Měla jste vůbec pubertu?

Připadá mi, že jsem pořád klidná. Nikdy jsem nevyváděla tak, že bych chodila domů opilá ve čtyři ráno. Neříkám, že se to nedělo, ale v podstatě na to nebyl čas. Posledních pět let uběhlo hodně rychle a ve dvaceti mám asi víc zkušeností než moji vrstevníci. Tím ale neříkám, že si s nimi nerozumím. Když najdeme společnou nit, je to fajn.

Jakých zkušeností si nejvíce vážíte? Co bylo výjimečné?

Třeba to, když jsem vloni v prosinci absolvovala jako host pět vánočních koncertů s Marií Rottrovou a šest vystoupení s Pavlem Vítkem. Anebo když jsem s Věrou Špinarovou zpívala v Lucerně duet To máme mládež. To jsou okamžiky, kterých si opravdu moc vážím. Dokonce jsem to i obrečela. Když Věra Špinarová zpívala Tenkrát na Západě, všem běhal mráz po zádech.

S Marií Rottrovou jsem absolvovala pět koncertů plus jeden v Bratislavě. Byly to její koncerty a moc jsem si vážila toho, že když tam najednou na pódium přišlo takové blonďaté tintíko jako já, lidé byli ochotni zatleskat. Společně jsme si tam zazpívaly i se zpěvačkou Elis. Marie Rottrová za námi chodila do šatny, ptala se, jak se máme a stále se usmívala. Po turné nám přinesla podepsaná cédéčka. Byla velmi šaramantní a milá. A hezky se hostovalo i na koncertech Pavla Vítka. Má svoje odchované publikum, které mu fandí. Tam bych někdy v budoucnu chtěla taky být.

V červnu vás čeká vystoupení na výjimečném koncertu Královny v Opeře.

To je další věc, které si nesmírně vážím, protože tam vystupují „paní zpěvačky“. V létě mě pak čeká hodně účinkování na různých městských slavnostech, kulturních akcích a festivalech po celé republice. Když mi náhodou vyjde týden volna, rychle se sbalím a odjedu do Chorvatska.

Sama?

(směje se) Buď s rodinou, anebo s přáteli, to se uvidí. Nechci se živit tím, že prezentuju svoje soukromí a prodávám do novin fotky s rodinou či partnerem. Svoje soukromí miluju – tak jsem byla vychovaná. Osmnáct let jsme žili v paneláku v docela skromných poměrech a mám to v sobě pořád. Když se někde objevím se svými blízkými, samozřejmě mě vyfotí a něco k tomu napíšou, ale z mojí strany v tom aktivita není.

FOTO: Michaela Feuereislová

Patří to podle vás k šoubyznysu?

Ano i ne. Šoubyznys je o bavení lidi, ale prodávat svoje soukromí je něco jiného, a to pro mě opravdu není. Když se mě zeptají z bulváru, jestli mám chlapa, nikdy jim pravdu neřeknu. Buď mám, anebo nemám…

Nám to prozradíte?

Bavím se o tom nerada, ale ano – je vedle mě někdo, s kým mi je dobře, ale dál bych to nerozebírala. Je hezké to s někým sdílet, ale snažím se práci a soukromí oddělit. Být zpěvačkou a jinak tou normální Markétou, jakou jsem byla předtím.

Po maturitě na hotelové škole jste se překvapivě vrhla na studia ekonomie. Proč vlastně?

Ve třinácti letech jsem si říkala, že nechci jít na gympl, protože nechci jít na vysokou školu, ale v patnácti přišla soutěž SuperStar, otevřely se mi dveře do různých sfér, a najednou jsem věděla, že studovat chci.

Studuju ekonomii a management na Vysoké škole báňské v Ostravě. Přemýšlela jsem o tom, co by mě bavilo. Chodím na hodiny zpěvu, protože hlasivky je třeba procvičovat a hlasová hygiena je důležitá, ale na konzervatoř jsem nechtěla. Baví mě i cizí jazyky, jenže na studia češtiny a angličtiny jsem se nedostala, a tak jsem si řekla, že marketing se mi může také hodit. Kdyby člověk, nedej bože, přišel o hlasivky, má ještě něco dalšího.

Už se vám to snad někdy stalo?

Opravdu se mi to už málem povedlo a byl to mazec. Přede dvěma lety jsem měla během června asi 26 vystoupení – a červen má 30 dní – málo jsem spala, hodně jsme cestovali, nakonec jsem musela na foniatrii na opíchání hlasivek. Měla jsem před sebou ještě pět vystoupení a doktoři mi řekli, že hlasivky potřebují odpočinek. Dokonce hrozila i jejich operace. Opravdu jsem riskovala, ale naštěstí k ní nedošlo.

Jak zvládáte studium?

Mám individuální plán. Chodím do školy, když můžu, ale zápočty a zkoušky mě samozřejmě neminou. Do Prahy jsem na studia nechtěla. Vážím si toho, že tam můžu jezdit pracovat, ale jsem hrozný srdcař, takže nechci být daleko od rodiny. Zázemí mám v Třinci, jít do jiného města a denně si telefonovat není pro mě. Svoji rodinu mám moc ráda a nešla bych od ní.

V soutěži SuperStar se mj. potkala s Miroslavem Šmajdou (Markéta vlevo, Mirek uprostřed).

V soutěži SuperStar se mj. potkala s Miroslavem Šmajdou (Markéta vlevo, Mirek uprostřed).

FOTO: Michaela Feuereislová

V Ostravě jsem si pronajala malý byteček, a když jsem ve škole, bydlím tam. Chtěla jsem si sama zkusit, jaké to je si prát, žehlit atd. Všechno zvládám, akorát s tím vařením to zatím není nic moc, spíš chodím na meníčka.

Jaká zkouška byla zatím nejtěžší?

Mikroekonomie. Byla to nejnáročnější zkouška v zimním semestru a byla za nejvíc kreditů. Učila jsem se celý leden. Řekla jsem si, že nejdřív udělám ty ostatní a tuhle si nechám jako poslední. A v jednom týdnu jsem pak nějakým zázrakem dala všechny včetně mikroekonomie. Byl to ale takový zápřah, že jsem si třeba o půl páté ráno vařila mléko s medem, abych usnula.

Jinak na škole první semestr dopadl hrozně. Z 1300 studentů jich odpadlo asi 500.

Střední hotelová škola proti tomu musela být úplná legrace.

Nikdo nevěřil, že zvládnu jít z hotelovky na vysokou školu ekonomie. Střední školu jsem zakončila maturitou, ale matematiku jsem před přijímačkami musela dohánět. Naštěstí moje mamka i její přítel jsou oba inženýři a pomohli mi. Mám v nich velkou oporu a jsem jim za to vděčná.

Spousta profesorů by si teď mohla říct, že si snad myslím, že tu školu budu mít zadarmo, ale já se opravdu učím. Nejsem lajdák a i v pracovním shonu se snažím do školy připravit co nejlíp.

Před čtyřmi lety jste mi vyprávěla, jak jste jednu zákaznici při praktické části výuky polila kávou a pak to zachránila zpíváním…

Ano. Když jsem v třinecké restauraci Panorama v hotelu Steel obsluhovala hosty, podařilo se mi vylít jí frapé přímo do klína. Měla bílé kalhoty a já z toho šok. Myslela jsem si, že už ten šálek drží, jenže nedržela. Moc jsem se jí omlouvala, byla v klidu a říkala, abych jí místo omluvy raději zazpívala. Na místě na to nedošlo, ale třeba mě pak viděla někde na vystoupení nebo v televizi.

Najdete si čas na cvičení?

Někdy se to povede. Před časem mě oslovili, abych šla zpívat na šampionát bikram jógy, a pak mi nabídli, ať si přijdu zacvičit. Zkusila jsem to, a když jsem měla před maturitou, díky józe jsem se dokázala odreagovat. Písničku Z ráje jsem utekla, k níž mi napsal text Jarek Nohavica, jsme dokonce natáčeli právě v prostředí, kde cvičíme.

FOTO: Michaela Feuereislová

Doma na zahradě s pejskem jménem Timi.

Doma na zahradě s pejskem jménem Timi.

FOTO: Věra Keilová

Pokud vím, bikram jóga se cvičí ve 42 stupních Celsia. Jaké to je?

Hodinu a půl přemýšlíte jenom nad tím, že chcete umřít. Lije z vás jako z konve – to si se svým jménem můžu dovolit říct – a u toho cvičíte sestavu čtyřiadvaceti cviků. Všechno přitom jde stranou a nemyslíte na žádné problémy, žádnou školu ani práci. Po hodině a půl jste rádi, že to máte za sebou a že jste se vybičovali a zvládli to. To pak i potěší.

Od začátku své kariéry jste pod ochrannými křídly agentury Petarda Petra Šišky. Co všechno vám to dává?

V soutěži Československá SuperStar jsem v roce 2009 skončila jako devátá, a když za mnou krátce po soutěži přišel Petr Šiška s nabídkou na natočení desky, ani jsem tomu nemohla uvěřit. Bylo to splnění jednoho z mých snů. Navíc ke spolupráci na desce byli osloveni například Michal David a Peter Bende a CD Na šňůře perel bylo za chvíli na světě.

Dnes není moc agentur, které by do vás chtěly investovat a věřili vám. Ještě máme smlouvu na další čtyři roky a pak ji asi prodloužíme. Líbí se mi, že mi Petr Šiška, kterému agentura patří, řekne, co bylo na koncertě špatně nebo dobře, jaké knížky si mám přečíst atd. Doteď jsem natočila tři desky a jedno DVD a letos budu – možná trochu za odměnu – natáčet i vánoční desku.

Těšíte se?

Moc, i když začneme natáčet na konci prázdnin, takže budu možná ve třiceti stupních zpívat „Veselé Vánoce“. Pěvecky jsem vyrůstala na jazzu a teď po pěti letech budu natáčet s velkým orchestrem a moc se těším, protože mě to zase posune dál. A ještě možná letos natočím písničku s Monikou Bagárovou. Byly jsme společně v soutěži a rozumíme si.

Jste z kraje, kde se rodí spousta talentů – Ewa Farná, Tomáš Klus, kapela Charlie Straight… Potkáváte se?

S Ewou Farnou nás v létě čeká společné vystoupení, resp. bychom měly zpívat jako trio Ewa, Elis a já, ale někdo tu písničku musí ještě napsat. (směje se) Ewa má tady na Třinecku velké zázemí a prorazila v Česku, na Slovensku i v Polsku. Má toho za sebou hodně, ale rivalita mezi námi není.

Nejvíc se ale vídám s kluky z kapely Lake Malawi, dříve Charlie Straight. V Třinci se potkáváme běžně. Někdy spolu vyrazíme i na výšlap do Beskyd a je to moc fajn.

S Tomášem Klusem jsme spolu zpívali hned, jak skončila SuperStar na cenách Anno 2009. Když je tady a má koncert, jdu se vždycky podívat.

S kapelou Petra Šišky Legendy se vrací.

S kapelou Petra Šišky Legendy se vrací.

FOTO: Michaela Feuereislová

Co říkáte jeho hlásání všeobjímající lásky?

Chápu to, protože jsem také četla duchovní knihy, kde se píše, že smích je hudbou života a má se žít tady a teď. Tomáš je podle mě tak inteligentní, že to pochopil, zatímco mě ještě vždycky něco vytočí. Být sám se sebou v pohodě je asi nejdůležitější, protože když jste usměvaví sami na sebe, budete se usmívat i na okolí.

Chce, aby se lidé otevřeli a probudili. Rád by je povzbudil, a to je potřeba, protože stačí, aby zašlo sluníčko, a lidé se tváří opravdu hrozně. Myslím si, že to je správná cesta, a jen kdyby tady bylo víc takových lidí. Někdo si myslí, že mu hrabe, ale já ho naprosto chápu. Vím, proč to dělá, a fandím mu.

Navíc dnešní doba je podle mě hrozně nemocná a něco čistého a dobrého je potřeba.

A co vám říkají písničky dalšího krajana Jarka Nohavici?

Vloni jsem byla na jeho koncertu v Hranicích, a když zpíval Mám jizvu na rtu, byla jsem úplně hotová. Hodně lidí dokonce plakalo. Nevěděla jsem, že mě to až takhle dostane. Občas si jeho desku pustím, ale že budu sedět hodinu a půl s otevřenou pusou na koncertě, to jsem opravdu nečekala. Omotal si nás kolem prstu, a kdyby řekl, ať se lidi posvlíkají, udělali by to. Všechny si naprosto získal.

Také mluvíte „po našemu“?

Moc ne. Měla jsem babičky i prababičky, které na mě mluvily česky. Když to slyším, rozumím, ale sama tak nemluvím. Mám jen několik takových svých upravených slovíček, ale to je spíš pro zasmání.

Snímek vznikl při příležitosti focení kolekce svatebních účesů kadeřníka Honzy Kořínka, make-up: Klaudie Havlová, šaty: Svatební salon San Verita, květiny: Klára Němcová.

Snímek vznikl při příležitosti focení kolekce svatebních účesů kadeřníka Honzy Kořínka, make-up: Klaudie Havlová, šaty: Svatební salon San Verita, květiny: Klára Němcová.

FOTO: Michaela Feuereislová