Hlavní obsah

Banánová zmrzlina na pražském Václaváku bývala světovou raritou

Právo, Blanka Kovaříková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pojem lahůdkářství U Linků si už dnes asi vybaví málokdo, přitom jde patrně o nejstarší pražské lahůdkářství, které bylo otevřeno již v prosinci roku 1911 v Hybernské ulici. O pět let mladší lahůdkářství Paukertovo mělo alespoň to štěstí, že nebylo nikdy zavřené, a „pouze“ měnilo majitele.

Foto: archív Rudolfa Linky

První lahůdkářství bylo v Hybernské ulici otevřeno již koncem roku 1911.

Článek

Linkův podnik fungoval také dlouho, až do roku 1990, ale pak se do jeho prostor nastěhovala banka a vše jako by bylo zapomenuto… O to větší jsem měla radost, když jsem se mohla seznámit s jedním z potomků věhlasného lahůdkáře Aloise Linky (1881–1957) Rudolfem Linkou (*1930), který je navíc sám zakladatelem nejstaršího pražského ovocného baru na Václavském náměstí. Už v sedmdesátých letech někteří z nás chodili na vynikající banánovou zmrzlinu. Byla prý světovou raritou.

Foto: archív Rudolfa Linky

Autorem někdejší vyhlášené banánové zmrzliny je Rudolf Linka.

Žabí stehýnka i žvýkačky

„Můj tatínek Alois Linka měl své první lahůdkářství v Hybernské ulici 11, které tu fungovalo do roku 1935, kdy musel kvůli narůstajícímu nájmu změnit působiště. Koupil vlastní dům jen o pár kroků dál, v Havlíčkově 11, a v něm vybudoval velkoryse řešenou prodejnu s nejmodernějšími chladicími pulty.

„Byl jsem nejmladší ze čtyř bratrů a tatínek s námi měl velké plány, že jednou vybudujeme gastronomický dům, a proto se jeden syn vyučí pekařem, druhý cukrářem, třetí se bude věnovat lahůdkám a čtvrtý bude řezník. To se mu samozřejmě nesplnilo, ale já jsem šel skutečně do učení k cukráři Myšákovi a byl jsem patrně jeho poslední učeň. Nastoupil jsem k němu v roce 1944 a končil jsem právě, když mu znárodnili podnik.“ Rudolf Linka to zažil dvakrát za sebou – tatínka znárodnění potkalo jako jednoho z prvních, jeho podnik převzal Pramen hned v roce 1948.

Foto: archív Rudolfa Linky

„Musel mnoha lidem vadit, protože byl úspěšný a podnikavý. Na Mikuláše v roce 1933 postavil kupříkladu tři mé bratry jako živou reklamu do výlohy v převlecích čerta, Mikuláše a anděla. Tehdy to bylo něco nevídaného, před výlohou se utvořil tak obrovský dav, že zastavil provoz na křižovatce. Sám se staral o marketing. Když otvíral druhou prodejnu v Havlíčkově ulici, vyhlásil, že první zákazník dostane zdarma dárkový koš. A zase měl frontu.“ Rudolfovi rodiče trávili celé dny v obchodě, takže on sám zažil nejkrásnější chvíle dětství u nohou své maminky, která seděla v kase.

Foto: archív Rudolfa Linky

Linkovo lahůdkářství v Havlíčkově ulici

Banánové opojení

Po vyučení a po vojně se Rudolf Linka dostal do podniku Pražské cukrárny. Nastoupil do mléčné jídelny v Hybernské ulici jen pár kroků od míst, kde dříve podnikal jeho otec. „Mléčné jídelny byly za socialismu fenomén – po Praze jich byla spousta, prodávaly se v nich mléčné výrobky, ale také zákusky, koktejly, obložené chlebíčky…“

Koncem padesátých let ho převedli do další mléčné jídelny na Václavském náměstí. „Zástupce ředitele podniku mě vzal do domu na Václavském náměstí 52, kde mi v prvním patře ukázal prostor s holými stěnami a povídá, že by tady potřebovali během dvou měsíců otevřít ovocný bar.“ Rudolf Linka skutečně provozovnu do dvou měsíců otevřel, 28. října 1960, a držel se důsledně zadání.

Foto: archív Rudolfa Linky

Výhodou bylo, že ho podnik Zelenina Praha, který měl v domě v přízemí prodejnu, přednostně zásoboval ovocem. A tak se pustil do výroby banánové zmrzliny, která prý byla v té době evropskou, ne-li světovou raritou. Rádi sem chodili umělci ze Semaforu, jenž tehdy ještě sídlil ve Smečkách, zvlášť oblíbené to tam měli klarinetista Ferdinand Havlík a Waldemar Matuška, který v té době na Václaváku i bydlel. Častým hostem byl také herec Karel Höger, který panu Linkovi tak dlouho vyprávěl, že si doma dělá svařené víno s banánem, až to také zkusil a začali nabízet nápoj nazvaný Bikaveri.

Nový život

V roce 1977 se pan Linka zamiloval do Blanky, která do ovocné jídelny přišla jako čerstvá síla rovnou ze střední potravinářské školy. Právě s ní se rozhodl v momentě, kdy se jeho dcera vdávala ve Švédsku, začít nový život. Přestěhovali se do švédského Göteborgu a začali doslova od píky.

Foto: archív Rudolfa Linky

S manželkou Blankou odešel Rudolf Linka (vlevo) do švédského Göteborgu.

S klasickými dorty by u Švédů neuspěli. Do své ovocné cukrárny lákali na plněné broskve a kiwi, banány v marcipánu, ale také na banán se šunkou, banánovou i mrkvovou zmrzlinu, ovocný hamburger (do housky se místo masa vkládá ananas), ovocné mísy a zmrzlinové poháry…

Kromě známých švédských osobností včetně tenisty Björna Borga nebo skupiny Roxette tam na ně chodili i známí Češi při svých zastávkách ve městě – herec Vladimír Pucholt s rodinou, Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou, písničkář Karel Kryl a další. Nyní žije Rudolf Linka opět v Praze a užívá si zaslouženého odpočinku.

Reklama

Související články

Pouze české zmrzliny se dělají z ovoce

Každý obyvatel Česka ročně sní přes tři litry zmrzliny. Ročně jí spořádáme 34 miliónů litrů, z toho je třináct miliónů litrů zmrzliny točené nebo kopečkové,...

Výběr článků

Načítám