Pro agenta s povolením zabíjet snad neexistuje nablýskanější místo než ráj hráčů v – po Vatikánu – druhém nejmenším státečku světa. Před působivou budovou hřmí motory ferrari, lamborghini, rolls-royců a bentleyů. Muži ve smokinzích a dámy v róbách se tváří, jako kdyby jim zážitky odsud už poněkud zevšedněly. Pokud se rozhodnete nevkročit, stačí se posadit do blízkého Café de Paris, objednat si za šest a půl eura pomerančový džus a pozorovat cvrkot před slovutnou hernou.

Čtyři milióny dolarů prohrané za jedinou noc

Vidět se dá leccos a leckdo, to nejzajímavější se ale nedozvíte – kolik kdo vyhrál nebo prohrál. Svá tajemství a tajemství hostů kasino odjakživa střeží pečlivě. Šušká se ale, že nejvíc, prý čtyři milióny dolarů, tu za jediný večer zanechal v roce 1969 saúdský král Fajsal.

Ovšem výčet celebrit, které sem zavítaly a zkusily štěstí, známý je – a připomíná publikaci Kdo je kdo: Brad Pitt a Angelina Jolie, hokejista Wayne Gretzky, princezna Diana, Neil Armstrong – první člověk, který vstoupil na Měsíc, Richard Burton a Liz Taylorová, David Beckham či Christiaan Barnard, jenž jako první transplantoval srdce…

Tam, kde se dnes vydávají klientům parkovací karty, dříve skladovali mrtvoly zoufalých hráčů.

Vstoupit dovnitř není pochopitelně zapovězeno ani běžným smrtelníkům. Stačí mít kromě peněz na hru a deseti eur vstupného, popřípadě dvaceti do soukromých sálů, i doklad totožnosti. „Nejde jen o to, že potřebujeme vědět, s kým máme tu čest, ale ke stolům nesmíme vpustit nikoho místního,“ vysvětluje v televizi ZDF manažer kasina Jacques Derdier. A pozor – ve večerních hodinách se oblek s kravatou stal společenskou nutností.

Velkolepé atrium září v mramoru, herní sály zdobí vitráže. Uvnitř vás uchvátí lesk interiérů, fresky a sochy, rozlehlá Salle Europe pod skleněnou kupolí a křišťálovými lustry. Zlato a purpurová barva dominují v Salle Garnier, velkém sále nazvaném po francouzském architektu Charlesi Garnierovi, jenž budově z roku 1878 vtiskl 14 let poté nynější podobu.

Pierce Brosnan zažil svůj hollywoodský vrchol v roce 1995 ve filmu Zlaté oko.

Pierce Brosnan si v kasinu zahrál v bondovce Zlaté oko.

FOTO: United Artists

Návštěvníci si mohou vybrat z evropské, anglické či americké rulety, Black Jacku, pokerových stolů, slot-machines a dalších her provozovaných v řadě sálů i salónků.

Když Řekové mohou, tak pomohou

V roce 1848 Monacké knížectví přišlo o 95 procent území, když se města Menton a Roquebrune trhla. Vládnoucí rod ztratil zdroj příjmů z prodeje citrónů, pomerančů a oliv. Kníže Karel III. nechal zřídit na dosud neobydleném místě zvaném Les Spelugues (Jeskyně) lázně s kasinem. Po slavnostním otevření pojmenoval na svou počest ráj hazardu i celou městskou čtvrť Monte Carlo.

Francouzský investor François Blanc přinesl z Německa své peníze, vizi i know-how a hernu v Monte Carlu změnil na nezaměnitelný symbol zábavy, hazardu a lesku.

Výnosy rostly tak závratně, že Karel III. zrušil daně. Šlechtici, bankéři, průmyslníci, umělci, zbohatlíci i dědici se tady museli nechat vidět, pokud chtěli něco znamenat.

Když však věci nešly tak, jak by měly jít, dvakrát hodili záchranné laso Řekové. Oba, řečeno slovy padoucha Douga Badmana z Limonádového Joea, odporně bohatí. Na konci první světové války to s Monakem nevyhlíželo růžově: ubylo hráčů, ruská šlechta měla jiné starosti a smetánka se postupně stahovala do severofrancouzských lázní.

Kníže Albert I. si půjčil tehdy závratnou sumu – milión liber od řeckého obchodníka se zbraněmi Basila Zaharoffa s tím, že zbrojař bude moci převzít kasino, kdy se mu zlíbí.

Po roce 1945 se situace opakovala jako přes kopírák. Zlom přinesl až rok 1952 a první návštěva miliardáře Aristotela Onassise. Ministáteček mu učaroval. S ním přišly peníze, styky a rozhazovačnost. Ne dosti na tom – po svatbě století z roku 1956, kdy se kníže Rainier III. oženil s hollywoodskou hvězdou Grace Kellyovou, nastaly zlaté časy.

Karty se klimatizují

Skoro na den přesně devět měsíců poté, co oficiálně požádal o možnost fotografovat v zákulisí kasina, dostal letos v květnu Eric Gaillard, fotoreportér agentury Reuters, svolení vydat se ve šlépějích Jamese Bonda.

Ve výstavných prostorách je přísně zakázáno používat fotoaparát, tablety či mobily.

Na svém blogu pak napsal, že o provoz se stará armáda dveřníků, chlapců, kterým hodíte klíče a oni vám naprosto spolehlivě zaparkují auto, mužů dohlížejících na to, aby na stolech neležely ohrané karty, špičkových elektromechaniků, uklízeček – lidí, které nikdy neuvidíte, ani neuslyšíte.

Ve výstavných prostorách je přísně zakázáno používat fotoaparát, tablety či mobily. Gaillard tudíž jako jediný zachytil pracovníky s vysavači, jak čistí zelená sukna na stolech.

Pečlivě vybraní zaměstnanci doplňují žetony. Nejdražší z nich by vám, pokud byste na něj vsadili, vynesl 200 tisíc eur (5,48 mil. korun). „Na chvíli jsem ztratil řeč,“ vzpomínal fotograf.

O tepanou výzdobu či gobelíny se stará sedm řemeslníků. Giovanni Callecotti, odborník na práci se dřevem, prohlédne každé ráno hrací stoly. Technici ručí majitelům za to, že ruleta je vyvážená tak, že lépe to zkrátka nejde.

V místnosti, kde speciální klimatizace udržuje teplotu dvacet stupňů, nenajdete značková vína, ale 36 tisíc balíčků karet. „Dokonalost pro nás není prázdné slovo,“ říká manažer Eric Ferrus.

Tam, kde se dnes vydávají klientům parkovací karty, dříve skladovali mrtvoly zoufalých hráčů, kteří poté, co je osudově opustilo štěstí, zůstali sedět v křeslech a pistolí si prostřelili hlavu.

Chvili předtím, než se s úderem druhé hodiny odpolední otevřou honosné dveře, zvolá hlasitě vrchní krupiér formulku, která se nezměnila od prvních dní kasina a která nepotěší feministky: „Pánové, na místa! Právě začínáme!“.