Pamatujete si na chvíli, kdy jste definitivně zjistila, že jste v jiném stavu? Převládalo překvapení, radost, obavy?

Bylo to úžasné. Přála jsem si otěhotnět, takže jsem se pravidelně kontrolovala. Přišla jsem na to začátkem února, můj přítel byl zrovna v Austrálii. Byl podvečer a já jsem jela někam něco fotit. Posílala jsem mu esemesku z taxíku. Časový posun způsobil, že nereagoval hned, ale pak to bylo bezvadné. Když se mi na testu objevily dvě čárečky, ani jsem tomu zprvu nevěřila. Tak vroucně jsem si to přála, že jsem nevěřila svým očím a zkoušela testů víc. Byl to příjemný šok.

Nějakou dobu jste těhotenství tajila, proč?

Povídala jsem si o tom s holkama, co se jim taky nějaký čas nedařilo otěhotnět. Dlouho si to ani nepřipouštíte, nevěříte tomu. První tři měsíce jsou velmi delikátní, nervy jsou na pochodu, jestli vše dobře dopadne. Zatím je všechno v pořádku, a co je těhotenská nevolnost, nevím.

Vaše snaha otěhotnět byla sledovaná. Před rokem jste na tiskovce dokonce vytáhla lejstro od doktora, kde bylo potvrzeno, že gravidní nejste.

Jeden deník o mně před rokem lživě napsal, že jsem těhotná s ženatým milencem. Tehdy jsem poprvé zažalovala bulvár. To už byl velký útok na city. A hlavně to nebyla pravda. Nevím, kde tu informaci vzali. I co se týkalo partnera, vše bylo vymyšleno. Řekla jsem si, že se už musím ohradit, že si nemůžu nechat všechno líbit. Soud jsem vyhrála.

I teď je o vaše těhotenství zájem.

To právě stále vysvětluju svému příteli, který už nad tím trochu skřípe zuby. Nemá s tím zatím zkušenost, bulvár nečte. Tak jsem mu vyložila, že až otěhotní někdo jiný, nebo se, nedejbože, stane velké neštěstí, už nebudeme tak na paškálu.

Těhotenské nálady se jí mění jako na tobogánu, ale převládá štěstí. Miminko se jí má narodit na podzim.

Těhotenské nálady se jí mění jako na tobogánu, ale převládá štěstí. Miminko se jí má narodit na podzim.

FOTO: Lenka Hatašová

Máte ty klasické těhotenské chutě?

Mám, ale nijak drastické. Na internetu jsem četla, že některé ženy měly bizarní chuť na omítku či na uhlí. To nemám, já mám chuť na samé dobré věci. Na ovoce, na které jsem si nikdy moc nepotrpěla. Teď ano. Těším se na ovoce, které teprve přijde - na třešně, jahody, angrešt, rybíz. Nedávno jsem dostala úplně šílenou chuť na blumy. Hroznou!

Na ústupu je tvaroho-mrkvové období. Něco jím víc, něco jsem omezila. Naposledy mě dostaly bavorské vdolečky. Ty jsem jedla naposledy jako malá holka. Normálně na sladké nejsem, ale teď neodolám. Ale teď to neřeším, chci, aby miminko dostalo všechno, co potřebuje. A mně taky něco zůstalo. Třeba zuby. (smích)

Mění se vám nálady?

Třískají se mnou nahoru dolů jako tobogán, i několikrát za den. A já nevím, proč se to děje. Nechápu, proč mám zrovna posmutnělou náladu, když je všechno bezvadné a sluníčko svítí, jsem šťastná, zdravá, mimi taky, takže není důvod ke smutku. A pak se to zvrtne v euforii. Je to blázinec!

Dámy, které to prožily, vědí, o čem mluvím. Pro ostatní je to možná nudné čtení. Nenechává mě to chladnou, pátrám na téma těhotenství na internetu. Četla jsem něco o těhotenských depresích. Doufám, že se mě týkat nebudou!

Přestala jste kouřit?

Přestala jsem skoro všechno. Kouřila jsem ne moc, ale dlouho. Možná jsem měla závislost na nikotinu. Ale skončila jsem ze dne na den. I proto, aby bylo vše v pořádku, ale nedělalo mi to žádný problém, prostě jsem neměla chuť. Ani na kávu jsem moc nebyla, proto se nemusím přemáhat si ji nedat. Stejně tak s vínem.

Takže tělo si říká jen o zdravé věci?

Ano. Ještě kdybych věděla, že zelenina nemá moc dusičnanů, bylo by to ideální.

Odstoupila jste z muzikálu Kladivo na čarodějnice. Chystáte se během těhotenství pracovat na něčem jiném?

Dostojím povinnostem, které mám. Ty ze srpna a září už ale taky škrtám. Budu se plně oddávat těhotenství.

Zajímáte se o ezoteriku, a tak se vás zeptám: v jakém znamení se má miminko narodit?

Nejspíš to budou Váhy, jako jsem já. Jestli budu dlouho přenášet, bude to Štír.

Už víte, jestli to bude kluk nebo holka?

Ještě ne.

Necháte si to říct?

Určitě ano.

S přítelem Radkem Vonešem z Brna se prý dlouho hledali. Svatbu plánují až po porodu.

S přítelem Radkem Vonešem z Brna se prý dlouho hledali. Svatbu plánují až po porodu.

FOTO: Lenka Hatašová

Dlouho jste tajila přítele, dnes už se ví, že pracuje ve strojírenství, je o rok mladší než vy a je z Brna. Byla to láska na první pohled?

Ne taková ta klasická, ale jakoby podvědomá. Myslím, že jsme se dlouho hledali. A dál ten příběh znáte.

A co partnerské horoskopy, porovnávala jste?

Řekla jsem si, že partnerství nebudu řešit tímto způsobem, ale spíš podle citu a intuice. Když se upřímně sama sebe zeptám a chci znát pravdu, tak si upřímně odpovím. Nebudu si lhát do kapsy! V horoskopu si stejně hledáte jen ty pozitivní věci a ty méně pozitivní opomíjíte. A nedejbože, když se pak vyklubou. Já se ptám raději svého srdce.

Co vás spojuje s partnerem, který pracuje ve strojírenství?

Radek má velmi rád kulturu, to mě velmi těší. Má strašně rád balet, já mám zase ráda operu. (smích). Tanci totiž moc nerozumím, možná proto, že jsem nedostala tento talent do vínku.

Už víte, jestli budete bydlet v Praze nebo v Brně?

Nevíme, ještě to řešíme. Ještě je čas.

Takže dětský pokojík se ještě nezařizuje?

Ne, ještě ne. To asi chvíli potrvá.

S Martinem Poštou začínali v kapele Laura a její tygři, nedávno se znovu sešli v muzikálu Kleopatra.

S Martinem Poštou začínali v kapele Laura a její tygři, nedávno se znovu sešli v muzikálu Kleopatra.

FOTO: archív, Právo

Sice odříkáte koncerty, ale na narozeninovém pro Karla Gotta 11. června vystoupíte. Když jste zpívala se skupinou Laura a její tygři, jaký jste na něj měla názor?

Ve snu by mě nenapadlo, že s ním budu zpívat na vánočních koncertech. Nebo že mu zazpívám na jeho šedesátinách píseň Oči má sněhem zaváté a u toho mu budu sedět na klíně! Teď už mu asi na klíně sedět nebudu, to by ho bolely nožičky. V Lauře jsme se považovali za underground, takže jsme Karla neřešili. Jako dítě jsem ho měla hrozně ráda, moje maminka je gottofilka.

Která maminka není?

Přesně tak. Vyrůstala jsem v tom, že vždycky, když byl Karel v televizi, šlo všechno stranou. Když jsem ho potkala poprvé naživo, byla jsem spíš vykulená. Měla jsem k němu respekt.

S jeho ženou Ivankou jste kamarádky, dává vám rady ohledně mateřství?

Ivanka je hodně zaneprázdněná svými holčičkami, takže moc času nemáme. Ale když si zavoláme, vždycky mi něco poradí. Jinak si informace skutečně obstarávám spíš na internetu. Tam surfuju po stránkách o těhotenství.

Existuje teorie, která se jmenuje genetické pasti. Podle té tu vlastnost, kterou na svých rodičích nesnášíme, sami pře dáme svému potomkovi. Za co jste kritizovala své rodiče vy?

Dodnes nemám ráda, když na sebe lidé křičí. A naši na sebe křičeli často. Což mi utkvělo v paměti a je mi to doteď nepříjemné.

V muzikálu Golem vloni zazářila jako Rozina.

V muzikálu Golem vloni zazářila jako Rozina.

FOTO: archív, Právo

Když tedy nekřičíte, umíte zvládat konflikty diplomaticky?

Občas na některé věci potřebuju víc času, aby se mi rozležely. To se pak uzavírám do sebe. Někdy umím být neústupná, třeba v práci a v akci. Paní za přepážkou na poště nebo u kasy, to řešit umím. Doma, v soukromí, je to něco jiného. S těmi nejbližšími musíte vyjít. Soukromí je delikátnější.

Skoro to vypadá, jako byste uměla ovládat ženské zbraně.

Každá je máme k dispozici. Otázka je, kdy je použijeme a jestli si vůbec uvědomíme, že je máme. Lidé jsou různí, svět není na oko spravedlivý, občas je třeba využít munici. Ale nezneužít. Občas se mi také nepovede a chybuji.

Dokážete vybuchnout?

Taky. Nejsem moc vznětlivá, ani rozbuškový typ, ani časovaná bomba. Ale když cítím nespravedlnost, když se mi něco slíbí a nestane se to, to rozbuška jsem. Ale musím mít před kým vybuchnout. Nejhorší je, když se člověk užírá. Vybuchnutí je pro uvolnění napětí zdravější.

Pokud se mi dějí psychická příkoří a nemůžu je ventilovat, protože není před kým nebo se to nehodí, je to špatné. Třeba pokud jde o nějakou mystifikaci v novinách, to bych ráda občas vybuchla - a to co nejblíž u toho, kdo to napsal.

Se zesnulým skladatelem Karlem Svobodou je pojila nejen společná práce, ale i přátelství.

Se zesnulým skladatelem Karlem Svobodou je pojila nejen společná práce, ale i přátelství.

FOTO: archív, Právo

Měla jste přísné dětství?

Tatínek byl autoritativnější, to je pravda. Ale dával mi hodně lásky, dost se mi věnoval. Ovšem byl Maďar vychovaný tvrdší rukou a tu uplatňoval i dál. Na mně i na ségře. Nemám mu to za zlé, měl jiné priority. Choval se k nám, jako bychom byly kluci. Musely jsme sekat latinu a dobře se učit. Chtěl vidět hlavně výsledky.

Ale ta práce za tím, ta byla naší mamky. Byla velice multifunkční, ale taková byla doba. Ženy byly manželky, uklizečky, vydělávačky peněz, vychovatelky. Muži jen vstali, odešli do práce a vydělali o pár stovek víc než ženy. Nic jiného neměli na starost. Jít na pivko, zahrát si fotbal, ale tím nemyslím otce, mluvím obecně. Co si pamatuju na máminy kamarádky, měly to tak skoro všechny. Jejich muži šli na pivo, udělali si pár melouchů a nic dalšího nedělali. Na druhou stranu - když už otec za něco vzal, bylo to důkladné. Třeba skvěle vařil.

Guláš?

Nejen. Prostě umí skvěle vařit všechno. On nebyl nějak jiný než ostatní muži, to bylo tou dobou. Byl to obecný model. On se se mnou neučil, ale když jsem chytla pětku, byla to chyba matky.

Ten model se podle vás změnil?

Jak kde. Je spousta emancipovaných žen i mužů, kteří mají srovnanou cestu životem. Mají za sebou čas nějakého sebeutváření a vytváření kariéry v oboru. Muži jsou už víc nakloněni jinému mechanismu rodiny, což je obohacující i pro ně. Tehdejší model je snad už na ústupu.

Při velkolepém koncertu Královny muzikálu před dvěma lety.

Při velkolepém koncertu Královny muzikálu před dvěma lety.

FOTO: archív, Právo

Doufejme. Ale muži pořád vyžadují od žen obdiv. Umíte to?

Musím to tak cítit. Když mám proč, klidně k muži vzhlížet budu. Neumím být herečka a dělat to, co necítím. Asi bych nebyla s někým, ke komu bych to necítila. Společenské i profesionální role člověk hrát musí. Ale k tomu ještě doma divadlo? To už je fakt moc. Nejjednodušší je, když to tak je a není co řešit.

Vybíráte si pořád ten samý typ mužů?

Ten samý druh - muže, to jo. Ale typ ne. Nechce se mi vracet do minulosti a spekulovat, co by kdyby, ale nehledám ideál. Moji partneři neměli skoro nic společného, kromě toho, že byli stejný živočišný druh. (smích)

Chystáte svatbu?

Určitě bude, ale kdy, to nevím. Psalo se, že to musíme stihnout ještě předtím, než se narodí miminko, aby přišlo do úplné rodiny. Nevím, kdo to kde vzal. Když už se mám vdát, chtěla bych si tu svatbu užít. A když budu kojit, tak si ji moc neužiju. Takže se odsouvá na dobu neurčitou.

Co pro vás svatba znamená?

Dřív, před lety, jsem ji brala v podstatě jako cár papíru. Nebazírovala jsem na tom. Přišlo mi, že svatba není to nejdůležitější, pokud se lidé mají rádi. Život jde dál, postoje a názory se mění. A i já ho změnila. Kdysi jsem mamince, která se mě často ptala, kdy budu mít miminko, když sestra už má dvě holky, říkala, že až přijde ten pravý, se kterým budu mít dítě z lásky, vdám se. Že ten vztah potom zpečetím tímto rituálem. Pak pro mě svatba bude i sňatek a bude naplněný významem. Myslím, že tak to bere i můj přítel.

Představujete si rituál v přírodě?

Klidně. Jakýkoli rituál. Lejstro na úřadě je málo akční. Ale jak to bude konkrétně, to zatím netušíme.