Dobrý den, několik let nás trápí čtyřiatřicetiletý syn, který propadl alkoholu a odmítá se léčit. Chodil do práce, tam zkolaboval, poté byl v nemocnici, kde mu pomohli a doporučili léčbu. Od té doby byl na neschopence a začal opětovně pít.

Po skončení neschopenky už do práce nenastoupil, léčit se přes všechny naše domluvy a výhrůžky týkající se vyhazovu z domova odmítá. Nyní je to již rok a velmi významně se to začíná podepisovat na jeho inteligenci a chování. Jsme už z toho zoufalí. Víme, že bychom ho měli vyhodit z domova, nebo na něj poslat policii, až bude vyvádět, aby ho odvezli na psychiatrii nebo záchytku, ale zatím to nejsme jako rodiče schopni udělat.

Nyní má nastoupit do práce jako truhlář, kterým je vyučený, obávám se, že tam zkolabuje opět, kromě absťáku mu totiž hrozí i epileptický záchvat. Ve skutečnosti ale vůbec nevíme, zda do té práce vůbec dorazí, a pokud už se tak stane, zda ho dřív kvůli pití nevyhodí. Existuje nějaká možnost, jak ho donutit, aby se chtěl sám jít léčit? Děkuji

Milá paní, vážím si sdílení vašich starostí. Váš příběh bude současně příběhem mnoha dalších rodin. A jsou to právě blízcí, kteří v životě s alkoholikem nejvíce trpí a chtějí změnu. Chápu vaše zoufalství.

Ptáte se, zda je nějaká možnost syna donutit, aby se chtěl on sám léčit. Když si odpovíte zcela upřímně na otázku: „Proč by to měl chtít? Jak jste si odpověděla?
Z vašeho dotazu není zřejmé, jaká opatření jste s manželem doposud udělali, aby syn neměl k alkoholu přístup. Kde bere syn peníze na alkohol, kde na jídlo? Co vlastně ve vašem společném soužití musí? Kdo mu vaří, pere? Čím přispívá na společné bydlení? Jaké povinnosti vlastně má?

To nejdůležitější nyní je, abyste mu nedávali peníze, neplatili dluhy a neřešili za něj problémy spojené s alkoholem (omlouvání v práci apod.).

Budu velmi otevřená. K tomu, aby bylo synovi pomoci, je zapotřebí, aby byl aspoň na něco ochotný přistoupit, to znamená chtít se svou situací něco dělat.

Standardně se nabízejí dvě extrémní řešení

1. První cesta vede přes odborného lékaře a započetí léčby. Pro vás to znamená opravdu si stát za tím, že když nepřistoupí syn na pravidla léčby, tak nebude moct s vámi bydlet a bude nucen svou situaci řešit vystěhováním z vašeho domu.

Chápu, že to je ten nejtěžší okamžik v životě rodiče, být důsledný, nepovolit a tím dát synovi příležitost začít se o sebe starat. Někdy právě tento vyhrocený okamžik úplného dna na alkoholika zabere.

2. Druhá cesta je smířit se s tím, že syn je alkoholik a žít jako doposud. V obou případech je to pro vás jako rodiče nejspíš cesta velkého trápení a velmi těžkého rozhodnutí. Nemusíte být na takové rozhodnutí sama.

Moc ráda bych vám pomohla vytvořit nějakou variantu „mezi”. Neumím si ji moc představit bez osobního povídání s vámi a manželem. Úplně ideálně i se synem. A proto jako první krok k řešení vyhledejte odbornou pomoc v blízkosti vašeho bydliště.

Terapeut by vám pomohl nabrat sílu a rozhodnout se, kudy se vydat. Bude pro vás rozhodně užitečný v obou variantách, ať už jako podpora při vaší důslednosti k synovi, aby se začal léčit, tak v případě, že budete potřebovat podporu ve stavu, který je nyní.

Různé způsoby léčby a terapie

Teď mě napadá podstatná věc. Jakou představu má syn i vy, když slyšíte slovo léčebna? Čeho se bojí? Bude určitě hodně užitečné zjistit a informovat se, jak léčení probíhá. Kromě jasně daného režimu to jsou psychoterapie, při kterých může získat syn změnu pohledu na sebe, rozmyslet se, co se svým životem, zkrátka si ujasnit své potřeby. Najít svůj smysl života.

Pobyt v léčebně je začátek, potom je důležité vydržet a mít kolem sebe podporující prostředí.

V současnosti existují pobytové služby zaměřené pro lidi závislé na alkoholu pod neziskovou organizací. Jsou to terapeutické komunity nebo i chráněné bydlení. Ve větších městech fungují AT ambulance nebo poradny. Kontakty můžete najít na adrese www.drogy.net nebo informace k alkoholismu na alkoholik.cz.

Další možnost, kam se můžete obrátit, je Linka krizové intervence 284 016 666, nepřetržitá linka Psychiatrické léčebny Bohnice.

Syn má šanci, i když to pro něj bude těžké. Zatím to vypadá, že nemá důvod nic měnit, a proto ani nechce. Píšete o záchvatech syna, i ty by ho mohly „nakopnout” ke změně.

Co syna dříve bavilo? V čem byl dobrý? Pokud by se aspoň velmi drobnými krůčky podařilo na něco z toho navázat, může svitnout synovi světlo naděje, že lahev není jediným smyslem života a je užitečné se jí zbavit. Přeji vám hodně síly při řešení této nelehké situace.

Může se vám hodit na Firmy.cz: