Co vlastně láká muže? Pokud to drsně zjednodušíme, pak je z hlediska přežití rodu základem ženské přitažlivosti zdraví a schopnost se rozmnožovat. Civilizace nám to ale značně komplikuje a zamotává.

Módní ikony sice diktují ideál, muži možná vzdychají po vílách s dlouhými blond vlasy, symetrickým obličejem a štíhlou postavou, ale skutečný život je naštěstí barevnější – charisma, smysl pro humor, diplomacie, umění svádět a další podobné vlastnosti nadchnou kteréhokoli muže víc než prvoplánová krása obličeje.

Jeden příklad za všechny – Kleopatra. Dnes ji vnímáme jako dokonale krásnou ženu. Někteří vědci přitom tvrdí, že podle historických pramenů příliš vnější krásy nepobrala. Uměla ale vládnout slovem, využít svého charismatu a dokonale znala své přednosti. Muži se tak o ni jen prali.

Ať je to pravda, nebo ne, přesně to dělá ženu ženou. A my jsme našli tři dámy, které mají vyzdvihování ženských předností přímo v popisu práce.

Fotografku, jež umí překonat trauma tolika z nás, které se – často zbytečně – děsí každé své další fotky. Módní návrhářku, pro niž je oblečení cestou, jak podtrhnout náš půvab a skrýt to, co nechceme stavět na odiv. A majitelku estetické kliniky – protože diktát doby a času je neúprosný. Všechny tři dobře vědí, že vždycky nakonec záleží na nás. Protože to, co cítíme uvnitř, chtě nechtě prosakuje na povrch.

Když fotka změní život
Marie Szabová (34), portrétní fotografka

Jako fotografku znám Marušku již několik let. Fotila mě v těhotenství a do rukou jsem jí svěřila i rodinné fotky s dcerkami a manželem. Své povolání miluje a možná právě to je ten důvod, proč se k ní vracím nejen já, ale i mnoho jiných žen pro další a další fotky. Do svých klientek se totiž umí vcítit a má pochopení. A to i pro taková dřeva, jako jsem při focení já.

„Už z prvního kontaktu poznám, jaká ta žena je, jaké má o sobě mínění, a podle toho s ní také pak zacházím. Vždycky se snažím navodit u focení přátelskou a příjemnou atmosféru,“ poodkrývá mi kousek ze svého know-how.

Nepatřím před objektiv

Už jako dítě si z časopisů vystřihovala obličeje lidí, lepila si je jako koláže do sešitu, studovala jejich výrazy, náladu a hru světel a stínů.

„Byla jsem tím světem fotek fascinovaná. Přestože já jsem snad nikdy jako dítě focená nebyla,“ směje se Maruška. Je velmi hezká, tak mi to nedá a zajímám se, jestli se tahle situace v její dospělosti změnila. „Je to asi zvláštní, ale já nepatřím před objektiv. Nejspokojenější jsem prostě za fotoaparátem.“

Marie Szabová

Marie Szabová

FOTO: archiv Marie Szabové

Její fotografická cesta začala v 17 letech, kdy poprvé v bazaru spatřila starý zenit a zamilovala se do něj. „Díky tomu krásnému zvuku závěrky jsem věděla, že budu v budoucnu fotit a že se tím budu nakonec i živit.“ Brzy začala fotit své přátele, seznámila se s mužem, který jí opravoval foťáky a stal se jejím guru. „Po něm jsem zdědila i starou fotokomoru, které jsem úplně propadla. Až do 27 let jsem tak díky tomu fotila jen na filmy.“

Na čas odjela na zkušenou do Anglie a tehdy si koupila svůj první digitál – jak sama říká, obyčejný foťák na fotky z cest. Cit pro portréty ale nezakryla ani nekvalitní technika – i neprofesionálním fotoaparátem dokázala vykouzlit tak dokonalé fotky, že si vydělala na svoji první zrcadlovku.

Všechny můžeme být krásné

„Od té doby jsem věděla, že tohle je to, co budu dělat. Ale stanovila jsem si ještě jeden cíl a tím byla škola.“ Vystudovala Pražskou fotografickou školu a uvědomila si, že chce být svobodná a rozhodovat se podle sebe, co a koho bude fotit.

„Shodou okolností mě nikdo po dobu studia ani nezaměstnal. Což mě ještě více nakoplo,“ směje se. Jak se dalo očekávat, svůj talent vložila pouze do focení portrétů.

„Nabídky na focení krajiny ráda přenechám jinému fotografovi. Myslím, že není dobré fotit všechno, lepší je vyhradit si jeden styl a ten stále zdokonalovat.“

FOTO: www.szabova.cz

Její fotografie opravdu dokážou zachytit správný okamžik, vystihnout náladu a zachovat krásnou vzpomínku. Když si je prohlížím, zdá se mi, že jsou snad všechny ženy fotogenické.

„Lhala bych, kdybych tvrdila, že je to pravda. Ale o fotogeničnosti focení není. Záleží na mnoha jiných faktorech.“ Jde hlavně o to, aby se žena cítila dobře. A také záleží na fotografovi a jeho umu. Maruška dokonce vyučuje ženy, jak by se měly tvářit, jak pózovat a jak být co nejvíce přirozené.

„U fotografie se dá leccos schovat. Stačí vědět, jak se postavit, jak správně nastavit a využít světla a jaké zvolit oblečení. Díky těmto trikům pak vyniknou všechny přednosti a schovají se nedostatky.“

Jsem vlastně hezká…

„Často mi ženy píšou, že se samy sobě nelíbí. Když pak vidí fotky, zjistí, že jsou vlastně hezké,“ říká fotografka a dodává, že právě tohle považuje za svůj největší pracovní úspěch.

„Jedna paní mi dokonce vyprávěla, že se jí úplně od základu změnil život. V šedesáti si začala víc věřit, začala chodit na masáže, ze kterých měla panickou hrůzu, jezdit na koních a prostě si život užívat plnými doušky. Najednou se totiž viděla mýma očima.“ V ten moment Marušku práce baví nejvíce, protože vidí, že má smysl.

Nádherně fotí i miminka, děti, celé rodiny. Ale jak dalece vlastně fotografie upravuje? „Ono v současné době už ani tolik nemusí záležet na fotografovi, ale z velké části na procesu po focení, na následné úpravě fotek,“ přiznává a dodává, že i ona dříve retušovala téměř všechno. Teď dává přednost větší přirozenosti.

„Maximálně upravím akné nebo vyretušuji hodně viditelné vrásky. Spíš si teď hraji s barvami a upravuji kontrast fotografie. Přidávám do fotek umělý šum a stylově se tak vracím ke starým dobrým filmům.“ Možná i díky tomu působí její fotografie tak klidně…

Přirozenost je základ
Mgr. Petra Řehořková (39), majitelka estetické kliniky

Petra Řehořková je příkladem ženy, která uměla naplnit své sny. Než začala podnikat, prošla řadou zaměstnání. Pracovala jako zdravotní sestřička, kurátorka týraných a zneužívaných dětí, obchodní zástupce kosmetické značky. Pomoc druhým tedy měla v popisu práce snad vždy.

„Jsou lidé, kteří se hodí do pomáhajících procesí. Měla jsem to štěstí, že jsem právě tuhle touhu zdědila po svých rodičích.“

Po narození prvního syna chtěla Petra nějak využít volno na mateřské dovolené, znovu se dostat do kondice a trochu si i přivydělat. V Odoleně Vodě si pronajala tělocvičnu a začala pořádat kurzy aerobiku. Za první peníze si pořídila sestavu šesti rehabilitačních stolů a založila fitness centrum. A při komunikaci s klienty poprvé zjistila, že existuje něco jako neinvazivní liposukce.

Petra Řehořová

Petra Řehořková

FOTO: www.petraclinic.cz

„Tehdy to bylo jedno z nejtěžších období v životě. Můj bratr onemocněl, byl doma napojen na peritoneální dialýzu a mně se po narození druhého syna rozpadlo manželství. Rozhodla jsem se to řešit po svém,“ popisuje Petra.

Pořídila si tak jako první v republice radiofrekvenční přístroj k redukci celulitidy, vrásek a modelaci postavy. Aby na něj dostala od banky úvěr, museli její rodiče zastavit dům. Od té doby ale uplynulo hodně vody. Dnes má svou vlastní kliniku s názvem Petra Clinic a vypracovala se na přední českou odbornici na krásu, které se do rukou svěřuje i mnoho celebrit.

I já mám komplexy

Je až neuvěřitelné, kolik toho může jedna žena na svých bedrech unést. Petra je manželkou, maminkou tří synů, poctivě se věnuje svým dvěma podnikům a ještě skvěle vypadá. „I já mám ale komplexy,“ svěřuje se se smíchem. „Jsem hrozně velká, taková Xena. Říkám si, že bych mohla být drobnější, ale asi nikdy nebudu mít velikost 36.“

Ovšem ženské nářky nad vzhledem bere vždy vážně a snaží se najít ten správný kompromis mezi přáním klientky a tím, co považuje za vhodné ona. „Vyhovím svým klientkám, když něco chtějí. Ale určitě se snažím dodržovat určité hranice, neslibuji nemožné a předně vždy říkám, že zdraví je důležitější než nějaké trápení se špíčkem na břiše,“ vysvětluje mi s tím, že ideálem je pro ni přirozená ženská krása. A je si dobře vědoma toho, že krása ženy vychází především z toho, jak se cítí.

„Vnitřní charisma se dá probudit, důležité je na sobě pracovat a najít si inspiraci. Mě nabíjí práce a starost o svoji rodinu. Vím, jak je těžké tohle zkombinovat a kolik stresu to v sobě nese. Proto se snažím něco ze své dobré nálady a energie předávat dál svým klientkám,“ tvrdí Petra nehledě na těžké životní peripetie, které musela překonat.

Pohoda s manželem Tomášem a třemi syny, Vladimírem, Danielem a Tomáškem.

Pohoda s manželem Tomášem a třemi syny, Vladimírem, Danielem a Tomáškem.

FOTO: archiv Petry Řehořkové

„Důležité je vytáhnout z takových chvilek to dobré, nebo to, co vás posune dál. A rozhodně stojí za vším také rodina. Jsme tým a vím, že se můžeme jeden o druhého opřít.“

Současný Petřin manžel s ní pracuje na klinice, kde se jí daří udržet příjemnou a doslova voňavou atmosféru. Ostatně i své kolegyně Petra považuje za součást rodiny. A pohoda se přenáší i na zákazníky. „Ráda udržuji s klienty hezké a úzké vztahy. A možná právě proto se za mnou ženy stále vracejí.“

Dáma pod drobnohledem

Estetické zákroky mohou lecčemu pomoci, ale také uškodit. Jak vlastně poznat kvalitního terapeuta, který nám nebude slibovat nemožné? „To je jednoduché. Podívejte se na člověka, který vás ošetřuje. Bude-li mít strnulý výraz a bude-li znát, že to přehnal s botoxem, pak dopadnete asi stejně,“ usmívá se Petra s tím, že rozhodně není příznivcem reklam, které slibují třeba zhubnutí na počkání.

„Všechno chce svůj čas. Navíc ošetření není samospasitelné, i když hodně pomůže. Velmi totiž záleží na tom, jak se k sobě ženy chovají doma.“

V tomto ohledu Petra rozhodně nemluví planě. „Vím, že jsem pod drobnohledem. Klientky se mě ptají, zda mám celulitidu nebo jiné problémy. Já se ale udržuji pravidelným sportem a sama na sobě zkouším veškeré své přístroje,“ říká mi a dodává, že jediné, co nevyzkoušela, je zvětšení rtů. „Zatím to nepotřebuji,“ směje se.

Změna nepřijde hned
Kamila Hrubý Vodochodská (30), módní návrhářka a koučka

Právě se vdala. Přesto si na mě po krátkých líbánkách udělala čas. A můj první dojem? Je milá, krásná a velmi vstřícná. Prostě profesionálka. Vždyť také denně pracuje s lidmi a s jejich image. Kromě módního návrhářství se totiž věnuje již více než osm let fashion coachingu. Tedy radí ženám, jak podtrhnout jejich vlastní osobitost, vyzdvihnout přednosti a sladit šatník nejen se sebou sama, ale i s požadavky jejich zaměstnání.

Kamila Hrubý Vodochodská

Kamila Hrubý Vodochodská

FOTO: www.kamilavodochodska.cz

Obchody doslova přetékají konfekcí všeho druhu, přesto může být pro řadu žen problém sehnat něco, co se jim nejen líbí, ale i dobře padne. Každá jsme prostě jiná – myslí na to Kamila i při navrhování vlastní kolekce?

„Tvořím pro reálné ženy a je jedno, jestli s velikostí 32 či 42, výškou petite či tou prodlouženou. Každý model je originál, stejně jako každý klient,“ uklidňuje mě Kamila.

Chtěla být baletkou

Je na ní vidět, že svou práci miluje. Lákala ji hra s látkami už jako malou? „Tíhla jsem k úplně odlišným, s módou nesouvisejícím snům. Balet a jízda na koních byly tím, co mě jako malou naplňovalo štěstím,“ říká se smíchem. Ale když už jsem naťukla parádění v dětství, doporučuje všem kurzy textilní tvorby pro malé dámy. Jsou vynikajícím nástrojem pro rozvoj kreativního a prostorového myšlení. Slečny se naučí vnímat materiál, jeho vlastnosti. „Takový kurz tak pomůže nastartovat to, co mnohým dospělým chybí – počátek tříbení módní inteligence,“ tvrdí.

Přiznávám, že i já se v módě hledám. Nejsem si jistá, co mi sluší, a v obchodech tápu. Podle Kamily nejsem sama – cesta k vlastnímu stylu je těžká a patří k ní i zkoušení, hledání a omyly. Co je nejdůležitější?

„Láska k vlastnímu tělu a aktivní hledání informací o proporcích těla a materiálech. Pak si každý dokáže najít to své – od toho už je jen krůček k tomu, aby člověk pochopil, že chce jen takové oděvy, které podpoří jeho vnitřní já.“

Ulice je otevřená učebnice

Pro vlastní tvorbu se Kamila inspiruje všude kolem sebe. „Může to být momentální náladou, myšlenkou či otázkou, kterou mi některý z klientů položí. Materiálem, jehož struktura nebo složení jsou tak jedinečné, že mu okamžitě propadnu a prochází pak celou kolekcí.“

Nejvíc miluje přírodní materiály – hedvábné úplety, šifony, kůži, bavlněné krajky, vlnu, kašmír. „I speciální jemné tyly, krajkovinu, peří, dlouhé třásně a další materiály, které pozvednou minimalistický střih a povýší detail v něco, bez čeho si pak model neumíte představit,“ zasní se.

Kamilin model předvedla modelka a moderátorka Hanka Mašlíková.

Kamilin model předvedla modelka a moderátorka Hanka Mašlíková.

FOTO: archiv Kamily Hrubý Vodochodské

Nedá mi to a zmíním i černou barvu, kterou má ve svém šatníku snad každý. Včetně návrhářů. Opravdu tahle barva sluší všem? „V černé je i nám návrhářům občas dobře. Ale neexistuje ani jedna věc na široširém světě, která by opravdu slušela všem,“ tvrdí s tím, že instantní návody typu 10 věcí, které musíte mít v šatníku, mohou nadělat víc škody než užitku. Čím by se tedy ženy při hledání vlastního stylu měly řídit?

„Inspirovat se, dívat se s očima dokořán a vnímat reálně, co funguje a co škodí postavám lidí, které denně potkáváme na ulicích. To je správná cesta. Nikdy byste totiž samy neměly dost času a energie ozkoušet v kabinkách všechny kombinace, které vám nabízí otevřená učebnice na ulicích,“ směje se.

Určitě nejen moje postava není po dvou porodech ideální – existují nějaké univerzální triky, jak nedostatky zakrýt? Kamila vyzdvihuje hlavně zvýraznění pasu. Pak správné vrstvení a kvalitní materiál.

A poslední tip? Hledání nám může usnadnit odborník. Jen se musíme připravit na to, že možná pár našich oblíbených kousků taktně odsune stranou a naznačí, že jsou věci, které nám sluší rozhodně víc. „Není to o boji, ale o pomoci. Mou osobní radou je nebýt netrpělivá, protože žádnou změnu není možné realizovat ze dne na den.“

Při práci si Kamila s klienty hlavně povídá. Jen tak je dokáže poznat natolik, aby jim pomohla změnit šatník k lepšímu. Musí brát v úvahu časové i finanční možnosti klienta, to, jak se vyzná v módě a co všechno už jeho šatník obsahuje.

„Mou prací je ukazovat střihy, barvy, kombinace a asistovat na nákupech u nás i v zahraničí.“ Kamila vytváří i takzvané wardrobe capsule, tedy kombinace konkrétních modelů z šatníku klienta. Která z nás to nezná? Přeplněné skříně, kde se míchají staré dobré kousky s nejnovějšími úlovky – a nakonec stejně nosíme jen pár osvědčených kombinací. Ale ty možnosti, kdyby se na tuhle skrumáž podíval někdo novým pohledem…