Podle jakých kritérií vybírají pořadatelé tanečníky do této televizní soutěže?

Dva měsíce před tím, než nám organizátoři řekli jména celebrit, probíhaly konkurzy, při nichž se hodnotí, jak k sobě tanečníci a osobnosti typově jdou. U nás trošku zaskřípal výškový rozdíl, Zdeněk je o dost vyšší než já. Ale odpovídáme přibližně věkově a také životní energií. Tanečníky posuzovali podle toho, jak umíme předvést standardní i latinskoamerické tance, jestli dokážeme tanec vysvětlit. Pak probíhaly rozhovory, které byly velmi příjemné.

Vy se ale tancem neživíte, ještě studujete hispanistiku na Karlově univerzitě.

Tancovat jsem začala v sedmi letech, v době, kdy moje babička pomáhala uklízet sál kulturního domu u nás v Hradci Králové po tanečních soutěžích. Já chodila s ní a moc se mi líbilo, jaké měly dámy krásné dlouhé róby na standard, třpytivé, úplně mě to vzalo. Řekla jsem si, že budu také tančit. Rodiče nakonec svolili. Tanec je pro mě zatím přivýdělek a zábava, uvidím, co bude, až dostuduji.

Školu, kterou jsem si vysnila, chci dokončit. Přešla jsem totiž po tříletém bakalářském studiu na pedagogické fakultě v Liberci, obor španělština a humanitní vědy, do Prahy na hispanistiku. Po přijímačkách jsem se rozbrečela, protože všichni v ročníku mluvili úžasně španělsky.

V rodině žádného tanečníka nemáte?

Vůbec. Jako dítě jsem navštěvovala baletní kroužek, na fotkách vidím holčičky, které ukázněně dělají most, já ale musím být první, kdo ho předvede. V té době asi rodiče pochopili, že by to mohlo fungovat, že jsem soutěživá. V Hradci se říká, že kdysi nějací Lálovi vedli taneční kurzy. Taťka je hodně pohybově nadaný, dělal gymnastiku, metal salta, hrál fotbal…

V Tančírně Petra Čadka v pražských Holešovicích vede kurzy dětí, které učí latinu a salsu. „Chce to udržet pozornost, ještě by si trošku hrály, přitulí se, dodávají mi pozitivní energii,“ říká Veronika.

V Tančírně Petra Čadka v pražských Holešovicích vede kurzy dětí, které učí latinu a salsu. „Chce to udržet pozornost, ještě by si trošku hrály, přitulí se, dodávají mi pozitivní energii,“ říká Veronika.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

To je ale něco jiného, vždyť třeba mezi mistryní v aerobiku Olgou Šípkovou a lyžařem Bankem zaznamená i laik velký rozdíl…

Máte pravdu, jde o jiný druh pohybu. Mezi účastníky StarDance se o tom hodně diskutovalo, Olga to nerada slyšela, tvrdila, že v jejím sportu jde o něco jiného než o tanec. Výběr této osobnosti do soutěže moc spravedlivý nebyl, protože obojí má k sobě blízko. Je to stejné, jako kdybych já říkala, že nezvládnu aerobik. Obtíže působí už jen zapamatovat si krokové variace a ona má z aerobiku na ně trénovaný mozek.

Po kom jste tak krásná? Působíte exoticky, jižansky.

Děkuji, říká mi to hodně lidí. Podobám se mamince, po tatínkovi mám spíš temperamentní rys povahy. Předka z jihu nemám žádného, ale dobře se tam cítím. Často jezdím do Španělska, kde se vidím. Což vzniklo asi přes tanec, poslouchala jsem španělskou muziku a písničky, vlastně mě tohle bralo už odmalička. Nejraději mám španělský jih, Málagu, Sevillu, moje milovaná města, tam mi stačí jen sedět, dívat se, dýchat krásný vzduch a jsem šťastná. Jejich muži jsou galantní, dokonalí džentlmeni, chodí upravení, voňaví…

Jste hodně drobná, nevyděsilo vás, jak je herec Zdeněk Piškula vysoký?

Trochu ano, protože do poslední chvíle netušíte, s kým budete tančit. Když nás před kamerami seznamovali, tak jsem nebyla schopná se kvůli nervozitě otočit na muže, který mi dal dlaně přes oči. A pak mi pohled jel nahoru… Profesionální tanečníci většinou nebývají moc vysocí. Zejména ne na latinu, kde je potřeba určitá mrštnost.

V růžovém „nic“ tančila rumbu. Odvážný model ji zaujal na první pohled. Hned během sobotní noci, po skončení přenosu, se začíná šít oblečení na další kolo soutěže. Šaty pak zůstávají v České televizi.

V růžovém „nic“ tančila rumbu. Odvážný model ji zaujal na první pohled. Hned během sobotní noci, po skončení přenosu, se začíná šít oblečení na další kolo soutěže. Šaty pak zůstávají v České televizi.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Nepůsobí výškový rozdíl při tanci problémy?

Ve standardních tancích docela ano, protože při držení u sebe se Zdeněk nesmí ohýbat a já už víc na špičky jít nemůžu. V tangu jsme měli tančit s pokrčenýma nohama, já nemohla, zatímco on je musel hodně ohnout. Ale nedá se nic dělat, já už se víc nevytáhnu. Mám zatejpovaná záda, protože je pro mě náročné držet ruce výš.

V záznamu z jednoho tréninku jste říkala, že se spolu hodně nasmějete, že jste převzala jeho pubertu. Spolužačky o vás mluví jako o velkém smíškovi…

To je pravda, směju se hodně, smích mi dělá dobře. Mám radost ze života, tak ji dávám najevo. Vyhovuje mi Zdeněk srandista a trošku ještě i puberťák, vrátilo mi to energii a náš společný rys mi pomáhá. Tréninky jsou náročné, proto mě baví nebrat tu dřinu zas tak vážně, ale užít si soutěž.

Původně na mě působil jako vzorný chlapec, maminčin mazánek. Divačkám ale připadá čím dál víc sexy, má charisma.

Přesně tak, moji známí mi na začátku říkali: „Moc ho neznáme, uvidíme.“ Nic si o něm nemysleli, spíš čekali, jak dopadneme. Postupně změnili názor. Proudí z něho energie. Nejdříve na mě jen nesměle koukal, ale teď mě umí pořádně chytit, dostal do sebe ten správný drajv i mužnost. Často mu říkám: „Ty jó, Zdéňo, dobrý!“

Tanec je velmi intimní záležitost. Nepřeskočí mezi vámi jiskra? StarDance svedla dohromady nejeden pár. A bulvární média mají jasno: Zdeněk a Veronika - nová dvojice.

Ani se nedivím, že StarDance pomohla na svět novým láskám. Opravdu spolu trávíme hodně času a každý den. Společně vymýšlíme krokové možnosti, podporujeme se, při nácviku jsme si tělesně velice blízko. Zdeněk říká, že prožívá manželství, protože vlastně všechno řešíme spolu. Jde o intimní záležitost, dosud v kamarádské rovině. Vždyť Zdeňkovi je osmnáct, mně pětadvacet, sice v současnosti přítele nemám, ale tohle si představit neumím. On je milý, chová se na svůj věk velmi galantně, a tím působí i mužně. Já se výhledově vidím trošku někde jinde, spíš stojím o muže, se kterým bych ráda přemýšlela o rodině.

Pobavilo mě jeho prohlášení o postupné kariéře profesionálního tanečníka, pak porotce a nakonec moderátora soutěže, čímž roztomile naznačil „vystrnadění“ Marka Ebena.

Všechny jeho hlášky jsou vtipné. Má hezký humor, který pobaví, ale nikoho neurazí. Umí i docela vyrazit dech tím, co řekne.

Mohl by tancovat na profesionální úrovni?

Těžko se začíná v pozdním věku, byť v osmnácti. Zdeněk má pro tanec cit, je hodně šikovný, snaží se. Všichni neprofesionálové letos byli šikovní. I Miluška Bittnerová, kterou diváci vyřadili jako první. Při jejich waltzu jsem viděla, že je fakt dobrá.

Nejraději má karnevalovou sambu, ale tu ve StarDance neuvidíme. Je trošku jiná než ta párová.....

Nejraději má karnevalovou sambu, ale tu ve StarDance neuvidíme. Je trošku jiná než ta párová.....

FOTO: archív Veroniky Lálové

Připravujete si, co při přímém přenosu budete říkat?

Ne. Máme sice před večerním vystoupením odpolední generálku s živou hudbou, v šatech, ale nejsme nalíčení, načesaní. A také neslyšíme příspěvky moderátorů. Porota je při generálce pouze fiktivní, za pultem sedí čtyři slečny, nevíme, co kdo z porotců večer řekne. Proto jsou naše reakce přirozené. Spíš si musím při přenosu dávat pozor, abych se moc nesmála tomu, co Zdeněk říká. Třeba poznamenal na adresu přilétajícího plyšáka, že se jich teprve nedávno zbavil. Na videu jsem pak viděla svoji reakci, pusu otevřenou smíchem dokořán.

Nechte si svůj úsměv, je spontánní, osvěžující. Asi znamená i určitou úlevu, že nervy z vystoupení máte za sebou. Někdo působí napjatě, křečovitě, diváci raději koukají na smíšky.

Tanec je moje parketa, z toho nervózní nejsem. I když vést neprofesionála a cítit s ním přináší pro mě určité napětí, ale kamery si užívám. Někdy se bojím reakcí a otázek pana Ebena. Má inteligentní humor, tak nevím, jak zareaguji. Naštěstí stojí vedle mě Zdeněk a já čekám na jeho reakci. Není příjemné zůstat na závěr s druhou dvojicí v kuželu světel, několikrát jsme si to zkoušeli. I nanečisto z toho máte hrozný pocit. Nevíte, co říct.

Jak soutěž prožívají vaši rodiče?

Nadšeně, užívají si ji, těší se na přenos, z Hradce s nimi přijíždí i babička. Pro ni je to úžasný zážitek, protože slavnostně vyzdobený sál se spoustou světýlek vypadá krásně, vánočně. Dědeček kouká doma, přes televizi jsem mu poslala pusu, prý brečel. Podpora od rodiny pro mě znamená úplně nejvíc, dodává mi energii.

Pocházíte z Hradce Králové, teď žijete v Praze na koleji?

Ne, bydlím se dvěma kamarády z tancování, Michal (Mládek - pozn. red.) je dokonce dvojnásobným mistrem světa ve standardních tancích, v seniorské kategorii. Takže doma probíhají konzultace. Žije se mi s nimi dobře, vařím jenom já, tudíž mám kuchyni pro sebe. Hodně mi fandí.

Kdo vám posílá nejvíc hlasovacích SMS zpráv?

Možná babička a děda. Trošku mě to děsí, už jsem se jim snažila utrácení zatrhnout. Kdyby si spíš koupili něco dobrého k jídlu.

 Který tanec máte nejraději?

Asi karnevalovou sambu, jenže tu ve StarDance neuvidíte. Je trošku jiná než ta párová. Odjela jsem ji minulé prázdniny studovat do Brazílie, což nebyla zrovna pohádka. Poznala jsem jednoho brazilského tanečníka, který měl v Praze workshopy, pak jsme spolu tančili salsu a navrhl mi, abych ji v Rio de Janeiru učila. Na letenku a pobyt jsem si musela nejdřív vydělat, takže chodit na brigády. Když se o mém rozhodnutí dověděli naši, byli v šoku.

André Negrao, brazilský tanečník, Veroniku přemluvil, aby odletěla do Rio de Janeira vyučovat salsu.

André Negrao, brazilský tanečník, Veroniku přemluvil, aby odletěla do Rio de Janeira vyučovat salsu.

FOTO: archív Veroniky Lálové

Umím si představit, co prožívali. Vy jste se nebála letět sama do Ria?

Nejdřív u mě převládalo nadšení, jenže rodiče z toho byli opravdu špatní, a já se tedy rozhodla, že nepojedu a letenku za dvacet tisíc nechám propadnout. Nakonec všechno dobře dopadlo a karnevalovou sambu jsem se naučila. Rodiče mi volali každý den. Chudáci, zhubli, protože v Riu bylo zimní období, takže se brzo stmívalo, nikam jsem nemohla jít sama.

Taxíky fungují tak, že nezastavují na červenou, aby je neokradli. Nesmíte ničím provokovat. Naivně jsem si myslela, jak bude v Brazílii levně. Nedorazily mi kufry a deset dní čekání mě vyvedlo z omylu. I levná kosmetika tam vyjde třeba na trojnásobek, jídlo je drahé. Přesto šlo o krásnou zkušenost.

Jste zvyklá na parádní kostýmy, StarDance v tomto směru znamená asi nejvíc. Na míru šité šaty, boty, nápadné líčení, působivé účesy, jak si to užíváte?

Moc. Sice se odmala sama líčím na soutěže, ale je super, když mě nalíčí a načešou. Připadám si jako princezna. Dokonce máme zařízený odvoz na Barrandov. Takže si mě tam jako princeznu přivezou, načančají, obléknou do krásných třpytivých šatů, prostě dokonalý servis.

Musíte šaty zkoušet?

Ano, vždycky v týdnu. Jen ve třetím kole jsem přišla do firmy Heller, která nám tu krásu šije, a vidím tam růžové šaty. I když tuhle barvu nenosím, zaujaly mě. Tak se ptám, jestli si je můžu vyzkoušet, že by mi nemuseli šít jiné. Prý o ně nebyl zájem, protože šlo o odvážnější, ne moc zahalený model. Padly mi jako ulité.

Čemu se chcete věnovat po skončení školy?

Moc mě přitahuje španělština. Ráda bych možná na rok odcestovala do Španělska nebo působila u nás ve španělské firmě. Ale bavilo by mě mít třeba taneční školu a vést kroužky pro dospělé i pro děti a dál se věnovat španělštině… Líbilo by se mi i moderování a natáčení. Docela jsem se v tom díky StarDance zhlédla.