Halina Pawlowská: Je to na mně vidět

„Podívejte, zrovna včera jsem si při vaření spálila palec,“ hlásila se hrdě ke svému zranění známá spisovatelka a scenáristka Halina Pawlowská.

„Kvalitní jídlo je jen takové, které je z kvalitních surovin. Pak i dobře chutná. Nejím jen proto, abych se zasytila, ale také abych si pochutnala. Jídlo je můj koníček a je to na mně vidět. Myslím, že jsem toho už snědla hodně, a tak tomu už i rozumím. Proto jsem také napsala knížku Až se dcera zeptá. Ptala se totiž tak dlouho na různé recepty a kuchyňské rady, že mi to takhle přišlo jednodušší. Různých gastronomických tipů znám stovky a většina z nich je v té knize.“

Pro své hosty vařila Halina Pawlowská v restauraci Krčma v Červeném Újezdě. Po Vasilově boršči si všichni pochutnali na plněných kuřecích stehnech se šťouchanými bramborami.

Pro své hosty vařila Halina Pawlowská v restauraci Krčma v Červeném Újezdě. Po Vasilově boršči si všichni pochutnali na plněných kuřecích stehnech se šťouchanými bramborami.

FOTO: archív Haliny Pawlowské

Kořeny Haliny Pawlowské nejsou jen české, a to se odrazilo i v jejím oblíbeném jídelníčku. „U nás se vždycky střetávaly vlivy maďarské, ukrajinské, české a francouzské kuchyně, kde všude žili a žijí moji příbuzní. A když jsem po roce 1990 začala cestovat, vždycky mě zajímalo, co se dá kde dobrého sníst, a tím se moje obzory ještě rozšířily.“ Přitom scenáristka a moderátorka učinila závažné objevy.

„Například se říká, že co je dobré, není moc dietní, ale to je podle mě předsudek. Naopak si myslím, že hnusné věci jsou na tloušťku, a v socialismu jsem jich snědla opravdu hodně. Kdybych jedla bifteky, chřest nebo ryby, možná bych dnes vypadala jinak. Ryby miluju, ale vyrostla jsem na tvarohových plundrách za 50 haléřů, chlebu s hořčicí a vepřovém masu.“

Dnes, když je výběr bohatší, Halina sází především na zeleninu. Nejraději má tu, která není rychlená, a hlavně musí být čerstvá. Pravidelně ji kupuje na farmářských trzích, nebo pro ni jezdí do velkoobchodu s ovocem a zeleninou do Kunratic. „Zelenina bez chuti a v celofánu není zelenina. Také mě zajímají místa, kde se dají koupit dobré mléčné výrobky a maso. Spíš vyhledávám menší obchůdky, například k dobrému řezníkovi jezdím až do Nuslí,“ tvrdí. V domácnosti Haliny Pawlowské vaří buď ona, nebo maminka jejího muže.

Ryba v páře versus segedín

„V našem domě žijí čtyři generace, což není jednoduché. Při vaření se proto snažíme, aby to bylo vyrovnané. Moje maminka a tchyně vyznávají starou českou kuchyni s kořeny v první republice – mojí mamince je 93 let a manželově mamince je 85 let. A pak s námi ještě bydlí dcera Natálka se svou rodinou, která si dává pozor, aby vše bylo zdravé a bio. Ve výsledku je u nás kompromis, což znamená, že jeden den máme zázvorovou polévku s mrkví, rybu v páře a vařenou brokolici a druhý den segedín s knedlíkem. Na své si přijde každý.“

Ve staročeských lívancích jsou kromě polohrubé mouky a vajec hlavní ingrediencí strouhaná jablka.

Ve staročeských lívancích jsou kromě polohrubé mouky a vajec hlavní ingrediencí strouhaná jablka.

FOTO: Natálie Keilová

A jaké jsou její vlastní preference? „Mám ráda francouzskou kuchyni, i když je někdy až nepochopitelně komplikovaná. Chutnají mi i jejich specifické paštiky a vnitřnosti. Také mám ráda kuchyni italskou, která je však daleko jednodušší a méně rafinovaná, ale zase vychází z kvalitních základních surovin.“

Na východ od nás je podle Haliny velmi dobrá a pikantní maďarská kuchyně a vzhledem k jejím předkům ji oslovila i ta ukrajinská. „Vždy vycházela z toho, co si lidé doma vypěstovali. Měli dobré maso a dobrou zeleninu, umějí výborné polévky, jídla z drůbeže atd. A dokládá to i odpověď jedné mladé ukrajinské ženy, která mi chodí pomáhat s úklidem. Na moji otázku, kde je líp, zda u nás, nebo na Ukrajině, odpověděla, že obecně je líp tady, pouze dvě věci jsou horší: lidi a jídlo.“

Když je sváteční příležitost, z nápojů Halina Pawlowská preferuje italské Prosecco a francouzské šampaňské.

Ondřej Brzobohatý: Největší relax

Muzikant a herec Ondřej Brzobohatý tvrdí, že ho nejvíc baví muzika, ale jakmile není ve studiu nebo na jevišti, první, co ho začne zajímat, jsou kuchyně a dobré jídlo. Je to pro něj koníček, kterému se věnuje se stejnou vášní jako své profesi a začalo to, už když byl malý.

Ondřej Brzobohatý

Ondřej Brzobohatý

FOTO: fotobanka Profimedia

„Mámě jsem pod pokličky nakukoval odmalička a vařila se u nás nejen česká kuchyně, ale i slovenská. Proto umím českou svíčkovou, ptáčka, zelí i knedlík, ale stejně tak zvládnu i brynzové halušky, pirohy nebo střapačky s uzeným a se zelím. Doma vlastně vařím jenom já a mojí ženě Johance to tak vyhovuje.“ Základ je podle něj vařit z dobrých surovin, protože to je víc než 50 procent úspěchu. Pak už je jen třeba vědět, v jakém poměru se mají smíchat, jak dlouho se má co vařit, smažit nebo péct.

„Hlavně žádné polotovary! Vaření je vlastně hudbě podobné. V hudbě máte dvanáct tónů, z nichž může vzniknout buď mahlerovská symfonie, anebo triviální popěvek, a vaření je to samé. Buď vznikne něco výjimečného, anebo jen průměr, případně ještě něco horšího.“ Prozradil mi, že před naší schůzkou si doma pochutnal na těstovinách frutti di mare vlastní výroby. Na otázku, jestli přitom použil mražené mořské plody, odpověděl, že to snad raději vůbec neslyšel.

Ondřej Brzobohatý zvládá s přehledem jak slovenské halušky, …

Ondřej Brzobohatý zvládá s přehledem i slovenské halušky.

FOTO: fotobanka Profimedia

„U Itala na Smíchově jsem všechno koupil čerstvé. Je tam obchod Food and Wine, kde mají kalamáry, slávky i krevety. Mořské ovoce, jak se tomu říká. Podusím je na italském víně, přidám tymián a čerstvou pažitku, špetku soli a k tomu uvařím čerstvé italské těstoviny – tedy nikoli ty sušené, co mají v supermarketu v pytlíku, a ještě cherry rajčátka a kapary. Za deset minut jsem měl nakoupeno a uvařeno bylo za dalších dvacet. Rychlé, zdravé a dobré.“

Ivana Chýlková: Radkova kuchyně

Vaření se v poslední době stalo velkým koníčkem také pro herečku Ivanu Chýlkovou. Vzhledem k její štíhlé postavě to je překvapující, ale možná není daleko doba, kdy napíše kuchařku. „Chodím na kondiční cvičení, to je pravda, ale právě to mě paradoxně ke kuchyni přitáhlo ještě víc. Můj trenér je totiž vynikající kuchař a má přesně ten styl, který mi vyhovuje, takže teď děláme doma takzvanou Radkovu kuchyni. Jmenuje se totiž Radek. Jsou to ta nejlepší jídla, co jsme kdy jedli.“

Ivana Chýlková už ví, jaký je rozdíl mezi rizotem ze školní jídelny a tím, které si teď doma připraví ze speciální krátkozrnné japonské varianty rýže (Arborio) pěstované v Itálii.

Ivana Chýlková už ví, jaký je rozdíl mezi rizotem ze školní jídelny a tím, které si teď doma připraví ze speciální krátkozrnné japonské varianty rýže (Arborio) pěstované v Itálii.

FOTO: fotobanka Profimedia

Doba, kdy se v domácnosti Ivany Chýlkové a moderátora Jana Krause podávala krabičková dieta, je nenávratně pryč. Bylo to v období, kdy herečka měla hodně práce a dovážené krabičky se staly jedinou zárukou teplé a vyvážené stravy. „Jídla, která vaříme teď, jsou sofistikovaná, ale výborná a velmi rychlá, proto mě to baví. A samozřejmě jsou i zdravá. Radek by mohl klidně vařit v hotelu Four Seasons, protože to je mistr. Při tréninku všechno konzultujeme, pak si to zapisuju, a když něco zapomenu, tak mu ještě volám a ptám se. Většinou jdu z fitka rovnou na nákup a pak už spěchám domů do kuchyně.“ Jako příklad zdravé dobroty, na které si pochutnala před pár dny, uvedla rukolový dip s telecími medailónky.

„Otočilo se to vzhůru nohama. Dřív jsem vařila hlavně těstoviny, aby to bylo rychle hotové, a teď mě baví si hrát. Jestli si to dobře pamatuju, bylo třeba vzít mísu, do ní dát dvě hrsti rukoly, jednu až dvě lžíce olivového oleje, lisovaný česnek, pepř, sůl a vše zamíchat ručním mixérem. Vznikne jakoby pesto, ke kterému se přidají dvě lžíce majonézy, šťáva z limetky a opět se vše promixuje. To pak dáte na telecí medailónky připravené z oháňky.

Maso nejprve naložíte na 24 hodin, pak ho rychle osmahnete na oleji a pak ještě dáte na 15 minut zapéct do trouby. Na talíři jsem k tomu dala dip a zeleninový salát a byla to bravura. Během dvaceti minut jsme jedli jak králové!“

Tím, jestli přibere, se nezabývá

S nemenším zápalem také líčí, jak má chutnat správné rizoto. „To je něco úplně jiného, než bylo ve školní jídelně. Téměř do svých padesáti let jsem vůbec nevěděla, že existuje speciální rýže na rizoto, která se jmenuje Arborio. Nasypete ji do hrnce, zalijete dvěma deci bílého vína, zamícháte, a když se to vyvaří, podlijete zeleninovým nebo kuřecím vývarem a vaříte do změknutí. Potom přidáte oloupané a nakrájené žampióny a je to fantastické. Když byla sezóna, přidala jsem i nakrájený chřest.“

FOTO: fotobanka Profimedia

Nezanevřela ale ani na krabičkovou dietu, i když říká, že to je opravdu jiný „level“. „Tam ovšem nemusíte dělat vůbec nic, všechno vám přivezou a máte vystaráno, nemusíte nakupovat, prostě nic.“ Od té doby, co má nového koníčka, ráda sleduje kulinářské pořady v televizi. Pak jí to nedalo a navštívila pražskou restauraci Emanuela Ridiho a také Zdeňka Pohlreicha. „Když o tom tak přemýšlím, gurmánka jsem asi byla vždycky, jenom se mi to nechtělo dělat.“

Tím, jestli přibere na váze, se Ivana Chýlková rozhodně netrápí. Pokud by to hrozilo, zvýší dávky tréninku ve fit klubu anebo bude častěji hrát oblíbený badminton. „Nehrajeme přesně podle pravidel, ale především pro zábavu. Většinou nám jde o to, abychom si přehodili míček co nejvíckrát bez upadnutí. S mým bratrem máme rekord 268. A stejně nám upadl jen proto, že jsme z toho už byli nervózní.“

Noid: Kuchyň je moje parketa

Své první experimenty prováděl zpěvák a herec Václav Noid Bárta, na prahu dospělosti s těstovinami, do nichž přidával různé salámy a zeleninu. Zároveň sbíral nejrůznější osvědčené recepty. „Začalo mě to bavit, protože rád jím, a pak jsem zjistil, že když vařím, také si u toho výborně odpočinu. V kuchyni je prostě pohodička,“ vysvětluje Noid, který se dobrovolně zhostil role šéfkuchaře i v současné domácnosti s herečkou a zpěvačkou Eliškou Bučkovou.

Václav Noid Bárta si nejvíc pochutná na pečené kachně, kterou připravuje zhruba 14 hodin. K tomu pije samozřejmě jeho oblíbené pivo!

Václav Noid Bárta si nejvíc pochutná na pečené kachně, kterou připravuje zhruba 14 hodin. K tomu pije samozřejmě jeho oblíbené pivo!

FOTO: Natálie Keilová

Kuchyň je doma jeho výsostné území, na nějž Noidova partnerka vstupuje jen občas, když si chce udělat například těstovinový salát nebo vyzkoušet nějaký nový recept od příbuzných z Moravy.

„Teď jsme měli například týden mexické kuchyně a předtím byl zase italský týden. Mám několik kuchařek a v televizi sleduju hlavně Zdeňka Pohlreicha, to je pro mě bůh. Rád bych šel i k němu do kurzu.“

Noid je tak vášnivým gurmánem, že se někdy neváhá pustit do vaření i pozdě večer nebo dokonce v noci, když se vrátí z divadla či z koncertu. V takových chvílích má ale nejraději klasickou českou kuchyni jako šunkofleky – a to dokonce z domácích těstovin vykrájených z plátů těsta. Bodují také rizoto a vepřoknedlozelo. Z polévek u něj vedou vývary s domácími játrovými knedlíčky.“

Základy mu dala babička

Klasická česká jídla ho naučila babička z Brandýsa nad Labem a od táty zase okopíroval výbornou čínu. „Babička mi vštípila nejdůležitější kuchařské poučky, ale co se týče ostatních světových kuchyní, v tom jsem samouk. Proto to doháním kuchařkami a televizními pořady. Rád se dívám například i na TV Paprika, což je kanál celý jenom o vaření.“

Za svůj zatím největší kuchařský úspěch považuje speciálně připravenou kachnu. „Peču ji na 60 stupňů čtrnáct hodin a pak je úplně neskutečná. Rozpadá se a má výbornou chuť. Teď se chystám na konfitovanou (marinovanou a posléze pomalu dušenou a zaklopenou – pozn. red.) kachnu, která se peče v husím sádle, což je naprostá pecka.“

FOTO: fotobanka Profimedia

Horší je to se stravováním na cestách – v případě nouze Noid nejčastěji volí hamburger nebo smažený sýr. V restauraci sází na českou klasiku, i když se nechává zlákat i specialitami šéfkuchaře. „Teď jsem měl například v jedné pizzerii vynikající hovězí žebra s florentinskou omáčkou a k tomu dobré italské víno.“

Své kuchařské umění Noid piluje i proto, že v karlínském divadle, kde hraje v muzikálech Jesus Christ Superstar a Aida, se mezi herci ujala zajímavá soutěž. Jeden týden například někdo z kolegů přinese svíčkovou, všichni ji ochutnají a své hodnocení napíšou do bodovací tabulky. Příště zase přinese něco dalšího někdo jiný. Musí to ale být ve velkém hrnci, aby bylo nejméně na deset porcí. „Chtěl jsem uspět se segedínským gulášem, ale jak jsem ho ohříval, bohužel se mi trochu připálil.“

Ačkoli je Noid také vášnivým rybářem, sám ryby nejí, a když, tak jen syrového lososa nebo tuňáka. Ze sladkostí mu nejvíc chutnají brownies a dorty s nugátem. „A ještě vám řeknu, co rád piju. Vzhledem k tomu, že můj brácha Štěpán je jeden z nejlepších barmanů v Čechách, ujíždím na jeho míchaných nápojích. Když to u nás na zahradě rozbalí, dá dohromady všechny suroviny tak, jak to má být, a k tomu to přesně smíchá, nemá to chybu. Jinak u mě vede pivo a klasická malinovka.“