Hlavní obsah
Mnohdy to vypadá, že dospělí i teenager mluví zcela jinou řečí. Foto: Profimedia.cz

Jak lépe komunikovat se svými teenagery

Každý, kdo má doma dospívajícího, moc dobře ví, že komunikace s ním není vůbec jednoduchá. Cokoliv řeknou dospělí, je okamžitě buď špatné či trapné a není tomu jinak, když promluví teenager. Mnohdy to vypadá, že dospělí i teenager mluví zcela jinou řečí, přičemž oběma stranám řeč toho druhého nesmírně vadí.

Mnohdy to vypadá, že dospělí i teenager mluví zcela jinou řečí. Foto: Profimedia.cz
Jak lépe komunikovat se svými teenagery

Odborníci radí dospělým obrnit se trpělivostí a shovívavostí – ale zkuste to v okamžiku, když o něco dospívajícího požádáte a ten vás buď rovnou odpálkuje či pošle do patřičných míst, případně vás přímo osočí z teroru a domácího vykořisťování. Zůstat v takových okamžicích v klidu a nad věcí zvládnou jen skutečně silní jedinci.

Podle odbornice na rodičovství Helainy Altabefové lze ale mnohým neshodám předejít, a to uvědoměním si několika zásadních věcí, jež stojí za nerespektujícím chováním dospívajících.

1. Vývoj mozku

Je nezbytné pochopit, že chování dítěte ovlivňuje velmi významně vývoj mozku. V souvislosti s dospíváním se jedná především o tzv. prefrontální kůru, jejíž jedna část ovlivňuje sociální a emocionální funkce, druhá část poznávání a vnímání.

A právě této části mozku jsou přičítány mnohé poruchy chování jako neklid, impulzivní chování, snížená pozornost, ale také změny osobnosti a poškození rozumové a emocionální kontroly.

Zároveň může způsobovat i ztrátu schopnosti dělat realistické plány a také je uskutečňovat. Proto se dospívající nejen špatně chovají, ale také nejsou často schopni dodržet nic z toho, co slíbili apod.

2. Dospívající žijí okamžikem

Problémy v komunikaci s dopívajícím způsobuje také to, že zatímco dospělí mají i po dvou týdnech naprosto živě v paměti, jak dospívající reagoval na konkrétní věci, samotní dospívající jsou už někde úplně jinde a danou věc si nejen nepamatují, ale mohou na ni zareagovat i zcela odlišně.

I z tohoto důvodu jsou veškeré otázky dospělých ve stylu „Jak se chceš s takovými známkami dostat na vysněnou školu,” liché. Dospívající totiž žijí jen přítomností, minulost i budoucnost nevnímají, proto ani nefungují žádné motivační věci zaměřené na jejich budoucnost.

„Pokud tedy chcete lépe komunikovat s dospívajícím, pak se smiřte s tím, že vaše dítě nežije na stejné časové ose jako vy. Bonusové body získáte jedině tím, že budete obdivovat jejich živost a když se připojíte na jejich časovou osu,” radí na svém blogu Helainy Altabefová.

3. Dospívajícím vládnou emoce

V průběhu dospívání řídí jedince emoční struktury mozku, které se nacházejí v limbickém systému. Tento systém přitom řídí část mozku zvaná amygdala, jež je používána k interpretaci nebezpečí. A nebezpečí v podání dospívajícího může vyvolat i příliš dlouhý pohled dospělého na jeho tvář.

Navíc vzhledem k tomu, že v dospívání ještě není zcela rozvinutá racionální prefrontální kůra, která udržuje amygdalu pod kontrolou, emoce začnou nabírat na síle.

„Pokud se v tomto okamžiku budete chtít s dospívajícím na čemkoliv domluvit, vzdejte to. Sami pro sebe si řekněte, že teď vašemu dítku velí amygdala a nejlepší bude počkat, až emoce samy od sebe ustoupí,” doporučuje Altabefová.

4. Dospívající jsou skvělí pozorovatelé, ale hrozní tlumočníci

Zajímavé je, že dospívající si všimnou i nepatrné řeči vašeho těla či změny tónu řeči, ale dost často si špatně interpretují význam těchto změn. Můžete se tedy své dospívající dcery jen zeptat, kdo bude na večírku a místo očekávané odpovědi dostanete jen další otázku, proč jí nevěříte. Vydedukovala si to jednoduše z vašeho tónu řeči...

„Mějte vždy na paměti, dospívající jsou vždy příliš horliví ve svém úsudku. Za vším okamžitě vidí jen to nejhorší.”

5. Nikdy neuspějete v období přechodu od pečovatele ke koučovi

Když jsou děti malé, na své rodiče pohlížejí jako na autority, které je chrání a učí je orientovat se ve světě. V dospívání ale dochází ve vztahu ke změně. Potomci začínají toužit po nezávislosti a rovnosti. Při komunikaci s nimi tak toto všechno mějte na mysli. Přestaňte tak s nimi mluvit jako s malými dětmi.

„Chcete-li se vyhnout této komunikační pasti, popřemýšlejte nejprve o tom, jak s dotyčnými mluvíte, zda respektujete fakt, že už nejsou malé děti a změnili jste svůj přístup. Nepřikazujte, ale žádejte, nabízejte svou pomoc, ale nevnucujte se za každou cenu. Dejte jim víc volnosti, ale zároveň i odpovědnosti,” doporučuje odbornice.

6. Rodiče zapomínají, jaké to je být dítětem

Častou chybou rodičů je, že ačkoliv se na jednu stranu k dospívajícím chovají jako k malým dětem, zároveň od nich požadují věci jako od dospělých, aby byli zodpovědní a organizovaní...

Je to dáno tím, že rodiče mají ochranitelské pudy a chtějí své děti za každé okolnosti chránit, jenže děti toto jejich chování nevnímají jako pomoc a ochranu, ale jako nedostatek důvěry a víry v ně.

„Pokud vaše dítě nedělá věci vyloženě špatně, jen jeho postupy nejsou úplně ideální, nechte ho být. Plusové body vždy získáte za to, že uznáte jeho přístup k věcem, na kterých momentálně pracuje,” radí odbornice.

Závěr

Dospívající jsou po všech stránkách ve vývoji a je zapotřebí je respektovat a umožnit jim být sami sebou.

Využijte jejich schopnost žít přítomností a myslete na to, že pokud jste doposud v komunikaci chybovali, stále je čas to změnit! Za dva týdny si stejně vaši potomci nebudou pamatovat vaše staré způsoby.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků