Všimli jste si staršího muže s šedivými vlasy, který se často objevuje po boku Karla Gotta? Je to jeho osobní řidič Oldřich Havránek. S Karlem Gottem ho kromě záliby v dobrých autech a také mnoha stovek společných hodin strávených v jejich útrobách spojuje i společný věk – oba nedávno dovršili sedmdesátku.

Řidič Karla Gotta vozí v autě víc než čtyřicet let 

„S Karlem Gottem se známe skoro padesát let, tomu se ani nechce věřit. Seznámili jsme se, když jsme byli oba ještě velmi mladí, ale spolupráce nám vydržela dodnes. Vozil jsem ho po Praze v taxíku už v šedesátých letech, kdy společně s bratry Štaidlovými vystupoval v divadle Apollo,“ vypráví.

Za svých mladých let hrál Oldřich Havránek na piáno v baru v pasáži Alfa a nové vlně, s níž přišli bratři Štaidlové a Karel Gott, velmi fandil. Proto ho už tenkrát potěšilo, že ho párkrát mohl svézt taxíkem tam, kam po vystoupení potřeboval. Časem se mezi nimi vyvinulo specifické přátelství vázané na společné hodiny strávené na cestách, které se s léty upevňovalo stále víc a víc.

 

Karel je vynikající řidič, ale když ho vezu, do řízení mi nemluví, což samozřejmě jako každý řidič oceňuju. Oldřich Havránek

„Vozil jsem ho rád už tenkrát a rád to dělám i dnes, i když to je někdy opravdu náročné, protože nezáleží na tom, jestli je všední den nebo víkend, ale ani na tom, kolik je právě hodin. Karla vozím, jak potřebuje, a jestli je to ve dne nebo v noci a jak daleko, není rozhodující. Mít za pasažéra Karla Gotta je pro mě radost, protože si ho velmi vážím. A protože to je velmi ušlechtilý člověk, říkám, že je mezi našimi zpěváky šlechticem,“ tvrdí Oldřich Havránek.

Řidičem z povolání byl po celý život – v dobách minulých byl jako taxikář zaměstnán ve státním dopravním podniku.

„Karel je také vynikají řidič, ale když ho vezu, do řízení mi nemluví, což samozřejmě jako každý řidič oceňuju. Proto říkám, že je také výborný pasažér,“ pokračuje. Kam Karla Gotta vezl nejdál, si nepamatuje, ale za ta léta s naším mnohonásobným slavíkem najezdil desítky tisíc kilometrů nejen po vlastech českých, ale i v zahraničí.

A jak si schopností svého řidiče cení Karel Gott? „Spolehlivé lidi, kteří výborně ovládají svou profesi, mám rád a vážím si jich. A Olda Havránek mezi ně patří.“

Vendule Auš Svobodové pomáhá s Kubíčkem

Kdyby bývala měla hudební sluch, zcela jistě by se Helena Kopecká dala v mládí na dráhu učitelky. Tímto talentem však obdarována nebyla, a tak pedagogickou školu předem vzdala. U dětí ale skončila stejně. Ve svých pětapadesáti letech má za sebou už téměř desetiletou kariéru chůvy z povolání, i když předtím léta pracovala v konstrukci v podniku ČKD. Dnes je chůvou nejmladšího syna zesnulého hudebního skladatele Karla Svobody.

Helena Kopecká učí malého Kubíčka Svobodu poznávat přírodu.

Helena Kopecká učí malého Kubíčka Svobodu poznávat přírodu.

FOTO: Natálie Keilová, Právo

„Vychovala jsem čtyři děti a všichni se mě ptají, jestli toho ještě nemám dost, ale já jim odpovídám, že nemám. Kdyby to šlo, měla bych vlastních dětí ještě víc,“ řekla mi. V jejich výchově vidí hlavní smysl života a děti to vycítí. Ať je prý kdekoli, vždycky je kolem ní rázem chumel dětí.

 

Malý Jakub chce, abych mu o Karkulce a o Smolíčkovi vyprávěla stále dokola, z cédéček se tedy u nás pohádky neposlouchají. Helena Kopecká

„Už léta bydlím v Jevanech, kam jsme se z Prahy přestěhovali, když se nám narodil poslední syn. Když jsem skončila v konstrukci, pracovala jsem v Jevanech jako administrativní pracovnice v místní škole, jenže pak přišel střih.“

V Jevanech bydlel v té době se svou novou rodinou a malými dětmi i Petr Kratochvíl s Pavlínou Babůrkovou. Netrvalo dlouho a milovnice malých dětí Helena Kopecká jim s nimi začala vypomáhat.

„S dětmi jsem jim pomáhala pět let a byla to krásná doba. Když se ale měl narodit malý Pavlík, byli povoláni babička s dědečkem, takže jsem tam najednou byla navíc. A právě v té době mě Petr doporučil Vendule Svobodové.“

Do života malého Kubíčka Svobody vstoupila Helena Kopecká v září 2009, když mu bylo jen něco málo přes rok. Chůva Vlastička, která Vendule pomáhala předtím, se totiž vdala a musela se věnovat své rodině. A Vendula v práci pro svou Kapku naděje nechtěla ustat ani na chvilku. Už řadu let navštěvuje nemocnice po celé republice, kde se díky nadaci zlepšuje vybavení, vystupuje na různých společenských akcích, jedná se sponzory atd. Právě teď ji nejvíc zaměstnává rozšíření působnosti Kapky naděje i na Slovensko.

Nejmladší Svoboda miluje Karkulku

Chůva mi svěřila, že malého Jakuba je všude plno. Když má radost, každému prý hned dá pusu. „Má otevřené srdce stejně jako jeho rodiče a stále mě překvapuje. Nejen tím, jaké dělá pokroky a o co všechno se už ve svých pěti letech zajímá, ale i tím, jak například dokáže vnímat přírodu. Pamatuje si třeba, kde jsme loni našli houbu. Také velmi vnímá hudbu.“

Když ho Helena Kopecká zrovna nehlídá, věnuje se svým dospělým dětem, dvěma vnoučatům a často jezdí za maminkou. Jinak je jejím koníčkem také zahrádka, vaření, jízda na kole a atletika. Dnes si na ni už netroufne, ale ještě ve třiatřiceti závodila v hodu oštěpem. Ke své lásce atletice přivedla i všechny svoje děti.

Nejkrásnější chvíle jsou však pro Helenu Kopeckou jednoznačně ty, které s malým Kubíčkem tráví na procházkách.

„Všechno mu ukazuju a vysvětluju, takže pak skoro chraptím. Je to ale zábavné. Když jsem mu minule říkala, že se ta bylinka jmenuje kokoška pastuší tobolka, koukal na mě dost nevěřícně a pak jsme se dlouho smáli.“ Každý všední den ho po obědě vyzvedne ve školce a pak se cestou domů společně staví v prodejně zdravé výživy pro oblíbenou plněnou bagetku. Následuje procházka, po níž jde malý Jakub spát. Po odpočinku přicházejí na řadu pohádky nebo kreslení. V podání své chůvy, kterou oslovuje „teto“, si nejvíc oblíbil pohádky o Karkulce a o Smolíčkovi.

„Chce, abych mu je vyprávěla stále dokola, z cédéček se tedy u nás pohádky neposlouchají. Také si vyprávíme o škole, protože v lednu už půjde k zápisu do první třídy. Jsme rádi, že ho chválí i učitelky ve školce. Říkají, že rád pomáhá ostatním a umí poprosit a poděkovat. Když jsem chvíli bez něj, už se na něj zase těším, střídám se s Patrikovými rodiči. Ke všem dětem vždycky rychle přilnu, a stalo se mi to i s dětmi Petra Kratochvíla. Dodnes za nimi chodím aspoň na chvilku jednou týdně.“

Hospodyně u Heleny Vondráčkové

Díky tomu, že už dvacet let uklízí u naší pěvecké stálice Heleny Vondráčkové, našla Filoména Přikrylová svou druhou rodinu. Zpěvačka bydlí v Řitce nedaleko za Prahou a v ulici, kde má zpěvačka luxusní dům, mají Přikrylovi chatu. Když se jí jednou Helena Vondráčková zeptala, jestli by u ní nechtěla pomáhat s úklidem, přikývla bez váhání. V tu dobu totiž paní Filoména právě nastupovala do důchodu. V jejím životě se tak začala psát úplně nová kapitola.

 

Paní Helena je velmi pracovitá a rychlá. Než se otočíte, má hotový koláč.Filoména Přikrylová

„Pocházím z moravského Kyjova a můj manžel byl voják. Nejprve dostal umístěnku do Dobrušky a pak do Prahy, kde jsem celý život pracovala na posádce, a potom jsem byla zaměstnaná ve Státním zdravotním ústavu. Sháněli jsme chatu nebo chalupu blízko Prahy, kam bychom o víkendu jezdili s našimi syny, a tak jsme se dostali do Řitky.
Dnes to tu je samá novostavba, ale tenkrát tu byly jen domy starousedlíků a chaty.“
V Řitce se svou rodinou strávila mnoho krásných chvil.

Helena koncertuje ráda v pražské Lucerně nebo na Žofíně, ve vzpomínkách má i Carnegie Hall v New Yorku.

Helena Vondráčková je stále pracovně vytížená, pomocnice v domácnosti se jí hodí.

FOTO: Michaela Feuereislová, Právo

„Rádi jsme chodili hlavně do lesa na houby. Místa, kde rostou nejvíc, chci jako svůj osobní dárek předat Martinu Michalovi. Když mě vždycky vidí, jak jdu z lesa s plným košem, žasne.“

Do domu Heleny Vondráčkové a Martina Michala chodí Filoména Přikrylová uklízet dvakrát týdně. Luxuje, myje podlahy, utírá prach a také se stará o čistotu koupelny a toalety. Praní prádla, jakékoliv nákupy a také vaření zůstává starostí paní domu. „Paní Helena je velmi pracovitá a rychlá. Než se otočíte, má hotový koláč. Kdybych jí měla pomáhat s vařením, bylo by to nošení dříví do lesa, protože zná spoustu výborných receptů a vaří ráda. Vyprané prádlo vozí na mandl, takže je vždy čisté jako křída a krásně voní.“

Ve vinném sklípku v Řitce si připadá jak na Moravě

Na svou zaměstnavatelku pěje její pomocnice jen samou chválu. Zpěvačka má podle ní úžasný cit jak pro dům, tak pro zahradu. „I když v jejich domě uklízím, jsem tam šťastná, sú jak moji.“ Kromě domu má pomocnice Heleny Vondráčkové a Martina Michala na starost i úklid garáže, kde je bílá dlažba a na zdech bílé dlaždice, a také se stará o vinný sklípek, který se nachází přímo v domě. Zpěvačka je jak známo milovnicí kvalitního bílého vína a vůbec nejraději má Pinot grigio. „Když uklízím ve sklípku, připadám si jak u nás na Moravě a o to víc se mi tu líbí.“

Filoména Přikrylová dbá o dům zpěvačky jako o svůj.

Filoména Přikrylová dbá o dům zpěvačky jako o svůj.

FOTO: Natálie Keilová, Právo

Dvacet let uteklo Filoméně Přikrylové jako voda. Za tu dobu se vlastně stala další členkou rodiny: „Pomáhají mi, kdykoliv je třeba, a nejvíc mě podrželi, když jsem před půl rokem ovdověla. Děti jsou daleko, ale Helena s Martinem mi byli stále nablízku. Moc mě podpořili a za to jim děkuju. Nemuseli, ale pomohli, jak se dalo.“

Dnes už je to tak, že o věrné pomocnici Heleny Vondráčkové vědí v Řitce všichni, a tak když sem zavítají fanoušci (nedávno tu prý byla celá výprava ze Slovenska) a zpěvačka je třeba právě někde na cestách nebo na koncertním turné, jsou posláni za paní Filoménou. Podepsaných fotografií má vždy v zásobě dostatek.

Loajalita se cení
Bez pomoci dalších lidí by se naši slavní neobešli – mají krásné domy, velké zahrady a sami by péči o ně nezvládli. Většinou pro ně pracuje i několik lidí najednou.
Jsou-li pomocníci pilní, jsou odměňováni nadstandardně a mají se rozhodně mnohem lépe, než kdyby pobírali průměrný plat.
Když se někdo opravdu osvědčí, celebrity si svoje pomocníky navzájem půjčují, nebo si je doporučují.
Nejvíc oceňovanou vlastností je loajalita, což znamená, že jim slavní mohou věřit a mohou je beze všeho vpustit do svého soukromí.
Karel Gott si to ale pojistil a své manželce Ivaně pořídil k dětem pro jistotu chůvu původem z Filipín, která neumí česky. Příkladu bývalé chůvy Ivety Bartošové, která o domácnosti své zaměstnavatelky dokonce napsala knihu, tak bude moci, aspoň zatím, následovat jen velmi těžko.