Nora Fridrichová, moderátorka

Nora Fridrichová

Nora Fridrichová

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Ano, čtu, každý den. K pohádkám jsme přešli od písniček, které jsem dceři zpívala od narození. Zatím volím tu největší klasiku, tedy tradiční pohádky, a obdivuji jejich praktičnost, kterou se děti připravují na nástrahy reálného života. Třeba když je Budulínek varuje, že nemají otevírat cizím lidem, nebo Karkulka, že jim nemají prozrazovat, kam jdou. Naštěstí aspoň pohádky mají dobrý konec. Závidím dceři svět jejích příběhů, ve kterých pejsek s kočičkou dokázali bydlet pod jednou střechou.

Jan Nezmar, sportovní ředitel Slovanu Liberec a fotbalový kanonýr

Jan Nezmar

Jan Nezmar

FOTO: Milan Malíček, Právo

Máme dvanáctiletou Terezku a čtyřletého Honzíka a u obou dětí to probíhalo stejně. Dcera už je samozřejmě samostatná jednotka a s pohádkou by mě teď nejspíš poslala do háje, ale když byla menší, tak jsem jí, stejně jako nyní Honzíkovi, četl úplně každý večer před spaním, pokud jsem byl doma. Vzhledem k tomu, že se to nestává moc často, o to víc si společné chvíle užíváme.

Čteme většinou pohádky, kterých máme doma spoustu, jak tradičních, tak těch modernějších. Ale Honzík chce občas slyšet i něco o životě dinosaurů, kteří ho strašně zajímají, takže čteme i z časopisů. Jak dcera, tak syn chtějí číst pouze se mnou, což ženu trochu mrzí, ale je to už takový zvyk, který se u nás prostě dodržuje.

Lucie Seifertová, výtvarnice a spisovatelka

Lucie Seifertová

Lucie Seifertová

FOTO: Petr Horník, Právo

Ještě když byl Toník, kterému je teď sedm, v břiše, četli jsme mu Dobrodružství Huckleberryho Finna. Možná díky tomu už v raném dětství vydržel poslouchat i dlouhé příběhy třeba od Erbena nebo Perraulta. Na druhou stranu možná proto z něho je tak nezvladatelný rošťák. Teď si užíváme například Roalda Dahla.

Abych udržela pozornost i tříletého Péti, servíruju Povídání o pejskovi a kočičce, Čaroděje ze země Oz, Špalíček, Pohádky bratří Grimmů nebo Pohádky o mašinkách od Pavla Naumana.

Když píšu Pohádky pro nejmenší, fungují kluci jako mí nepostradatelní poradci. Jakmile se začnou trochu nudit, přepíšu, předělám.

Jsou to příběhy o Karlu IV., husitech, o J. A. Komenském, Cyrilu a Metodějovi, Bruncvíkovi a Horymírovi. Pod celostránkovým obrázkem je vždy jen jeden řádek textu, někdy je to třeba jenom „Uááá!“ nebo „Bum!“. Péťa zná všech šest pohádek nazpaměť, protože každou jsem mu musela číst nejmíň padesátkrát. Toník je zase náležitě pyšný na to, že coby prvňák už přečetl šest knížek - malinko podvádí, Péťa mu totiž napovídá.

Petr Gazdík, místopředseda Poslanecké sněmovny ČR

Petr Gazdík

Petr Gazdík

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Svým třem dcerám čtu na dobrou noc pravidelně a rád, většinou z klasických pohádek, třeba z těch, které převyprávěl Jan Drda. V čase kolem Vánoc pak máme tradici čtení při svíčkách, kdy si předčítáme třeba bajky nebo příběhy s podobenstvím a poselstvím, například Minutové nesmysly, Modlitbu žáby od Anthonyho de Mella nebo Příběhy pro potěchu duše Bruna Ferrera. O těch si potom povídáme, což děti baví možná ještě víc než samotná četba.

Máme ale rádi i texty odlehčené a humorné, nejnovějším naším literárním objevem jsou třeba básničky Shela Silversteina ze sbírky Jen jestli si nevymýšlíš. Vzhledem k tomu, že nemám možnost vidět se s dětmi každý den, je pro nás takto strávený čas ještě cennější.

Bára Basiková, zpěvačka

Bára Basiková

Bára Basiková

FOTO: Milan Malíček, Právo

Synovi čtu odmalička a stejně jako kdysi u mých dcer se to i u něho setkává s velkým ohlasem. Momentálně u nás frčí dětská encyklopedie. Ve svých šesti letech je syn zrovna ve věku, kdy ho zajímají už složitější otázky typu, jak co vzniklo a jak to funguje. Číst dětem je hodně důležité, protože to podporuje jejich fantazii a vnímání. Když něco přečteme, tak si pak o tom zpravidla i povídáme a diskutujeme.

Petr Jákl, režisér a herec

Petr Jákl

Petr Jákl

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Spíš jsem jim četl, když byly menší. Teď se ke knížce dostaneme nanejvýš dvakrát třikrát do týdne, protože na popularitě čím dál víc získávají televizní pohádky. Rádi čteme příběhy adoptovaného žabáka Ferdy, který se dostává do problémů a musí je řešit. Je to poučná psychologická knížka s otázkami, na které děti hledají odpověď.

Víc ale chtějí, abych jim sám na dobrou noc vyprávěl, což mě taky baví, takže jsem na to přistoupil. Od svého táty jsem převzal postavu černouška Bubu, kterého jsme v dětství milovali. Chlapec musí vymýšlet pasti, do nichž loví divoká zvířata ohrožující vesničany a pak je převychovává. Při společné tvorbě se děti tak rozjedou, že jsou k nezastavení. Místo nich pak usnu já.