„Ženy chtějí být perfektní jak doma tak v práci, touží po finanční i emoční nezávislosti. Mají vysněný ideál pleti, těla i stylu oblékání, kterému se snaží přiblížit. Jejich krása a spokojenost se sebou se tak stávají celoživotním závodem za imaginární dokonalostí, který však nemá konce,“ vysvětluje koučka Lenka Černá a dodává:

„Naše mínění o nás samotných jsme musely někde získat a postupně si jej vytvořit. Jak se mi neustále potvrzuje, hlavním tvůrcem naší sebelásky je rodina a přístup našich rodičů k naší osobnosti.“

Průzkum dále poukázal na to, že více než polovina žen přiznává, že když přijde řeč na jejich vzhled, jsou samy sobě největším kritikem a cítí se být pod tlakem, aby vypadaly krásně. Zajímavostí je, že největší vliv na ženy nemá společnost (12 %), ani přátelé a rodina (6 %) a dokonce ani média (6 %), ale ony samy (32 %).

Jak vnímáme krásu druhých?

Výzkum také odkryl zajímavý paradox, 80 % žen dokáže okamžitě pochválit druhé a považuje každou ženu svým způsobem za krásnou. Jakmile ale dojde na hodnocení jejich vlastní krásy, nevidí ji. Ačkoli počet žen, které se považují za krásné, se od předchozího průzkumu z roku 2004 zdvojnásobil (z 2 % na 4 %), stále se jedná o velmi nízká čísla.