Článek
V této situaci si ženy kladou vůči sobě vysoká očekávání. Chtějí všechno zvládnout a zároveň na sobě nedat znát, že je to velmi náročné. Mají strach požádat o pomoc své blízké a snaží se zastávat roli matky i otce, což je samozřejmě špatně. Neprospívají tak ani sobě, ani dětem.
Místo suplování obou rolí je mnohem lepší najít v okolí nějaký dobrý mužský vzor, který může dětem chybějícího otce částečně nahradit.
„Může jít o strýčka, trenéra či skautského vedoucího. Důležité je, aby mělo dítě možnost získat reálnou zkušenost s pozitivní reakcí ze strany muže na ně samotné,“ vysvětluje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Šárka Kučerová.
Chybějící vzory mohou samozřejmě suplovat také prarodiče. „Jak důležití jsou, dokládá samozřejmost, s níž si zejména malé děti dokážou za babičku a dědečka adoptovat i lidi mimo okruh rodiny, pokud jim ti vlastní chybějí,“ vysvětluje Katka Novotná z Akademie rodičovství.
Přetížení vede jen k nervozitě a frustraci
V touze po tom být dětem co nejdokonalejší matkou, ženy často usilují o nemožné. Ze všech sil se snaží zvládnout úplně vše, a to na úkor svých vlastních potřeb. Samozřejmě jim po čase přestane stačit energie, aby vše v pohodě zvládaly, a často je pak přepadají pocity smutku i vyčerpání. Mnohé z nich ale před dětmi tyto pocity skrývají.
„To je velmi nebezpečné pro ženu i její dítě. Matka by měla s dítětem o svých emocích mluvit především otevřeně. Syn či dcera se potřebují učit, že je v pořádku mít nějaké potřeby a adekvátně na ně reagovat. Stejně tak se musí naučit pracovat s emocemi,“ upozorňuje Kučerová.
Matka by proto měla dítěti vysvětlit, proč je smutná, pláče nebo na co má vztek. Může se mu bez problému svěřit, že je toho na ni v poslední době hodně. Ale zároveň by neměla vinu házet na dítě a jasně mu říct, že za to nemůže. Pokud potomek vidí u své matky pouze negativní emoce a netuší, proč se to děje, tak si podle psycholožky automaticky myslí, že je to jeho vina.
Sociální stigma
Samoživitelky mají často pocit, že jsou společností vnímány „jinak“ a trpí pocitem viny, že si za své potíže mohou samy. Často jim přesně toto vštěpovali do hlavy jejich předchozí partneři či někdo v jejich okolí. Proto mnohé z nich trpí vnitřní nejistotou, nízkým sebevědomím a velmi těžce navazují i nové vztahy.
„Matka samoživitelka by měla hlavně najít jakýkoliv způsob, jak si může sama dobíjet baterky. Přiznat si, že její role není lehká a dokázat se za to ocenit, dodat si uznání. Často poslouchá, co by měla dělat jinak a v čem je nedokonalá. Místo toho by si měla přiznat, že odvádí opravdu dobrou práci a dělá to nejlepší, co v dané situaci udělat může,“ dodává Kučerová.
