Hlavní obsah
Za hyperaktivitu dětí cukr nemůže. Foto: Profimedia.cz

Spojení mezi cukrem a hyperaktivitou dětí neexistuje, přesto se tento mýtus dál šíří

Cukr byl několik desítek let považován za viníka hyperaktivity u dětí a jejich větší zlobivost. Přestože toto tvrzení vědci vyvrátili již v roce 1994 rozsáhlou vědeckou studií a na ní navazujícími dalšími studiemi se stejným výsledkem, stále jsou mezi námi lidé, kteří tento mýtus neustále šíří.

Za hyperaktivitu dětí cukr nemůže. Foto: Profimedia.cz
Spojení mezi cukrem a hyperaktivitou dětí neexistuje, přesto se tento mýtus dál šíří

Názor, že by cukr mohl vést k větší zlobivosti dětí, se poprvé objevil v lékařské literatuře v roce 1922. Myšlenka ale veřejnost nijak nezaujala do chvíle, dokud v roce 1975 nevyšel bestseller doktora Bena Feingolda Proč je vaše dítě hyperaktivní.

Ve své knize doktor Feingold popisuje případ chlapce, který by dost dobře mohl být „pacientem nula” pro domnělé spojení mezi konzumací cukru a hyperaktivitou.

V polovině 70. let začaly být při léčbě hyperaktivní poruchy a nesoustředěnosti oblíbené stimulační léky jako Ritalin a amfetamin. Pro rodiče, kteří se obávali jejich možných vedlejších účinků, se tak možnost kontroly hyperaktivity pouhým omezením či vyloučením cukru ze stravy zdála být lákavá - a téměř neodolatelná.

Teorii poté podpořily i některé studie. Podle nich strava bohatá na cukry způsobuje zvýšené vylučování inzulinu, který spouští produkci adrenalinu a hyperaktivitu. Ale údaje byly slabé a jiní vědci je brzy zpochybnili.

V roce 1994 otázku vyřešila velmi pečlivá studie zveřejněná v odborném časopise New England Journal of Medicine. Skupina vědců testovala běžné předškoláky a děti, jejichž rodiče uváděli, že jsou citlivé na cukr. Rodiče, jejich děti ani výzkumníci nevěděli, které z dětí dostává jídlo s cukrem, a které stravu slazenou aspartamem a dalšími umělými sladidly.

Pravidelné zkoušky moči ověřovaly, zda děti nekonzumují nic jiného. A v pětivteřinových intervalech poté vědci prováděli devět různých testů kognitivního a behaviorálního výkonu.

Studie došla k závěru, že cukr nijak neovlivňuje ani chování dětí, ani jejich poznávací funkce.

Komentář zveřejněný k této studii jednoznačně uvedl: „Neexistuje důkaz, že samotný cukr může změnit dítě s normální pozorností v hyperaktivní dítě.” O rok později došla ke stejnému závěru analýza, která shromáždila údaje ze všech publikovaných studií.

I když už byla jednoznačně vyvrácena, objevuje se teorie cukru coby příčiny dětské hyperaktivity znovu a znovu jako předmět vědeckého zkoumání. Ovšem výsledky těchto výzkumů jsou stále stejné - cukr dětské chování jednoduše neovlivňuje.

Přesto není špatný nápad omezit dětem konzumaci cukru. I když to nijak neovlivní jejich chování, může je to ochránit před obezitou, cukrovkou druhého typu a srdečními chorobami.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků