Článek
„Ty role jsou trochu extrémní, ale podobné charaktery se mi hrají dobře,“ zasmála se mladá herečka a dodala, že teď jí k těm vyhraněným postavám přibyla ještě jedna. Ve hře Srpen v zemi indiánů amerického autora Tracyho Lettse, která měla nedávno premiéru ve Stavovském divadle, představuje zkaženou čtrnáctiletou Jeane, jež za zády rodičů kouří trávu a opět svádí čtyřicetiletého chlapa.
Která z rolí jí je nejpodobnější? „Když řeknu, že Saša z Comebacku, budu za hlupáka. I když částečně to je pravda. Nejvíc mi ale sedla Iška v Pusinkách, protože to bylo moje vůbec první natáčení.“
Milostná scéna z pusinek jí nedocházela
Marie pochází z Trutnova. Právě dokončila pražskou hereckou konzervatoř, práci zatím neřeší. Prý jí tak trochu padá sama do klína. Třeba do snímku Pusinky režisérky Karin Babinské byla coby studentka prvního ročníku konzervatoře automaticky pozvaná na konkurz.
„Tehdy jsem byla malá, nehodila jsem se na postavu osmnáctileté dívky. Prošla jsem bez povšimnutí. Ale trvalo, než se film realizoval, takže za rok a půl jsem šla na casting znova. To mi už rovnou dopředu poslali scénář.“
Že měla hrát lesbičku, neřešila. „Přišlo mi to zajímavě napsaný. Na natáčení jsem se těšila. Do Išky jsem byla vyloženě zamilovaná.“ Všechno jí secvaklo, až když došlo přímo na věc. „Říkala jsem si, ježíšmarja, co tam budu předvádět? Celý den mi bylo špatně.“
Nakonec jí zábrany pomohly překonat režisérka Babinská a zkušenější kolegyně Lenka Vlasáková. „Karin mi vysvětlila, že chce, aby byl film otevřený s pravými emocemi. Při milostné scéně je prý úplně jedno, že jsme ženský. Že to je stejné, jako když se na záchodě potká kluk s holkou.“
Maruško, když mlčíš, je to dobré
Zpočátku natáčela scény, ve kterých byla zticha. Když ale poprvé promluvila, režisérka si ji vzala stranou. „Maruško, když jsi zticha, je to dobrý, ale jakmile promluvíš, je v tom slyšet konzervatoř. Podívej se na ostatní, ti jsou přirození. To mě totálně sejmulo. Postupně jsem ale pochopila, co se po mně chce. Naučila jsem se civilnímu přístupu a přenést do praxe emoce,“ vzpomíná.
Žádný z jejích rodičů nemá s hereckou branží nic společného. Jen strýc Jan Monczka je herec, který účinkuje i v Polském národním divadle.
Jana Monczku Marie pozvala na představení Krysy, které připravila s kamarády z ročníku, s nimiž v roce 2003 založila hudební skupinu Olats Otesoc. Jak scénáře, tak režie, se chopila Marie se svým spolužákem Honzou Zemanem. Ze strýcovy reakce měla strach, protože v této parodii na gangsterku hraje českou dívku, která občas promluví polsky. „Líbilo se mu to,“ oddechne si.
Režii by se chtěla Marie možná věnovat i v budoucnu. „Beru ji jako jednu z cest, která by mě bavila. Jsem sice ráda, že se můžu věnovat herectví, ale zároveň jsem tvůrčí člověk.“ Marii se zatím plní i sny, tedy alespoň jeden.
Natáčení s Ivanem Trojanem
Při natáčení filmu Šejdrem, který před časem vysílala Česká televize, si zahrála po boku svého hereckého vzoru – Ivana Trojana. „Mám z něho pocit pokory. Každou roli, kterou dělá, začíná jakoby od nuly a jde do ní naplno.“
Dokonce si spolu střihli i milostnou scénu. Dáňa totiž ve filmu o několik let staršího nevlastního bratra své matky nakonec svede. „Ani jsem se nestyděla. Bylo to normální. Pochopila jsem, že to je součástí herecké práce.“
Se staršími muži má Marie zkušenost i v osobním životě. Věkový rozdíl mezi ní a jejím přítelem Jirkou je šestnáct let. Poprvé se spolu potkali při natáčení Pusinek, kde si Jirka – ač nemá s hereckou branží nic společného – střihl roličku prodavače párků v obchodě. Asi za rok se spolu znovu zkontaktovali, psali si, sem tam zašli na kávu, a nakonec z toho byl vztah.
Pozornost ji děsí
Do Trutnova se Marie vrací občas na víkend. „Když tam přijedu, můj mladší brácha Honza vždycky chce, abych s ním šla do hospody.“
Marii ale někdy pozornost lidí vadí. Je introvert, a když ji někdo osloví, vyvolá to v ní rozpaky. „Lidi mají pocit, že když jsem herečka, je automatické, že se s nimi budu bavit. Já bych i ráda, ale někdy je toho na mě moc – vyplaší mě to.“
Do sitcomu Comeback se dostala přes konkurz. „Už tenkrát mě to začalo zajímat, protože i na castingu byla super atmosféra, nebyli to nějací znudění lidé, kteří chtěli dělat sitcom."
Marie Doležalová
Nakolik je podle Marie těžké dělat legraci? Pokud to prý člověk nemá v krvi a nebaví ho vtipné věci, tak je těžké mu vysvětlit, jak se to dělá. „Já mám pocit, že srandu v krvi mám, protože parodie a komedie mě vždycky bavily. Ale Comeback není úplně o tom dělat legraci.
Sice jsou napsané vtipné scénáře, ale člověk je musí zahrát přirozeně. Je pravda, že zpočátku jsme ten sitcomový styl trochu hledali. Musí v něm být speciální lehkost, kterou třeba napoprvé nechytíte.“
Za roli Saši Bůčkové byla letos se svým seriálovým bráchou Lexou – Matoušem Rumlem – nominována na cenu TýTý v kategorii Objev roku. Vítězství jim ale vyfoukla Dana Batulková.
A jak vidí Marie svoji budoucnost? „Zatím všechno, co jsem dělala, ke mně tak nějak přišlo samo. Jsem taková povaha, že si říkám: snad něco vyjde. Dokonce jsem i líná rozesílat dopisy do divadel. A vidíte, sami mi zavolali z Národního. Takže jsem asi dítě štěstěny.“