Hlavní obsah
Roli otčíma v rodině je zapotřebí vyjednat. Foto: Profimedia.cz

Poradna: Jak přimět dceru, aby přestala žárlit na svého otčíma

Vztahy v rozvedených rodinách mohou zůstat napjaté. Pro nově příchozí členy rodiny to může mnohé zkomplikovat. Nicméně vše je o vyjasnění si rolí, do čehož by měly být zapojeny i samotné děti.

Roli otčíma v rodině je zapotřebí vyjednat. Foto: Profimedia.cz
Poradna: Jak přimět dceru, aby přestala žárlit na svého otčíma

Mám tři děti, dvě dospělé dcery (jedna vdaná, druhá studuje vysokou školu a domů jezdí jednou za 14 dní), třetí dcerce bude devět let. Prošla jsem náročným rozvodem po 20 letech manželství a nyní žiju třetím rokem s novým přítelem. Manžel vzal rozvod velmi špatně a celou situaci vyostřoval.

Např. se vloupal do domu, neustále se prodlužoval soud, a to tak, že nejprve podal žádost a pak nezaplatil kolek atd. Byly mezi námi obrovské tahanice, do kterých zatáhl i dcery. S prostřední se dokonce soudil o výživné, aby jej nemusel platit.

Přestože jsem se od všeho snažila nejmladší dceru chránit, neřešit nic a vzájemně si nenadávat, úplně to nešlo. Dnes se otec s nejstaršími dcerami nestýká. Na prostřední dceři se období rozvodu a zejména nenávist otce velmi podepsaly. Nejmladší toho byla naštěstí ušetřena, nicméně jako jediná se stýká s otcem, který si ji jednou měsíčně bere na víkend a v létě s ní tráví jeden týden.

Přítel zaujal u nejmladší dcery faktickou funkci otce, pomáhá jí s úkoly, vozí ji na kroužky a když jsem v práci, tak i na prohlídky k lékařům. Přestože dcera na danou věc pohlíží jako na to, že má prostě dva tatínky, vůči příteli se dost vymezuje. Odmlouvá, žárlí na něj a pere se s ním o mou pozornost a vůbec ho nerespektuje.

Když jí přítel něco dá nebo pro ni něco hezkého udělá, tak se s ním mazlí a říká, jak ho má ráda, ale jakmile po ní něco chce, odmlouvá, brečí a tříská dveřmi. Nevím, kde na toto chování chodí, já bych si ke své mamce nikdy nic takového nedovolila. Pravda je, že jsem velmi benevolentní a vím, že bych měla v mnoha věcech přitvrdit, ale popravdě nevím jak. Pořád mám tendenci ji chránit.

Od otce chodí jak vyměněná. Dáváme ji pak týden dohromady. Když je u něj, nesmí mi volat, protože si to jeho nová přítelkyně nepřeje a také dostává zákazy říkat mému příteli tati a mluvit o něm v této souvislosti. Já jí přitom o jejím tátovi neříkám nic ošklivého, jen samé hezké věci. Občas ale váhám, zda právě toto není chyba, ale nechci jí v hlavě dělat ještě větší zmatek, než má. V každém případě mi to přijde nespravedlivé.

Jak zlepšit její vztah k mému příteli?

Děkuji za důvěru a podělení se s vaším životním příběhem. Podle toho, co píšete, jste si prošla nelehkým obdobím a troufnu si předpokládat, že toužíte po klidu a harmonii v rodině. Dvě dcery jsou dospělé a rodičovskou výchovu jste dokončila. Středem pozornosti zůstává nejmladší dcerka.

Vzhledem ke svému věku se chová standardně. Zkouší posouvat hranice, žárlí na vás a bojuje o vaši pozornost. Dělá to způsobem, který umí a prochází jí. Ví, že ji ochráníte, protože jste to už mnohokrát udělala.

A jak sama píšete, potřebovala byste být důslednější a z mého pohledu méně ochranitelská. Váš dotaz zahrnuje mnoho linek, zkusím tak postupně vytvářet hypotézy, jak a co dělat jinak, když nefunguje to současné.

1. Role přítele a vaše v rodině

Píšete, že dcerka má „dva otce a je s tím v podstatě srovnaná”. Přítel zaujal „faktickou funkci otce”. Co to znamená? Dcera říká oběma táto? Mohla si sama dcerka říct, jak bude vašeho přítele oslovovat?

Opravdu může mít pocit, že jednoho tátu už má, i když se jí věnuje minimálně. Proto je důležité, nechat oslovení na ní. Jak říkají dospělé dcery vašemu příteli?

Vaše slova jsou, že přítel zaujal „faktickou funkci otce”. Řekli jste spolu s přítelem dcerce, co to znamená? Jaká je jeho role v rodině? Jaká vaše? Vaše dcera je ve věku, kdy už mnoha věcem rozumí. Můžete ji ochraňovat mnohem méně. Více popisovat, říkat, mluvit o věcech, které žijete, otevřeně mluvit o svých emocích.

Dcerka bojuje o vaši přízeň s přítelem. Když jí bude jasné, že přítel ve vaší rodině zaujal roli otcovskou - to znamená nejen si hrát a laškovat, ale i nastavovat pravidla, něco vyžadovat, být důsledný, nastavovat hranice, podporovat k aktivitám a dobrodružství - tak se může chování dcerky začít postupně měnit.

Role vašeho přítele bude v rodině vyjednaná a transparentní. Váš přítel se bude mít o co v sobě opřít. A vám to umožní ji před přítelem neomlouvat a nezměkčovat jeho příkazy. Je to jejich vztah, tak mu dejte šanci, aby se postupně utvářel.

Vám tak zůstane vaše pečující a ochraňující role mámy. S ní je spojeno postupné odpoutávání a osamostatňování vaší dcerky. Nastavování hranic a trocha důslednosti. I pro vás to bude jednodušší. Nebojte se jasně říct, že potřebujete s přítelem i čas pro sebe, a pokud zareaguje uraženě, nafoukle, nechejte ji tuto emoci prožít.

Příkladem společné dohody je například večerní usínání. Přítel bude číst 3x za týden pohádku a vy si s dcerkou budete povídat o celém dnu. Společně dáte dohromady, jak bude každý den usínání vypadat. Stačí trocha důslednosti a může vzniknout hezký rituál.

2. Dcera a její biologický otec

Z našich zkušeností vyplývá, že je užitečné zasahovat do vztahu otec-dcera co nejméně. Dcerka, když se od táty vrátí, bude zkoušet i to, co se vám nemusí líbit. Je to její posouvání hranic vůči vám.

Určitě dceru vyslechněte, poděkujte, že si s vámi o tom povídá. Zeptejte se, co by k tomu potřebovala od vás. Určitě se nepouštějte do hodnocení chování exmanžela a jeho partnerky, i když se to hodně nabízí. A je těžké to zvládnout.

Nebojte se vyjadřovat, co se vám nelíbí, opravdu nemusíte dcerku ochraňovat. Důležité je, aby se i ona od vás naučila mluvit o svých emocích.

3. Pocit nespravedlnosti

Chápu, že se u vás tyto pocity objevují, avšak většinou nic nevyřeší. Navozují předpoklad očekávání, například, že by dcerka měla být příteli vděčná. Ona však tomu takto nedokáže rozumět. Vnímá svůj život devítiletýma očima. Nemá to tak, že někdo dělá pro někoho více, jiný méně.

Vy jí můžete pomoci tím, že budete otevřeně říkat, co po ní potřebujete, nebudete očekávat, že to dcerka ví. V mezích možností vyžadujte naplnění.

Oceňujte a všímejte si, co se dcerce povedlo, ať ví, v čem je dobrá. Moc vám držím palce, abyste otevřenou komunikací vytvářeli spokojenou rodinu.

Akademie rodičovství

Soukromá rodinná poradna, která pomáhá všem členům rodiny. Rodičům odlehčit od starostí a nejistot v jejich rodičovské roli, partnerům i jednotlivcům v jejich různorodých životních situacích, dětem s jejich dospíváním. Sdružuje odborníky, kteří rádi pomohou.

Vytváří a realizuje kurzy i semináře pro rodiče, individuální poradenství a konzultace, rodinnou terapii.  Více na Akademie rodičovství.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků