Hlavní obsah
Míša od narození trpí oboustrannou hluchotou. Do normálního života ji vrátil kochleární implantát. Foto: archív maminky Míši

Třináctiletá Míša slyší díky kochleárnímu implantátu, ten se jí ale rozbil. Náklady na nový jsou obrovské

Když se Míša se svým dvojčetem Kačkou v únoru 2006 narodila, jejich maminka již věděla, že na jejich výchovu bude sama. Byla přesvědčena, že to zvládne, ale to ještě nevěděla, co všechno ji čeká. Po čtyřech měsících života dvojčat nejprve zjistila, že Míša trpí oboustrannou hluchotou, a když jí za dva roky lékaři implantovali kochleární implantát, onkologicky onemocněla její druhá dcera Kačka.

Míša od narození trpí oboustrannou hluchotou. Do normálního života ji vrátil kochleární implantát. Foto: archív maminky Míši
Třináctiletá Míša slyší díky kochleárnímu implantátu, ten se jí ale rozbil. Náklady na nový jsou obrovské

Hned po narození se dvojčata Míša a Kačka měla k světu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by některá z nich měla nějaké problémy. Jejich reakce a pokroky byly podobné. O to víc byla maminka překvapená, když za ní ve čtyřech měsících dvojčat přišel její bratr, že má podezření, že Míša neslyší.

„Nejprve jsem se urazila a přesvědčovala ho, že Míša samozřejmě slyší, jen ji teď nejspíš nezajímá, co se děje okolo. Jenže potom pustil v telefonu hodně nahlas hudbu, přišel k Míše, která k nám seděla zády, a dal jí ho k uchu. A Míša na to vůbec nezareagovala,” vypráví maminka dvojčat.

Následovalo mnoho vyšetření, na jejichž konci stála Míšina diagnóza oboustranné hluchoty. V té době se mamince zhroutil svět, vůbec nevěděla, jak se s touto informací vyrovnat. Míša nejprve dostala na půl roku sluchadla, s nimiž ale neslyšela. Až poté mohla maminka požádat o kochleární implantát, který by její dceři mohl vrátit sluch.

Přes rok trvalo, než prošla Míša dalším vyšetřením, schvalovacím procesem a nadešel čas samotné operace. Míšu tehdy ve Fakultní nemocnici v pražském Motole operoval sám docent Zdeněk Kabelka, který u nás zahájil program kochleárních implantací.

Když Míša poprvé uslyšela, lekla se a začala plakat. Nevěděla, co se s ní děje a nějakou dobu trvalo, než si na implantát zvykla. „Já to také oplakala, ale štěstím. Bylo to něco úžasného, jako dar z nebes,” svěřuje se maminka.

Bohužel její radost netrvala dlouho. Než šla s Míšou do nemocnice na operaci, poprosila svou matku, zda by v době jejich hospitalizace zašla s druhou dcerou Kačkou k dětské lékařce, aby se podívala na její bříško, které měla v poslední době nějak velké.

„To, co se dělo potom, byla noční můra. Babička mi vyděšeně zavolala, že má Kačka zhoubný nádor - tzv. Wilmsův tumor, který jí pohltil jednu ledvinu. Kačka tak nejprve musela podstoupit sérii chemoterapií, aby se nádor zmenšil, pak podstoupila operaci, při které jí lékaři vyjmuli nádor i s ledvinou,” svěřuje se Novinkám.

„Byla to strašná doba, pořád jsem jen brečela. Musela jsem být v Motole s Kačenkou a Míšu jsem vůbec neviděla, protože na dětskou onkologii tenkrát malé děti nemohly, tak byla stále s babičkou. K tomu to nebylo jednoduché ani po finanční stránce. Bydlela jsem v pronájmu, do toho jsem musela denně platit za pobyt v nemocnici 120 Kč za den, přitom jsem pobírala jednu mateřskou na dvojčata. Občas mi musela po finanční stránce pomoci mamka. Když jsme se s Kačkou konečně vrátily domů, Míše chvilku trvalo, než jí došlo, že jsem maminka,” vzpomíná.

Kačka pak musela jezdit pravidelně na kontroly do Motola. Rok po operaci u ní lékaři objevili metastáze na plicích. „Tehdy jsem se opět úplně sesypala. Všechno to peklo začalo znovu, ale v mnohem horší formě. Dva roky chemoterapií a ozařování. Dva roky plné naděje, strachu, slz, stesku, bolesti ...Kačka to všechno ale zvládla. Ozařování jí spálilo prsní žlázu, ale naštěstí i tu hnusnou rakovinu,” dodává maminka.

Od té doby uplynulo 10 let.

Dvojčata Míša a Kačka si vzájemně hodně pomáhají.

Foto: archív maminky Míši

Míša začala navštěvovat školu pro sluchově postižené, kde má skvělé kamarády i učitele. Díky kochleárnímu implantátu může žít normální život slyšících, a to je pro ni ten nejkrásnější dar. Samozřejmě má stále ještě spoustu omezení, jak v řeči, tak ve sluchu. Občas jí lidé musí každé slovo opakovat a některá slova vůbec nechápe, v ten okamžik si dopomáhá znakovou řečí.

Implantát, respektive jeho zvukový procesor, se jí však nedávno rozbil a opravit už bohužel nejde.

„Máme sice nárok na jeho výměnu, stále však musíme doplatit 57 883 korun, které bohužel nemám. Míša zatím používá půjčený zvukový procesor, ten ale bude muset v brzké době vrátit,” dodává její maminka.

Proto požádala o pomoc neziskovou organizaci Patron dětí, která pro její dceru Míšu vypsala on-line sbírku, kde se lidé mohou na zvukový procesor složit. Chcete-li přispět, můžete to udělat zde. Peníze budou do koruny připsány na konto Míši. Na webu naleznete i další příběhy dětí, kterým lze přispět na lepší život.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků