„Vše, co se kolem mě dělo, bylo jako zlý sen. Stala jsem se hvězdou, ani jsem nevěděla jak, a pak už jsem jen unikala před všudypřítomnými reportéry a fotografy. Byla jsem znechucená slávou, už jsem takhle dál žít nemohla,“ svěřuje se po letech. „Navíc jsem si připadala ošklivá. Málem jsem se už bála vycházet, abych lidem nebrala iluze, protože očekávali, že budu pořád neodolatelná. Tak jsem to vyřešila po svém.“

Na některé filmy vzpomíná, ale hlavní jsou zvířata

Uzavřela se ve své vile na Francouzské riviéře a žila jako samotářka, což podle ní odpovídalo jejímu hloubavému naturelu. „Chtěla jsem uniknout z povrchního světa a svůj život zasvětit něčemu bohulibějšímu, a zvířata jsem milovala odmalička,“ vysvětluje herečka, proč svůj další život věnovala jen boji za práva zvířat. A pokračuje v něm dodnes. Už nikdy se nenechala zlákat možnostmi návratu. Byla dobře finančně zajištěná, takže ani lákavé nabídky k natáčení nových filmů u ní neměly šanci.

Ze sedmačtyřiceti filmů, které za čtyřicetiletou kariéru natočila, nejraději vzpomíná na tři: na špičkové drama Pravda (1960), kde excelovala jako charakterní herečka, na dobrodružný Rumový bulvár s Linem Venturou (1971) a na hororové Podivuhodné příběhy (1968), které tři renomovaní evropští režiséři natočili podle povídek Edgara Allana Poea. Jejich děj zavádí diváky do temných hlubin lidských duší.

„Když mě oslovili takoví machři, jako byli Federico Fellini, Louis Malle a Roger Vadim, považovala jsem to za ohromnou čest. Navíc tam byla i světová herecká elita - Jane Fondová, Terence Stamp, Peter Fonda a já s Alainem Delonem,“ směje se po letech. „Hráli jsme v příběhu William Wilson o sadistickém rakouském studentovi s rozpolcenou osobností. A Poe byl a je podle mě v hororových povídkách pořád nepřekonatelný.“

Žije s bývalým poradcem Le Pena

Co se osobního života týče, přitažlivá BB nikdy neměla nouzi o muže, byla také čtyřikrát vdaná. V osmnácti si vzala režiséra Rogera Vadima, který odstartoval její kariéru slavným dramatem …a Bůh stvořil ženu (1956). Po pěti letech se rozvedli a jejím druhým manželem se stal Jacques Charrier, kterého poznala při natáčení komedie Babeta jde do války (1959) a měla s ním jediné dítě, syna Nicolase.

Třetí v řadě byl německý milionář a playboy Gunter Sachs. Mnohé francouzské obdivovatele pak ale ztratila čtvrtou svatbou v roce 1992 s Bernardem d’Ormalem, bývalým poradcem představitele francouzské krajní pravice Jeana-Marie Le Pena, se kterým žije dodnes.

Jsou ale stále věci, které mě dělají šťastnou.

„I proto jsem další léta svého života věnovala zvířatům, která nikoho nesoudí,“ říká zakladatelka vlastní zvířecí nadace. Brigitte žije stále na Francouzské riviéře, ale s postupujícím věkem si stále víc stěžuje na zdraví.

„To, že mám obličej samou vrásku, protože jsem se vždycky ráda vystavovala slunci, mi nevadí. Horší je, že nemohu už moc chodit ani plavat. Jsou ale stále věci, které mě dělají šťastnou. Patří mezi ně i takové maličkosti, jako jsou kvetoucí stromy, tanec včel, nekonečnost moře a pochopitelně zvířata díky své čistotě, odvaze a věrnosti,“ končí kdysi slavná BB.

Přesto na ni Francie nikdy nezapomene. Ostatně, právě její nádherná tvář a poprsí se staly prvním konkrétním předobrazem slavné sochy Marianne, uznávaného symbolu Francouzské republiky a jejího hesla Volnost, rovnost, bratrství.