Hlavní obsah

Smutný příběh krásné krasobruslařky Hany Maškové

Právo, Blanka Kovaříková

Hana Mašková zazářila jako kometa. Spolu s Věrou Čáslavskou patřila k našim největším sportovním idolům 60. let. Dvacátého šestého září by oslavila teprve šedesáté sedmé narozeniny.

Foto: archív autorky

Hana Mašková

Článek

Na Velký pátek 31. března 1972 všechny příznivce krásné krasobruslařky zaskočila tragická zpráva. Talentovaná sportovkyně nepřežila ve francouzské obci Vouvray střet s kamiónem.

Hance Maškové bylo pouhých dvaadvacet let. Rakev s jejími ostatky přistála na ruzyňském letišti jen tři hodiny před tím, než sem dorazil Hančin kamarád, krasobruslař Ondrej Nepela. Právě přivezl zlatou olympijskou medaili z japonského Sappora.

Na stupních vítězů

Pamětníci šedesátých let si Hanku vybaví ze stupňů vítězů. Stala se pětinásobnou mistryní Československa, mistryní Evropy v soutěži žen v roce 1968, dvojnásobnou vicemistryní Evropy 1967 a 1969 a dvakrát v té době získala bronzovou medaili na světových šampionátech.

Tehdy už ovšem byla pevně rozhodnutá o tom, že s kariérou skončí a bude se věnovat profesionální lední revui. Stále hůř snášela stresy při posledních závodech. Čím ale okouzlila vždycky, byl její ohromný půvab a elegance.

Trenérka Míla Nováková jí říkala Sněženka. Snad nejvíc byla téhle květině podobná v bílých krajkových šatech, v nichž tančila na ledě na tóny Smetanovy Vltavy na světovém šampionátu v roce 1968.

Rodinná tragédie

Příběh úspěšné dívky s dlouhýma nohama, které šly tak dobře piruety i skoky na bruslích, začíná u její maminky Marie Maškové. Příjemná paní, která většinu života prožila jako kuchařka v mateřské škole, prožila před narozením Hanky rodinnou tragédii.

Foto: ČTK

Hanka se svými rodiči během letní dovolené u moře.

S prvním manželem, technikem Janem Kubatou, měla syna Jeníčka a dceru Marušku. Nikdo netušil, že mozkový nádor u pana Kubaty naruší jeho psychiku natolik, že v náhlém návalu zlosti ubije obě děti kladivem a sám se pak oběsí.

Paní Marie v tu chvíli zrovna manželovi běžela do lékárny pro léky, když se vrátila, čekal ji hrůzný nález. Není divu, že se pak musela sama podrobit léčení a bůhví, jak by to s ní dopadlo, kdyby nepotkala svou dávnou první lásku, Josefa Maška.

Vzali se v roce 1948 a za rok se jim narodila Hanička. Pan Mašek pracoval jako číšník v hotelu Paříž a do práce chodil většinou navečer. Přes den se tak mohl věnovat dceři, zatímco maminka zase z mateřské školy přicházela brzy odpoledne. Mohli se tedy střídat, když Hanka začala jezdit na tréninky.

Radost z bruslení

Dívence bylo pět let, když se prvně postavila na brusle. Brzy se jí začal na ledě věnovat Karel Glogar, někdejší mistr republiky v párové jízdě, který kdysi trénoval i naši slavnou Áju Vrzáňovou.

Pod jeho vedením jela Hanka už v osmi letech svůj první závod, poprvé vyhrála v deseti. Vysoké skoky ji naučil trenér Jaroslav Sadílek, který ji také dovedl k prvním medailím. Po něm ji převzala Míla Nováková.

Foto: ČTK

Trenérka Míla Nováková dovedla svou svěřenkyni až na vrchol.

S ní Hanka poprvé závodila v cizině, kde skočila dvojitého lutze i nejobtížnější a zároveň nejkrásnější skok axel-paulsen. Trenérka Nováková ji dovedla na nejvyšší příčky, ale byla i u toho, když se Hanka rozhodla zahodit brusle do řeky a tím symbolicky ukončit sportovní kariéru.

Pod lavicí si četla pohádky

Hančino dětství bylo docela jiné než jejích vrstevníků. Rodiče s ní vstávali ve čtyři hodiny ráno, aby stihli poslední noční tramvaj, která je dovezla na zimní stadión na Štvanici (legendární stadión už nenajdete, pražští radní ho nechali zbořit v roce 2011).

Po tréninku šla do školy, odpoledne měla hodiny klavíru, baletu a někdy také doučování. Jak mi potvrdila tlumočnice Dana Hábová, s Hankou se potkávala na hodinách němčiny v Klimentské ulici.

„Vzpomínám si, že si při výuce četla pod lavicí pohádky. Působila trochu dětinsky, ale zřejmě na ně jindy v jejím nabitém programu nezbýval čas.“ Sama Hanka v rozhovorech ještě ve čtrnácti přiznávala, že si hraje s panenkami.

Našla jsem i dalšího jejího pamětníka Jiřího Jukla. „Hanka chodila do základní školy v Ostrovní ulici, která tehdy byla jako jediná zaměřená na intenzívní výuku cizích jazyků. Byla o ročník níž než já. Oba jsme se také potkávali v jednom domě ve Zborovské, kde učitelka z Ukrajiny dávala soukromé lekce z ruštiny.“ Je vidět, že rodiče u Hanky dbali na její vzdělání; chtěli pro ni zkrátka to nejlepší.

Osudová láska

I když měla Hana Mašková málo času, na koncert Karla Gotta si ho vždycky našla. Tam také potkala osudovou lásku – zpěvákova textaře Jiřího Štaidla. Prý byl velký bohém a milovník žen, ale Hanku zřejmě opravdu miloval. Potkal je nakonec bohužel i stejný osud – Štaidl se zabil v autě pouhý rok a půl po Hance.

V roce 1969 Štaidl svou partnerku podpořil v rozhodnutí nastoupit do Holiday on Ice. Paradoxně to ale jejich vztahu příliš neprospělo. Viděli se ještě míň než předtím.

Foto: ČTK

Textař Jiří Štaidl tragicky zahynul nedlouho po Hance.

V listopadu 1969 za ní jel do Bernu, aby pak pro náš tisk popsal přípravy na nový pořad lední revue, v němž Mašková zářila jako hlavní hvězda. Koncem roku přijela revue do Prahy a třiadvacet představení vidělo na dvě stě padesát tisíc lidí.

Hanka se těšila na svatbu s Jiřím, ale místo toho se rozešli. V revui chtěla pokračovat ještě dvě sezóny a pak se vrátit domů a působit třeba jako trenérka.

Nejoblíbenější kuchařka

Smrtí Hanky přišla paní Mašková už o třetí dítě. Z nekonečného smutku se léčila prací v mateřské škole. Na její působení v MŠ v Revoluční ulici, jakož i na Hanku, si dodnes pamatuje jedna z tehdejších učitelek, paní Věra Nekolová.

„Do školky jsem nastoupila v roce 1954, Hanku jsem měla ve třídě. Domů odcházela po obědě, protože měla různé tréninky a kroužky. Její maminka Marie byla u dětí velmi oblíbená. Výborně vařila, nejvíc jsme se těšili na její svíčkovou,“ vzpomíná pamětnice.

„V kuchyni pracovala s kolegyní, která vařila pro jesle, myslím, že se jmenovala Zmeškalová. Její dcera Marcelka začala po vzoru Hanky také bruslit. Paní Mašková o té své tragédii nikdy nemluvila, nikdo to nevěděl.“

Foto: ČTK

Hanka se svým kamarádem Ondrejem Nepelou.

Později Marie vařila ve školce v Řásnovce a prý ze své výplaty kupovala různé suroviny, jimiž jídla vylepšovala.

Po smrti Hanky se věnovala „školkovým“ dětem i ve volném čase. Vodila je na procházky, některé, pro něž rodiče nestíhali přijít včas, brala i k sobě domů. Neměla to daleko – bydlela v Benediktské ulici.

Každý den na Vyšehrad

Marie Mašková dodržovala neměnný rituál. Každý den šla se svým mužem na Vyšehradský hřbitov položit Hance na hrob čerstvou kytičku. Když v roce 1980 zemřel pan Mašek, chodila dál na Vyšehrad sama.

Vyměnila v domě svůj byt za menší, a dokud ji nechali pracovat ve školce, bylo to ještě dobré. V roce 1987 však musela odejít do důchodu a nedlouho poté zemřela.

Reklama

Výběr článků

Načítám