeba?

To ani ne. Zádumčivý jsem, jen když jsem unavený. Což je poslední dobou často. Mít volno několik dní za sebou je přepych.

V pendolinu jste asi jako doma. Jak vám uběhnou ty tři hodiny?

Jako nic. Buď si čtu, nebo si na notebooku pustím film. Nebo se učím text. Někdy jen hledím do blba a chce se mi spát. V zájezdovém divadle jsem se naučil spát skoro všude.

Jste spjat s Ostravou, v Praze pobýváte. A tipuju, že změnu nechystáte.

Tipujete správně, o přesunu jsem nepřemýšlel. Praha je krásné město, když v ní jsem jako host.

S Alenou Mihulovou tvořil manželský pár Knollových v seriálu Já, Mattoni.

S Alenou Mihulovou tvořil manželský pár Knollových v seriálu Já, Mattoni.

FOTO: archív ČT

Co vás na Ostravě štve?

Že už nikdo nebydlí v centru. Mizí z něj život. Místo toho tu postavili chrám obchodů Nová Karolina a tam se přestěhovalo celé město. V sobotu, neděli je Ostrava mrtvá, občas pejskaři, ti ven musí, večerky zmizly. Pak ti, co jdou ze Stodolní. A tam já nechodím.

Chodíte se naopak dívat na kolegy do divadla?

Už méně. Dnes jsem rád, když mám pár dnů volna, a to jsem doma s mámou. Hodně toho prospím a dívám se na filmy. Nebo si čtu.

Jaké bylo vaše dětství?

Měl jsem krásné dětství. Maminku jsme s bratrem viděli pořád, ta s námi zůstala a starala se o nás. Stala se z ní žena v domácnosti a opustila svoji kariéru, což je obdivuhodné. Tátu jsme skoro neviděli. A když jsme ho viděli, byli jsme rádi, protože nám byl vzácný. Jsem rád, že mám bráchu. Děti by měly být dvě, až tři, až čtyři.

To mi tedy nahráváte, protože vy sám jste potomstvo nevyvedl.

Já ani nevím, jak se to stalo. Život utekl rychle, nějak jsem to nestihl.

Chodili jste za tátou do divadla?

Chodili, jako dítě jsem tam dokonce třikrát hrál. Režíroval mě tatínek. Bylo mi devět. A já se hrozně styděl. To mi vydrželo dlouho.

Viděl vás otec už jako dospělého herce?

Viděl, v Šumperku, mém prvním angažmá. Připravoval mě i na zkoušky na vysokou, ale před ním mi to hraní nějak nešlo.

Asi jste z něho měl respekt.

To měl, inu byl to velký divadelní učitel. Přísný, mi tenkrát přišlo. I když jinak byl velmi hodný táta.

Však jste ho taky vzpomenul, když jste za roli Mendela Singera ve hře Job v roce 2009 získal divadelní Thálii.

Poděkoval jsem jemu i všem blízkým, protože bez nich by to nešlo.

Nejnověji ho u Bezručů můžeme vidět jako spalovače mrtvol, jeho manželku Lakmé hraje Marcela Čapková.

Nejnověji ho u Bezručů můžeme vidět jako spalovače mrtvol, jeho manželku Lakmé hraje Marcela Čapková.

FOTO: archív Divadla Petra Bezruče-Tomáš Ruta

Kde vám ta Thálie stojí?

Doma na čestném místě.

A prach vám na ní utírá maminka?

Ano, předpokládám.

Ptají se vás lidi často na to, že bydlíte s maminkou?

Pokud si o mně nic nezjistí, tak ano. Zpravidla jim říkám, že znám dost lidí, co bydlí s mámou, a nevím, co je na tom neobvyklého.

Řekl byste o sobě, že jste romantik?

Svou podstatou určitě.

Chalupu v Beskydech máte na romantickém místě?

Na vidrholci. Je to samota, kde mám tři sousedy. Když je chci vidět, vidím je, když ne, jsem sám.

Jste rád sám?

Ano.

Jenže lidé vás teď asi oslovují více, nebo ne?

Ano. Někdy je to milé, někdy méně. Záleží na promile. (směje se)

V seriálu Mattoni jste tvořil pár s Alenou Mihulovou. Rozuměli jste si?

Ano, výborně. Hrálo se nám spolu dokonce tak dobře, že si to možná zopakujeme. V čem, to vám zatím neřeknu. Pan režisér naprosto přesně věděl, co chce, a já mu to, doufám, splnil.

U Bezručů jste nejnověji vidět ve hře Spalovač mrtvol. Svazovalo vás, jak ho hrál pan Hrušínský?

O tom přemýšlejí všichni ostatní, ale já ne. A ani nevím, proč bych měl. Není jediný důvod. Ale ano, podíval jsem se na ten film, po premiéře. Zdálo se mi, že je všechno rozdané od začátku. Pokřivené charaktery, všechno divné. Myslím, že té předloze sluší víc normálnosti. Na divadle je to čerstvá práce a u té máme všichni vždy pocit, že je to úplně nejlepší, co může být. I když to třeba tak není.

Hrával jste často role bídáků, rasů, katů. A teď mám dojem, že jste se trochu přerodil.

Do hodných strýců, ano. Ale spalovač mrtvol taky není žádný dobrák.

Jak se stalo, že jste načetl šestiapůlhodinovou audioknihu Motýlek?

A dostal jsem za ni dvě ceny. Za jedno dílo, to už je slušné. Vzniklo to tak, že jsem se zmínil ostravské redaktorce rozhlasu, že mám několik knih, které rád čtu dokola. Mezi nimi byl i Motýlek. Ona pak zavolala a říkala, že o tom uvažovala a nebylo by to špatné načíst. A stalo se. Je to trošičku i moje zásluha. Možná někdo řekne, že ne, ale já mám dojem, že to tak bylo. A tak jsem posléze navrhl ještě jinou knížku, neřeknu vám kterou, protože to je ještě v jednání.

Starého mládence, podivína a vášnivého rybáře hraje v seriálu Přístav. Na snímku s Ladislavem Potměšilem a Petrem Vágnerem.

Starého mládence, podivína a vášnivého rybáře hraje v seriálu Přístav. Na snímku s Ladislavem Potměšilem a Petrem Vágnerem.

FOTO: archív TV Prima

Ale je to jedna z těch vašich oblíbených, ne?

Ano. Patří k nim i Konečná diagnóza od Haileyho, toho mám vůbec rád. Pak je to Král Krysa nebo Planeta opic. Sáhnu i po Edu McBainovi, Chandlerovi či Perrym Masonovi. Dobré detektivky s napínavou zápletkou, ty mám rád.

Věnujete se i pořadům pro děti. Od člověka, který nemá vlastní, bych spíš čekala odtažitější přístup.

Proč? Když nemám svoje, mám k nim naopak vřelý vztah. Mně doma nekřičely a neblinkaly, mohu si je idealizovat jako andílky. Nejlepší antikoncepce je od někoho si dítě půjčit.

Pak taky žijete hudbou. Skládáte, máte svou kapelu. Co vás k muzice přivedlo?

Asi geny z maminčiny strany. Tam bylo dost muzikantů. Ona sama hrála krásně na klavír, mívali jsme doma křídlo. Jako dítě jsem chodil do lidušky, ale nebavilo mě to. Byly to etudy, nahoru dolů.

Neznám dítě, které by to bavilo.

Jsou takoví. Všichni tenkrát byli dál než já. A protože mě nebavila ani teorie, tak jsem toho nechal a začal jsem hrát na kytaru. Dokonce jsme si založili bigbeatovou kapelu. Když jsem se zklidnil, vrátil jsem se zase ke klavíru.

To ale není všechno, co ovládáte. Ve své kapele Zkrat hrajete i na bicí.

Umím hrát tak trošku, v žádném případě nejsem hráč. Ale zahraju na kytaru, na basu, bicí.

Zpíváte taky?

Ano. Když to není moc vysoko.

Kde hráváte?

Zatím ve zkušebně. Měli jsme asi čtyři koncerty pro přátele. Hrajeme to, co jsme hráli v mládí. Deep Purple třeba.

Jako probační úředník Macátko dohlíží v seriálu Ohnivý kuře na Buráka a Mikea (Jan Dolanský a Jakub Prachař).

Jako probační úředník Macátko dohlíží v seriálu Ohnivý kuře na Buráka a Mikea (Jan Dolanský a Jakub Prachař).

FOTO: archív TV Prima

Jste takový kliďas, jak vypadáte?

Nejsem konfliktní typ. Když nemusím.

Jak řešíte, když vám něco opravdu hodně vadí?

Jsu nasratý. A trápím se vnitřně. Když pak někde sedíme, říkají se pravdy. To mě zase pak třeba mrzí. Když mě hodně naštvou, bouchne mi kotel a to dokážu být příkrý.

Když jste listoval diářem, moc volna v něm nebylo. Blížíte se k hranici, kdy už začnete říkat dost?

Přiznám se, že jsem v divadle požádal, abych neměl tolik úkolů a nehrál tolik. Bylo to už únavné, a když to člověk nedělá pro radost, je to na prd. Takže mám víc času a nemusím se někam štvát ve čtyři ráno. Mám za sebou dva hektické roky, včetně úrazu.

Nebyl to pokyn zvolnit?

Zvolnil jsem a pak jsem to musel pěkně dohnat. Měl jsem roztříštěnou patu a v ní pět šroubů, protože jsem šlápl do prázdna. Ze čtyřiceti čísel. Následky cítím pořád. Někdo ale rád běhá, někdo je klidnější. A já jsem ten klidnější. Protože, jak se praví v Rozmarném létu: „Hledáte-li dokonalost v kozelcích, pak nemám, co bych řekl.“