Mnoho z nás si možná nosí v hlavě romantické představy z filmů a knížek o životě na zámku. Nemusí se jednat jen o historické vjemy, vždyť přeci kasteláni na zámku či se zámkem žijí a stačí si jen připomenout scénu z jednoho dílu Básníků, kdy Štěpánek se svou láskou Píšťalkou právě na zámku vyzkouší pověst, která se váže k panovnickému loži.

Jsou to však opravdu jen romantické představy. Práce kastelánky je hlavně manažerská. A navíc, jak říká Jana Sedláčková, sama nikdy nezkusila přespat v dobové posteli a nikomu by to ani nedoporučila. „Přece jen textil je hodně starý, nemůže se prát v pračce, jen se vyluxuje přes nějaké síťoviny, takže se nedá říci, že by to úplně vonělo svěžestí. A slamníky jsou letité, postel vrzající,“ vysvětluje.

Arcivévoda byl člověk jako každý jiný a rodinu měl rád.

Na státním zámku Konopiště pracuje již třináct let. Začínala jako průvodkyně, pak jí bylo nabídnuto místo správce zámeckých sbírek a depozitářů. I kvůli své práci vystudovala na Karlově univerzitě teologii. Díky tomuto oboru se dostala ke studiu mrtvých jazyků - starozákonní hebrejštiny, novozákonní řečtiny a latiny. Přibrala si ještě nepovinné předměty, jako byly dějiny umění a restaurování uměleckých děl. „Bylo to hodně zajímavé, a hlavně dobře sladěné s prací, co jsem dělala, a i teď se mi to moc hodí,“ říká Jana Sedláčková.

Při restaurování a opatrování zámeckých děl a sbírek načerpala plno nových poznatků. „Jednak ze zákulisí zámku a také o věcech, které tady shromažďoval arcivévoda František Ferdinand d’Este a které nikdo jiný nevidí. Ty nitky mě dovedly k jeho životu z druhé strany. Co a jak měl rád, jak tady spolu s rodinou trávil čas,“ říká.

V depozitáři jsou ukryté takové skvosty jako třeba „alba soukromých fotografií, které nejsou samozřejmě tak kvalitní jako ty oficiální, ale jsou tam vyloženě intimní momentky, které nikdy nebyly vystaveny. S rodinou, s dětmi, ty byly jen pro ně. Je vidět, jak se na sebe hezky dívají, jak se usmívají, bylo to šťastné manželství a s dětmi vyloženě řádili. I přesto, že byl arcivévoda, nebral si s nimi servítky, dělali spoustu hloupostí. Byl to prostě člověk jako každý jiný a rodinu měl rád.“

Jana Sedláčková

Jana Sedláčková

FOTO: archiv Jany Sedláčkové

Konopiště bylo pro rodinu arcivévody důležité i jinak. Vzhledem k tomu, že jeho sňatek byl morganatický (nerovný, v kruzích evropské šlechty se tak označoval sňatek, v němž byl jeden z partnerů z hlediska společenské hierarchie nižšího původu než ten druhý), bylo to místo, kde manželka Františka Ferdinanda Žofie nebyla v podřadné roli, jako tomu bylo u vídeňského dvora.

Neměli také právě kvůli svému nerovnému sňatku mnoho upřímných přátel, ale ti, co měli, se s nimi vídali často a rádi, vysvětluje kastelánka.

Zámek není Disneyland

Poté co se rozhodla odejít její předchůdkyně do důchodu, prošla jako nejvýhodnější kandidát výběrovým řízením. A převzala tak žezlo. Musela se ale ke své lítosti vzdát práce v archivech a u sbírek, kterou měla ráda také proto, že byla trochu mimo provozní shon. Byl to takový svět sám pro sebe. Ačkoli už na Konopišti pracovala dvanáct let, některé věci pro ni byly nové.

„Když jsem něco nevěděla a požádala jsem o radu, velmi ochotně mi pomohli kolegové ze zámků a hradů Karlštejn, Březnice, Hořovice, Žleby, ale i kolega z Telče. Byli kolegiální a mně velkou oporou,“ vzpomíná.

Nyní už nemá tolik možností dostat se do zámeckých komnat. Její hlavní prací je úředničina. „Management si člověka žádá takřka celého,“ vysvětluje Jana Sedláčková. Na starosti má celý zámek, od jeho zaměstnanců po stavební úpravy a opravy.

„Zámek sice vypadá hezky, ale pod pokličkou je to trochu jinak. Je plno věcí, které se průběžně musí udržovat. Teď budeme opravovat střechy na věžích, protože začala opadávat prejzová krytina. Abychom mohli vůbec otevřít, museli jsme ji prozatím zasíťovat, aby to bylo bezpečné. Při té příležitosti, protože se dělá projekt na opravu, jsem do dendrochronologického průzkumu nechala zahrnout i jeden trám, který se mi zdál zajímavý. A byl! Protože určili, že pochází z let 1274-1294, což potvrzuje domněnku některých vědců, že Konopiště bylo založeno už na konci 13. století. I takovéhle věci se objevují,“ pochvaluje si kastelánka.

Říká, že zámek by potřeboval více peněz na údržbu i opravy. Ale oceňuje, že se stát snaží přispívat. Opravovat se musí nejen viditelné věci, ale i takové, které jsou potřebné, avšak neatraktivní a skryté.

Chceme ukázat, že zámek není jen muzeum, ale že se tady žilo.

Například trafostanice, která je nutná, vyjde asi na milión korun. Přitom, jak říká kastelánka, lidé zaměstnaní na zámku nemají vysoké platy, ale práci dělají s velkým nasazením, protože ji mají rádi.

Jana Sedláčková je podle svých slov ráda, že u státního zámku musí fungovat jakýsi památkový řád. „Státní sektor má svá pravidla, jsme památková zóna. Jsem za to ráda, protože občas vidím nějaké snahy, tendence, tady udělat to či ono, a bojím se, že by z toho za chvíli byl Disneyland. Památkáři na to dohlížejí a je dobře, že drží otěže, protože ne každý člověk, který by se na tom chtěl podílet, má soudnost,“ vysvětluje.

Oživlá historie

Aby zámek nebyl jen jakýmsi zakonzervovaným skanzenem, snaží se jej lidé, kteří pro něj pracují, různými způsoby přibližovat veřejnosti. Například formou „oživlého zámku,“ kdy zaměstnanci představují postavy, které na zámku před dávnými časy žily. Návštěvníci tak mohou v dobových kostýmech potkat třeba zahradníky, kuchtičky, rozverné důstojníky a navoněné dvorní dámy.

„Chceme tak ukázat, že zámek není jen muzeum, ale že se tady žilo. Že to není a nebyla jen romantika, ale i každodenní řád a provoz. Lidem se to líbí, ale i zaměstnanci si to užívají. Je to pro obě strany sblížení se zámkem,“ říká kastelánka.

Na zámku je možné také uzavírat svatby, pravidelnou akcí je Slavnost božího těla a 28. června zádušní mše za Žofii a Ferdinanda, jednou za dva týdny se konají večerní prohlídky zámku a nově i Růžové zahrady.

Letos se zatím na Konopiště vypravilo méně lidí než například loni. Jana Sedláčková to vysvětluje tím, že v důsledku politické situace ubyla ruská klientela, a horka návštěvnosti také nepřispěla. „Ale patříme k top deseti českým a moravským objektům, loni jsme měli vysoko přes 100 000 návštěvníků. Snažíme se v nich zanechat hezký pocit, že se sem chtějí zase vrátit,“ říká.

Zámek je podle kastelánky přístupný i v zimě, i když není sezóna. Když má někdo zájem a zažádá si o prohlídku, za vyšší cenu má možnost si zámecké komnaty i s průvodcem prohlédnout. Jsou to však výjimky, protože v zimě je jinak zavřeno. Z ryze praktických důvodů.

„Museli bychom uklízet cesty, aby se nikomu nic nestalo. A také když se dovnitř nanosí sníh, otevírají se dveře, proniká studený vzduch, je to pro zámek problém. Na Konopišti máme asi nejvzácnější sbírky u nás a naším úkolem je chránit je. Restaurování by bylo velmi nákladné a náročné,“ vysvětluje Jana Sedláčková.