Miss Earth 2012 Tereza Fajksová: Vím, že svět nezachráním

„U nás v rodině hráli volejbal dědeček, táta i strejda. Maminka se také snaží, i když je na sport antitalent. Babička hrávala házenou, dodnes ji bolí obě kolena. Tatínek nás s bratrem vedl k volejbalu odmalička."

"Poprvé jsem stála na kurtech jako pětiletá, o dva roky později jsem začala trénovat v Sokole Ivančice. Když mi bylo patnáct, přijel se na mě podívat trenér Vízner a nabídl tatínkovi, abych přestoupila do Králova Pole v Brně. Chtěla jsem tehdy zůstat doma, jenže tatínek řekl, že je to velká příležitost, tak jsem jela. Ale obrečela jsem to,“ vzpomíná Tereza na svůj přechod z moravského městečka do metropole, kde žije dodnes.

Postupně si na nové prostředí zvykla. Po základní škole studovala na sportovním gymnáziu Ludvíka Daňka. Vytáhla se na 180 cm a v družstvu se uplatnila především jako smečařka. Brzy se dostala do výběru extraligových kadetek a juniorek. „Když se přesně trefíte do míče, je to krásný pocit. Jde o správný timing, být ve správnou chvíli na správném místě.“

Její sportovní kariéra trvala dvanáct let, skončila v devatenácti. Tehdy už ji volejbal přestal naplňovat. „Trénovali jsme třikrát v týdnu dvoufázově, o víkendech jsme hráli, znala jsem jen cestu ze školy do haly a do bytu. S rodinou jsem se viděla málo, učila jsem se, byla jsem unavená a ke všemu začalo jít víc o peníze. Musela jsem na hřiště bez ohledu na to, jestli mě to baví. Cítila jsem velký tlak. Nakonec jsem si přetrhla šlachy v rameni a to definitivně rozhodlo.“

Na svůj sport však nedá dopustit. Volejbal jí dal spoustu přátel, poznala téměř celou Evropu, hrála v San Francisku a všude úspěšně.

„Byli jsme výborný tým. V té době byl náš klub na vrcholu – svou soutěž vyhrály kadetky, juniorky a také ženy. Všechny tři tituly skončily v Brně. Holky byly skvělé a podporovaly jsme se. Nejslavnější z našeho týmu je Ivona Svobodníková, hraje ve Švýcarsku a v české reprezentaci.“

Nadějná smečařka si léčila poranění, bolela ji záda a kolena. „Řekla jsem si, že nechci tak mladá přijít o zdraví. Mám také ze zápasů po těle několik jizev, ale za ty dvě na obličeji může můj bratr Petr, který je o dva roky starší. Jednou mě narazil na roh stolu a podruhé po mně hodil kočku. Při soutěži krásy jsem na svého bratra hodně myslela.“

Jizvu na čele si způsobila sama. Nechtěla se jako malá držet za ruku a nakonec spadla. Byla totiž klasické hyperaktivní dítě. Naštěstí existují skvělí vizážisté a všechny šrámy dokážou zakrýt.

„Každé léto jezdíme s ligovým týmem na Vranovské léto a každý rok ten turnaj vyhráváme. Holky mi blahopřály k titulu, jsou to moje druhé sestry, vždyť jsme spolu byly denně na hřišti. Teď si jako modelka můžu dovolit dlouhé nehty, při volejbalu jsem je nesnášela. Některým holkám nevadily, prostě si je zatejpovaly.“

Tereza dokončila Veřejně správní akademii v Brně a za rok by chtěla ve studiu pokračovat. Zatím je diplomovanou specialistkou, ale chce i titul bakaláře a magistra. Celý rok 2013 bude hodně na cestách, jako Miss Earth má spoustu povinností.

„V ekologii jsem nováček, ale tým lidí, který je kolem, mě do problematiky zasvětí. Něco vím jako všichni, ale sama nemůžu zachránit svět. Každý musí začít u sebe. Můj hlavní úkol je propagovat ekologický způsob života.“

Na Vranovské léto si ale čas určitě udělá. Miluje šestkový volejbal, který se tam hraje. Například plážový volejbal jí nikdy moc nešel, potřebuje se pořádně odrazit od podlahy a písek jí to neumožňuje. Přesto ho hodně hraje kvůli fyzické kondici.

„Když nedám dohromady holky, jdeme na hřiště s přítelem Lubošem. Ten hraje basketbal za Žabiny, tedy za brněnské Žabovřesky. Je mu pětadvacet a plážový volejbal ho moc baví.“

Ze světa se bude vracet nejen za ním, ale i za rodinou a kamarády do Ivančic, kde se narodili Vladimír Menšík, Alfons Mucha nebo třeba sportovní gymnastka Kristýna Pálešová. Teď se proslavila i Tereza Fajksová. „Všichni mě tam znají odmalička, nic se mým vítězstvím v soutěži Miss Earth nezměnilo.“